A ještě mé oblíbené jihoafrické cibuloviny. Nejprve pohled na "progres" v koutku masonií a detail Massonia pustulata - mezi listy se už rýsuje květní puk. Na dalších fotkách zástupce krvokvětů, aby se to nepletlo bělokvětý Haemanthus sp. Ratelkloof. Sbírán u stejnojmenného městečka, bude asi patřit k běžnému druhu Haemanthus albiflos, ale liší se od něj sympatickou velikostí; je určitě aspoň pětkrát menší než klasický druh, který se u nás hojně pěstuje pod jménem "sloní ucho" (aspoň u nás ve východních Čechách ).
T.

Něco podobného mě teď kvete, ani jsem nevěděla co to je

Jo, to je on, klasický H. albiflos. Pěkně vám kvete. Pokud párkrát přejedete prstem přes tyčinky a blizny, vytvoří červené plody; v každém bude jedno nebo dvě velká, skoro průhledná semena - je vidět zelené embryo uvnitř endospermu. Při klíčení je pak vidět, jak se embryo prodlužuje a kořínek se dere ven. Semena se nesmí překrýt zeminou, jen zlehky přitlačit. Pak je zajímavé pozorovat, jak se obsah semene přelévá do vznikající cibulky. Později přiložím fotku semen příbuzných cibulovin z rodu Nerine, která mají stejný způsob klíčení.
T.

Tommy, to je hrozně zajímavé, zkusím to

Rozkvetla Massonia pustulata (vlastně dvě ; ta třetí se nějak loudá). Květy vydrží dost dlouho, po odkvětu je nutné pečlivě odstranit veškeré zbytky květů, jinak se do toho v našem podnebí dá botrytida a to může být konec celé rostliny. Na prvním snímku vpravo vzadu je vidět výsev M. depressa, vstupující do třetí sezóny - nedospělé rostliny mají zpravidla jen jeden list a ten se drží vzpřímeně, teprve v dospělosti se začnou vytvářet listy ve dvojici (výjimečně v trojici) a ukázněně se přitisknou k substrátu. Předpokládám, že většina kytek z tohoto hrnku dospěje příští rok na podzim .
T.

Nádhera. Zkusila jsem napsat na toho pána, co jste mi poradil, ale bez odpovědi. Asi nemá čas. Ty rostliny jsou nádherný.

Petr bývá touhle dobou v jižní Africe nebo na Madagaskaru, někdy dost dlouho. Taky jsem mu psal, taky zatím čekám na odpověď .
Jinak jsem rád, že se Vám kytky líbí - když jsem je objevil, měl jsem asi podobné pocity jako Vy. Což koneckonců přetrvává stále, aspoň u mne .
T.

Tak já se obrním trpělivostí, třeba mi ještě napíše. Něco jsem si o nich už početla a musím říct, žem ne zajímají ještě víc

Po delší době je zase něco nového, co jsem sem ještě nedával. Nejdřív bramboříky: systematika druhu Cyclamen coum je podle mne poněkud zmatená (pokud bych si nebral servítky, řekl bych, že je dokonce chaotická ); není mi moc jasné, čím se od sebe liší jednotlivé poddruhy. Rozdílů moc nevidím a jen z piety nechávám u kytek jmenovky, se kterými jsem je získal. Rozdíly v barvě květu nejsou úplně dobrým rozlišovacím znakem, pokud vysejete semena z kontrolovaného samosprášení jedné rostliny, semenáče vytvoří pestrou paletu různých barevných typů, ve které se dají najít "typičtí" zástupci jednotlivých poddruhů pěkně vedle sebe. Možná je to způsobeno tím, že u nás je to za ty generace pěstování všechno pokřížené a ze semen z přírody by vyrostly jasně odlišné kytky - nevím. Takže čtyři obrázky jednotlivých "poddruhů" plus jeden celkový na bohatě kvetoucí velkou kytku.
T.

Pak mi tu kvete divoká forma bramboříku Cyclamen persicum, ze kterého byli vyšlechtěny všechny ty hojně v květinářství prodávané "kulturní" typy. Ve srovnání s nimi mi ten původní přijde elegantnější... Spolu s předchozím druhem patří k tzv. jarním bramboříkům, kvetoucím na konci zimy a na jaře.
A opět něco z jižní Afriky: konečně rozkvetl Cyrtanthus flavus. Květní stvol měl už vloni, ale těsně před rozkvětem ho pěkně u země ukousl slimák. Letos se moje jediná cibulka vytáhla a udělala dva stvoly; doufám, že se mi podaří samosprášení a budou semena - tenhle druh je údajně v přírodě velmi vzácný. Samosprášení se mi povedlo koncem léta s červeným zde představeným druhem C. elatus (syn. Vallota speciosa), semen bylo v asi šesti semenících několik stovek, ale po vysetí vyklíčil jediný semenáč. Těšil jsem se, jak si ho budu piplat do dospělosti, a najednou, snad tři měsíce po vysetí .... doklíčila snad stovka dalších. Pěkně mě to otrávilo, protože to budu muset všechno dopěstovat do květu, abych zachytil případnou variabilitu .
Pak následuje nepříliš fotogenická Lachenalia reflexa, kvetoucí třetím rokem po výsevu, a tvořící se první květenství u Veltheimia bracteata.
T.