Poprvé pokvete Taccarum weddelianum, jihoamerická obdoba starosvětských zmijovců. Mám ho 14 let a teprve vloni jsem se konečně dobral pořádně velké hlízy, která je schopná vytvořit květenství. Celá léta, co pěstuji hlíznaté áronovité, jsem je sázel do zahradnického substrátu B a perlitu v poměru 3:1 (sem tam jsem směs trochu pozměnil, ale nijak dramaticky), moc jsem nehnojil. Vloni na jaře už mne přestalo bavit platit pořád víc a víc peněz za kvalitativně stále horší substrát a zajel jsem si pro (skoro čistou) lipovou listovku. Míchal jsem to v poměru B:listovka:perlit 1,5:1,5:1 a na podzim jsem se nestačil divit, co jsem z květináčů vyndával: prakticky všechny zmijovce narostly neuvěřitelně, některé dosud vegetativně se nemnožící poprvé udělaly dceřiné hlízky. Taccarum vytvořilo hlízu těžkou skoro kilo, to už jsem začal věřit, že uvidím květenství... A asi se to povede .
T.

Nymphaea micrantha pokračuje v show .
T.

Venku kvetou první lilie - ale jen díky pěstování ve velkých květnících a zimování ve studeném skleníku (spíš kvůli obraně před přemokřením v naší "mastné" černozemi, než kvůli vymrznutí - to už díky změně klimatu moc nehrozí ). Zde u mne nejranější Lilium pumilum, menší východoasijský druh. Lilie v květnících podkládám vrstvičkou kamenné drtě, aby cibule nebyly v mokru, ale ne všechny mi v hrnkové kultuře jdou .
T.

Dnešní okénko do světa kytek se zásobními orgány uzavře dvojice siningií. S. helleri je typový druh rodu, popsaný v roce 1825, a pak nadlouho ztracený a dokonce považovaný za vyhynulý. Znovuobjeven byl začátkem roku 2015 jako malinká populace několika desítek kytek u opuštěné železniční vlečky a bylo sebráno pár zralých semen. Kytky rostly perfektně, kvetly ani ne rok po výsevu a 4. 7. 2016 jsem dostal asi 20 semínek od brazilského specialisty na podpětovité Mauro Peixota. Něco vyklíčilo, do květu jsem dovedl asi pět kytek, dneska mi zůstávají dvě relativně obrovské rostliny, zvlášť hlíza je impozantní, ale vlastně celá kytka je dost velká - listy, stonky, květy. Postupem času se od Maura a dalších pěstitelů rozšířily v kultuře po celém světě a dneska je to obyčejná houska na krámě . Ale nechávám si je pro připomenutí, jak vrtkavý může být osud rostlin (i živočichů) ve volné přírodě...
Druhá fotka ukazuje "políčko" Sinningia macropoda - červené trubičkovité květy ukazují na opylování kolibříky. Ty zatím nemám , tak používám ploché párátko...
T.