Haki, třeba se jí po Vás stýskalo a nemohla Vám odpustit, že jste odjela
Teď si dělám srandu, ale to je to o čem tu celou dobu mluvím. Pokud má kytka vir v latentním stádiu, ten je léta v klidu a pak se bez zjevné příčiny (pominu-li smutek z odjezdu pěstitelky) rozjede, tak pak není asi jistota nikdy a každá kytka je potenciálně nakažená.

Míro, to je jasné, že může z přírody přijít houbovka, která má na orchidejích podobné symptomy jako viry, a určitě bude hůř, vzhledem k masovosti pěstování. Dokud tady žádné orchideje nebyly, tak jsme nevěděli, že je můžou "běžná" houbová onemocnění napadnout.
Ale mě šlo právě o ty potvrzené viry, které tu Karlos presentuje. Kde se berou v takovém množství a diverzitě? Chápu, že může být vir v latentním stádiu a kytka se při koupi tváří zdravě, ale potom to vypadá, že je tomu vždy, když kytku kupujeme
A když víme, že se od prvních příznaků virus rozjede velice rychle, co je ten startér, který ho z latence vyvede? V tom případě je totiž jedno, jestli je to semenáček nebo dospělá rostlina. A proč to tedy nenastalo již u školkaře?

Míro, v klubu máme chemičku která měřila PH mnoho let a když jsme ji řekli a co rostliny? tak se zasmála. Jen to, jak je substrát zalitý tak se mění koncentrace solí a tím taky PH. Čím sušší substrát tím vyšší koncentrace . Proto bych na to moc nesázel. kdysi před mnoha lety kdy se sázelo do klasických směsí ( rašeliník , kořeny osladiče, bukové listí, trochu dřev. uhlí) tak nikdy velké problémy se substráty nebyly. taky jsme měli 20-30 rostlin.

Míro, já netvrdím , že zalitím se mění PH tak radikálně z kyselého do zásaditého ale když jsme nevěřili co nám říkala tak jsme zkoušeli výluh ze substrátů. Výsledky byly tak rozporuplné, že jsme tuto možnost zavrhli. Ale samozřejmě výměna substrátu dělá divy. Starý substrát a nemusí být zasolený udělá rostlinám dobře. S postupným omezováním počtu rostlin se možná někdy budu vracet ke klasice pokud to bude vůbec možné. I navázané kytky rostou dobře pokud jim vytvoříme podmínky. V paneláku se to ale málo kdy podaří.

Význam pH pro dostupnost živin

Je známo, a v části věnované jednotlivým živinám uvedeno podrobněji, že hodnota pH je významným faktorem příjmu živin, resp. dostupnosti živin pro rostlinu.

Na neutrální až alkalická půdě jsou nejdostupnějšími živinami N, P, K, S, Ca, Mg, dostupný je i Mo jako jediný mikroprvek. Na kyselých půdách je nejdostupnější Fe, Mn, B, Cu, Zn, Al. Z výše uvedeného lze usoudit, že na půdách s určitými hodnotami pH bude nutno věnovat pozornost nejen živinám, které zde mohou být v nedostatku, nejen faktickém, ale vznikajícím na podkladě obtížného uvolňování těchto živin, ale také nadbytku až toxicitě některých prvků. Typickým příkladem může být nutnost vápnění na vysoce kyselých půda jako prevence toxicity Al a Mn.



Rozdělení rostlin dle nároků na pH půdy

· acidofyty (acidofilní rostliny) vyžadují kyselé půdy s pH < 6,7, do této skupiny patří vřesovištní rostliny . Velmi silně acidofilní rostliny vyžadují pH 3,5-4 , silně acidofilní rostliny pH 4,1-4,5 , acidofilní rostliny pH 4,5-5,4 a slabě acidofilní rostliny pH 5,5-6,4
· neutrofyty (neutrofilní rostliny) rostou na půdách s hodnotami pH ±7. Pro většinu rostlin je optimální pH 6-7,5.

· bazifyty (alkalofyty, alkalofilní, bazofilní rostliny) vyžadují zásadité půdy s pH > 7,2 Hodnota pH vyšší než 9 a nižší než 3 způsobuje úhyn rostlin!



Vliv pH na zdraví rostliny

K poškození kyselou půdou může v závislosti na druhu rostliny docházet při pH<7. Zpravidla je poškození způsobeno vyšší rozpustností solí v kyselém prostředí, dochází k blokování příjmu živin rozpuštěnými solemi a tak k projevům nedostatku živin. Do půdního roztoku se mohou uvolňovat i těžké kovy Cd, Pb, Cu, Hg, Zn, Ni a dochází tak k jejich toxickému působení na rostlinu.

