Cibule, hlízy, oddenky...

[tommy]

A ještě mé oblíbené jihoafrické cibuloviny. Nejprve pohled na "progres" v koutku masonií a detail Massonia pustulata - mezi listy se už rýsuje květní puk. Na dalších fotkách zástupce krvokvětů, aby se to nepletlo bělokvětý Haemanthus sp. Ratelkloof. Sbírán u stejnojmenného městečka, bude asi patřit k běžnému druhu Haemanthus albiflos, ale liší se od něj sympatickou velikostí; je určitě aspoň pětkrát menší než klasický druh, který se u nás hojně pěstuje pod jménem "sloní ucho" (aspoň u nás ve východních Čechách ).
T.

[ma-ja]

Něco podobného mě teď kvete, ani jsem nevěděla co to je

[tommy]

Něco podobného mě teď kvete, ani jsem nevěděla co to je

Jo, to je on, klasický H. albiflos. Pěkně vám kvete. Pokud párkrát přejedete prstem přes tyčinky a blizny, vytvoří červené plody; v každém bude jedno nebo dvě velká, skoro průhledná semena - je vidět zelené embryo uvnitř endospermu. Při klíčení je pak vidět, jak se embryo prodlužuje a kořínek se dere ven. Semena se nesmí překrýt zeminou, jen zlehky přitlačit. Pak je zajímavé pozorovat, jak se obsah semene přelévá do vznikající cibulky. Později přiložím fotku semen příbuzných cibulovin z rodu Nerine, která mají stejný způsob klíčení.
T.

[ma-ja]

Tommy, to je hrozně zajímavé, zkusím to

[tommy]

Rozkvetla Massonia pustulata (vlastně dvě ; ta třetí se nějak loudá). Květy vydrží dost dlouho, po odkvětu je nutné pečlivě odstranit veškeré zbytky květů, jinak se do toho v našem podnebí dá botrytida a to může být konec celé rostliny. Na prvním snímku vpravo vzadu je vidět výsev M. depressa, vstupující do třetí sezóny - nedospělé rostliny mají zpravidla jen jeden list a ten se drží vzpřímeně, teprve v dospělosti se začnou vytvářet listy ve dvojici (výjimečně v trojici) a ukázněně se přitisknou k substrátu. Předpokládám, že většina kytek z tohoto hrnku dospěje příští rok na podzim .
T.

[Zdenka]

Nádhera. Zkusila jsem napsat na toho pána, co jste mi poradil, ale bez odpovědi. Asi nemá čas. Ty rostliny jsou nádherný.

[tommy]

Nádhera. Zkusila jsem napsat na toho pána, co jste mi poradil, ale bez odpovědi. Asi nemá čas. Ty rostliny jsou nádherný.

Petr bývá touhle dobou v jižní Africe nebo na Madagaskaru, někdy dost dlouho. Taky jsem mu psal, taky zatím čekám na odpověď .
Jinak jsem rád, že se Vám kytky líbí - když jsem je objevil, měl jsem asi podobné pocity jako Vy. Což koneckonců přetrvává stále, aspoň u mne .
T.

[Zdenka]

Tak já se obrním trpělivostí, třeba mi ještě napíše. Něco jsem si o nich už početla a musím říct, žem ne zajímají ještě víc

[tommy]

Po delší době je zase něco nového, co jsem sem ještě nedával. Nejdřív bramboříky: systematika druhu Cyclamen coum je podle mne poněkud zmatená (pokud bych si nebral servítky, řekl bych, že je dokonce chaotická ); není mi moc jasné, čím se od sebe liší jednotlivé poddruhy. Rozdílů moc nevidím a jen z piety nechávám u kytek jmenovky, se kterými jsem je získal. Rozdíly v barvě květu nejsou úplně dobrým rozlišovacím znakem, pokud vysejete semena z kontrolovaného samosprášení jedné rostliny, semenáče vytvoří pestrou paletu různých barevných typů, ve které se dají najít "typičtí" zástupci jednotlivých poddruhů pěkně vedle sebe. Možná je to způsobeno tím, že u nás je to za ty generace pěstování všechno pokřížené a ze semen z přírody by vyrostly jasně odlišné kytky - nevím. Takže čtyři obrázky jednotlivých "poddruhů" plus jeden celkový na bohatě kvetoucí velkou kytku.
T.

[tommy]

Pak mi tu kvete divoká forma bramboříku Cyclamen persicum, ze kterého byli vyšlechtěny všechny ty hojně v květinářství prodávané "kulturní" typy. Ve srovnání s nimi mi ten původní přijde elegantnější... Spolu s předchozím druhem patří k tzv. jarním bramboříkům, kvetoucím na konci zimy a na jaře.
A opět něco z jižní Afriky: konečně rozkvetl Cyrtanthus flavus. Květní stvol měl už vloni, ale těsně před rozkvětem ho pěkně u země ukousl slimák. Letos se moje jediná cibulka vytáhla a udělala dva stvoly; doufám, že se mi podaří samosprášení a budou semena - tenhle druh je údajně v přírodě velmi vzácný. Samosprášení se mi povedlo koncem léta s červeným zde představeným druhem C. elatus (syn. Vallota speciosa), semen bylo v asi šesti semenících několik stovek, ale po vysetí vyklíčil jediný semenáč. Těšil jsem se, jak si ho budu piplat do dospělosti, a najednou, snad tři měsíce po vysetí .... doklíčila snad stovka dalších. Pěkně mě to otrávilo, protože to budu muset všechno dopěstovat do květu, abych zachytil případnou variabilitu .
Pak následuje nepříliš fotogenická Lachenalia reflexa, kvetoucí třetím rokem po výsevu, a tvořící se první květenství u Veltheimia bracteata.
T.