Příloha:
P1180354.JPG [ 136.31 KiB | Zobrazeno 6291 krát ]
Tak jsem přemýšlel o tom, v čem dělám ještě chybu v kultuře Stanhopea tigrina že výsledky nejsou takové jak bych si představoval.
Sušení od listopadu do objevení poupat považuji za správné ale chtělo by nafázovat podobně jako v přírodě.
Tedy od listopadu do konce února nemusí být úplně extrémní, tedy tak, aby se napitost pahlíz pohybovala někde mezi 30-70% plného objemu.
Od začátku března do objevení poupat sušit ještě více, tedy tak na 20-50% původního objemu pahlíz a vyhnout se razantnímu namočení, kdy by se pahlízy napily více jak na 70%- protože pak hrozí v této době probuzení rostliny a s květy může být šlus
Letos jsem přenesl rostliny ze zimoviště koncem února a to si myslím byla chyba i u ostatních druhů typu Laelia speciosa ale i např. Dendrobium senile. Příští rok ale budu přenášet tento typ orchidejí z kaktusového skleníku až někdy v půli dubna. Ve skleníku mám podstatně větší rozdíly mezi noční a denní teplotou a také slunečního záření je tam více. To by mělo způsobit ještě větší násadu květních stvolů. Domnívám se, že právě k násadě květů je důležité období březen- duben. V té době je prospěšné sucho- zmírněné rosením a střídmou zálivkou, hodně slunce a veliké rozdíly mezi denní a noční teplotou.
Ale ani tak na tom letos nebudu zle, protože již jsem napočítal na svých různých Stanhopejích 14 květních stvolů. Ta první se šesti stvoly už rozjede své postupné divadlo zanedlouho