K Monstera dubia a Rhapidophora: myslím, že to tu nezaznělo, a doufám, že se v následujícím nemýlím: všechny tyto přitiskle rostoucí monstery a rafidofory jsou
juvenilní formy - kytka se takhle snaží co nejrychleji dosáhnout na lépe osluněná místa, jak napsal Romča, a pak se změní na
dospělou, kvetoucí a plodící, a hlavně úplně odlišnou formu - a jedině podle květenství se dá kytka určit. Z našich kytek se podobně (ne stejně) chová břečťan, což je ovšem úplně jiná čeleď. Tímto zároveň odpovídám na Romčovu otázku: mám cosi, co mi bylo předáno jako M. dubia, co se hodně podobá kytce z Liberce (já to mám z Malešic), ale co si netroufnu jako M. dubia jednoznačně označit. Není problém kousek věnovat nebo vyměnit za podobné aronovité, ale moc jí na rozdávání nemám, v mých podmínkách (terárka s tropickými žábami) neroste zrovna nejbystřeji (což mi připomíná, že dlužím voskovku Zdeně a Věře, ale to patří jinam

).
K růstu bych ještě poznamenal, že tahle monstera (pro zjednodušení jí tak budu říkat i nadále) dělá přitisklé listy a krátká internodia jen v kontaktu se substrátem, pokud se konec výhonu octne "ve vzduchu", začne dělat miniaturní, cca třímilimetrové listy a dlouhá, několikacentimetrová internodia; jakmile se zase "dotkne" pevného podkladu, rázem se vrátí k placaté listnaté formě - je to vidět i na fotkách od Romči z BZ Liberec. I toto je adaptace na co nejrychlejší růst za sluncem.
Tu rafidoforu z Tróje i jiné tyhle liány bych se nebál pěstovat i v omezeném prostoru, myslím, že za prvé mimo skleník tak rychle neporostou a za druhé je vždycky přece možné konec ufiknout a znova zasadit. V každém případě bych znovu chtěl obrátit pozornost k sice ne aronovité, ale nádherné kytce s podobným růstem jménem Marcgravia - roste bez těch prodlužovaných internodií a taky krásně kopíruje "terén".
T.