Poškození rostlin zásaditou půdou se projevuje při pH>7, opět se zde promítají druhové nároky rostlin. Poškození způsobuje nadbytek solí Na, zejména chlorid sodný, síran sodný, uhličitan sodný. K příznakům poškození patří např. chloróza, zakrnělost, popálení listů, vadnutí až odumírání semenáčků. Okyselování půdy se provádí jen k okrasným rostlinám, kdy se přidává vrchovištní rašelina, při pěstování některých okrasných rostlin se provádí tzv. 100% výměna půdy.



Příjem a transport živin rostlinami

Rostliny přijímají živiny především kořeny, avšak mohou je přijímat i listy. Živiny jsou rostlinou přijímány a jejím tělem transportovány ve formě iontů. Ty se vzájemně ovlivňují, dochází k interferenci, která má formy:

· synergismus – jeden iont může zvýšit příjem a metabolické využití jiného (zpravidla anionty a kationty),

· antagonismus - jeden iont omezuje příjem a metabolické využití jiného (aniont/aniont nebo kationt/kationt),

· indukovaná deficience – projev nedostatku živin v rostlině při nevhodném pH či vlivem jiných faktorů, avšak při relativním dostatku živiny v substrátu.



Poruchy výživy = nutriční poruchy

Nutriční porucha je projevem disharmonie v zásobení živinami a to jak ve smyslu nedostatku, nadbytku nebo toxicity živin. Způsobená může být nevhodnou aplikací živin nebo nevhodným složením půdy či pěstebního substrátu. Příčinou poruch může být disharmonie v příjmu případně dalším metabolismu biogenních nebo abiogenních prvků.

Biogenní prvky jsou pro metabolismus rostlin nepostradatelné, a řadí se k nim makroprvky: C, H, O, N, S, P, K, Ca, Mg a mikroprvky: Fe, Zn, Mn, Cu, B, Mo, Cl, Si, Na, Co, Va.

Abiogenní prvky nejsou pro růst rostlin nezbytné, patří k nim brom (Br) jod (I), fluor (F), stroncium (Sr), wolfram (W), nikl (Ni), rubidium (Rb). V některých případech a po určitou dobu mohou nahradit některé nezbytné prvky.

Symptomy nedostatku živin

Nedostatek živin se projevuje na úrovni buněk, ovlivňuje metabolické pochody v rostlině. Při deficienci základních prvků dochází k omezení růstu a snížení výnosu. Někdy je růst abnormální. V určitých případech jsou příznaky deficience živiny natolik specifické, že umožňují přesnou diagnózu bez použití laboratorních metod. Ty jsou poté použity k evaluaci diagnózy.



Obecné příznaky nedostatku živin

chloróza – (žloutenka) - porucha tvorby chlorofylu, postižená část rostliny, nejčastěji listy je žlutá, obvykle je vyvolaná nedostatkem některé živiny, její příčinou může být i nadbytek živiny. Může postihovat celý list = celková, nebo mezižilkové prostory = mezižilková chloróza. Rovněž může být následkem působení biogenního stresoru.

nekróza – odumření rostlinných pletiv, odumírají jednotlivé buňky nebo skupiny buněk uvnitř zdravého pletiva. Odumřelé části pletiv mohou vypadávat. Rovněž může být následkem působení biogenního stresoru.

růžicovitost – absence nového přírůstku osy, nebo terminálního růstu, velikost listů nebývá ovlivněna.

antokyanové zabarvení – načervenalé až nafialovělé zabarvení rostlin, nebo jejich částí, zejména listů v důsledku primárního nedostatku určité živiny, nebo blokování jejího příjmu některým z abiotických faktorů, např. chladem. Může k němu docházet i při působení biotických stresorů, např. napadení patogeny či škůdci.

krnění – nanismus je redukce růstu rostliny nebo její části bez změny zbarvení, popř. s tmavě zeleným zbarvením či žloutnutím nadzemní části, může k ní docházet při nedostatku i při nadbytku určité živiny. Terminální růst je zastaven, nebo silně omezen, listy jsou menší velikostí listů a internodia zkrácená. Rovněž krnění může být následkem působení jiného abiogenního nebo biogenního stresoru, např. nedostatek kyslíku v půdě, napadení patogeny a škůdci.