Karle pěkné, pěkné!
T.

Brambory tedy nemají chybku!

Děkuji, ale není to takový problém - roste to skoro jak plevel
Pokud by někdo chtěl, je kolem plno semenáčků C. hederifolium, ale nemohu zaručit zda budou bílé nebo růžové, kříží se to mezi sebou.
K.

Jsou krásné! Až budu mít jednou zahradu, nebudou chybět...

Jižní Afrika: kvete Cyrtanthus eucallus, drobnější druh (květ má tak 5 cm na délku i v průměru) známý z jediné lokality nedaleko Barbertonu v provincii Mpumalanga. V přírodě osidluje různé škvíry na svislých svazích poblíž potůčků (to platí pro mnohé druhy tohoto rodu ). Mám jediný klon a marně se snažím o opylení, na semena z důvěryhodného zdroje jsem zatím nenarazil (ale taky jsem nijak moc nehledal). U mne kvete dost nepravidelně - přestože je v hrnku několik cibulek, kvítek bývá jeden tak za dva roky... Na některých fotkách na netu bývá více květů na jednom stonku, ale řekl bych, že to budou hybridy. Je to letní druh, který kvetením zakončuje vegetační období.
T.

Jižní Evropa: rychle začínají rašit sternbergie a bramboříky C. hederifolium. Letos jsem vzhledem k chladnějšímu počasí provedl první "podzimní" zálivku asi o tři neděle dřív oproti obligátnímu 1. září. Rozdíl teplot mezi dnem a nocí nebyl moc velký, takže to chvilku vypadalo, že jsem se ukvapil, ale s postupujícím srpnem se přeci jen objevila nějaká aktivita . První fotka už tu byla, je ze 17. srpna, druhý pohled na stejný stůl je z 30. srpna - rozdíl je myslím patrný . Jeden C. hederifolium vytvořil dvojitý květ - na jedné stopce jsou dva dokonale utvářené květy, každý se svým semeníkem. Přitom stopka není nijak ztluštělá nebo deformovaná, jak to u těchhle fasciací bývá. Také sternbergie občas překvapí změněným květem: na posledních dvou obrázcích jsou čtyřčetné květy místo obvyklých trojčetných. Tahle odchylka ale bohužel není geneticky fixovaná - na posledním obrázku vyrůstají z jedné cibule jak trojčetný, tak čtyřčetný květ...
T.

Ještě kousek jižní Evropy: na Korsice a Sardinii kvete (mimo jiné ) drobounká podzimní bledule Acis rosea. Dostal jsem před lety asi sedmdesát semínek, která pěkně vyklíčila, ale první léto pak přežily jen tři cibulky - "summer baking" jsem toho roku asi trochu přehnal. Ty mám dodnes a jako mnoho "divokých" druhů cibulovin se do vegetativního množení vytvářením dceřiných cibulek moc nehrnou - pořád jsou jen ty tři (něco podobného mi vyprávěl jeden stařičký zahradník i o naší bleduli - kdysi si někde na Slovensku vyrýpl čtyři cibulky a po šedesáti letech pěstování v záhonu byly pořád jen čtyři; přitom každoročně kvetly, takže jim asi nic nechybělo). Moje kytky kvetly už myslím dvakrát, ale květy jsem neviděl - jsou poněkud "prchavé". Letos se mi sešly dvě kytky a konečně jsem si je i ohlídal, takže po focení se konalo nezbytné "bzučení a šmrdlání blizen". Výsledek by měl být rychle vidět, tahle bledule se vyznačuje také neskutečně rychlým zráním semen v řádu týdnů. Měla by prý krásně vonět, něco jsem cítil, ale ty dva centimetrové kvítky sváděly marný souboj s obecním prasečákem - snad jestli jich jednou budu mít víc....
T.

A ještě jeden skok do jižní Afriky: Gloriosa superba, klon od Paphia: na obrázku čerstvě otevřený květ. Starší květy jsou růžovofialové, jestli nějaký v téhle fázi vyfotím, dám ho sem...
T.

Tak to je opět bomba! Ty žlutý cibulky jsou boží!

Fantastická záplava květů.
Dočista mi to zlepšilo náladu
Hezký den
Pavel