Přeji hezký den.
Jako geologa mne vždy fascinuje, s jakou lehkostí jsou v negeologické praxi používány původně geologické termíny, jako "láva" či "zeolit".
Zeolity jsou celá skupina minerálů, databáze
www.mindat.org jich uvádí 94 samostatných minerálních druhů. Jsou to vodnaté alumosilikáty alkalických kovů a kovů alkalických zemin, především sodíku, vápníku a draslíku, méně často i hořčíku, barya, stroncia, lithia a cesia. Základem jejich struktury je prostorová mřížka složená z křemíku, hliníku a kyslíku. Ta obsahuje velké dutiny (mnohem větší než u jiných minerálů) navzájem propojené kanálky. V těchto dutinách jsou kationty uvedených kovů a molekuly vody. Krystalová voda zeolitů se zahřátím snadno uvolňuje a může být nahrazena jinými látkami, například amoniakem, sirovodíkem či různými barvivy. Proto se zeolity používají jako filtry pracující na molekulární úrovni.
V přírodě zeolity vznikají z teplých roztoků obohacených minerálními látkami vylouženými z okolních hornin. Jejich ekonomicky významná ložiska jsou většinou vázána na hydrotermálně (tj. působením teplých roztoků) rozložené vulkanické horniny, zejména sopečné tufy. Světová těžba přírodních zeolitů dosahuje několika miliónů tun ročně.
Na přírodních ložiscích se zeolity často vyskytují ve směsích více minerálních druhů, ložiska mohou mít i zonální stavbu, kdy v jednotlivých zónách převládají různé druhy zeolitů. Také v rámci jednoho minerálního druhu může jejich chemismus kolísat, např. zeolit, který podle ideálního vzorce obsahuje pouze sodík a vápník, může mít i příměs draslíku, barya či stroncia, kolísat může i poměr křemíku a hliníku. A navíc je u přírodních zeolitů třeba počítat i se stopovými prvky v závislosti na původní hornině.
Kromě přírodních zeolitů existují i zeolity uměle vyráběné. Ty mívají pravidelnější strukturní mřížku bez různých defektů, a také přesně definované chemické složení i strukturu. Jsou sice dražší, ale mají mnohem příznivější technologické vlastnosti. A vyrábí se jich opět velké množství druhů.
Závěr je takový, že pokud nevíme, jaký zeolit je základem toho či onoho produktu, připomíná diskuze o ceně a možném využití pro pěstování orchidejí či akvaristiku hádání z křišťálové koule. Ověřit se to pak dá jedině pokusem, a pokud se nějaký produkt na bázi zeolitů osvědčí, nelitovat peněz za jeho zakoupení.
S pozdravem
Lukáš Křesina
