Také chválím ten celkový pohled. Příklad toho, jak to má ve skleníku vypadat.

Tomáši, vůbec se toho neboj, kromě C. intaminatum, mirabile a graecum mám všechny brambury venku.
K.

Tak zase něco kvete. První je Nerine masoniorum z čeledi amarylkovitých; je drobounká, s květy o průměru do 2 cm a tenkými, na průřezu oválnými listy. Patří do větší skupiny "letních" až stálezelených nerine, kam patří také daleko známější Nerine bowdenii (její řezaná květenství se občas objevují v květinářství). Zvláštností nerin je, že semena zrají velmi rychle, během pár týdnů, a dají se úspěšně vypěstovat i na tom řezaném květenství; kytky jsou většinou samosprašné. Po výsevu to ale do květu pár let trvá .
Na druhé fotce je Bessera elegans z čeledi Themidaceae, mexická kytka, dost "vratká" - nesnáší přelití, hlízky rády hnijí. Moc mi nejde, letos kvetení skoro nestojí za řeč a květ je focený už skoro vadnoucí - nestíhám.
Třetí a pro dnešek poslední je Avonia quinaria ssp. quinaria z čeledi šruchovitých - není to cibulovina, vytváří tzv. kaudex. Taky se ji teprve učím. Kvítky jsou asi půldruhého centimetru široké a otvírají se odpoledne, večer zvadnou. Kytka je cizosprašná, mám dva kusy a květy se krásně střídají, takže se mi nepovedlo opylení. Asi si budu muset dát nějaký pyl do lednice.
T.

Moc pěkný a zajímavý kytičky.

Tommy: Máte i africké cibulovny? (Romulea, Sparaxis, Geissorhiza, Iris.....)

Karlosi, snažím se specializovat na Amaryllidaceae (Haemanthus a Nerine) a Hyacinthaceae (Daubenya, Massonia, Lachenalia a Polyxena), i když občas se neubráním a zkouším i některé Iridaceae, ale ne ty, které jste jmenoval - neměl jsem čas si o nich něco víc přečíst, je jich strašně moc. Takže vím, že existují a jsou krásné, ale zatím na ně nedošlo. Možná v budoucnu. A Vy něco z tohohle sortimentu máte?
T.

Tommy: Díky. Ne, zatím ne, ale zdají se mi hodně atraktivní.....jakkoliv asi ne vyloženě snadné..... něco nabízí koexflor, tak jsem si řek že se zeptám, zda-li je nepěstujete............

Zimní cibule z jižní Afriky se pomalu probouzejí.
Massonia depressa je asi nejobyčejnější z masonií. V podzemí je cibule velká asi jako vlašský ořech, ze které na podzim vyrostou dva široké, masité, k substrátu přitisknuté listy (takhle rostou všechny masonie); u většiny forem jsou hladké, občas se vyskytnou jedinci s listy pokrytými bradavičkami. Tady na fotkách ve stadiu rašení. Uprostřed mezi listy je květenství, v tuhle chvíli ještě kryté listeny.
Na čtvrté fotce je příbuzná Massonia pustulata, ta má naopak listy většinou bradavičnaté, jen občas hladké .
T.

Letní jihoafrické cibule naopak končí vegetaci a začínají kvést, tady Cyrtanthus sanguineus. Květ má průměr asi 10 cm.
Z Evropy by tu byl Cyclamen cilicium (od už představených C. hederifolium a C. graecum se liší chyběním "oušek" na bázi korunních lístků), Jižní Ameriku zastupuje hybrid Hippeastrum 'Sweet Lilian'.
T.

To jsou úžasný rostliny, vůbec o nich nic nevím. Musím si je trochu nastudovat.