Tak
A. ongsakulii rozkvetl, délka stopky 16 cm. Řapík je dlouhý 12 cm, čepel má průměr zhruba 15 cm - velmi skladná kytka... Květenství nesmrdí, vlastně zatím není cítit vůbec nic. Pro mne jeden z nejlepších zmijovců, co jsem zatím pěstoval.
Následuje květenství jihoafrické
Freesia laxa, dříve známé pod rodovým jménem
Lapeirousia. Rostlina vytrvává drobnou hlízkou podobnou klasickým fréziovým (na tom zařazení něco bude) a ochotně raší kdykoli po dodání vody do substrátu. J. Haager ve své nesmrtelné knížce Pokojové rostliny z roku 1992 o ní píše, že s ní je možné "upevnit pěstitelské sebevědomí i značně nešikovnému děcku". To je asi pravda (u mne vydržela

), ale úplně bez povšimnutí ponechána být nemůže. Měl jsem dva hrnce, každý určitě tak se stovkou hlízek, a po jedné nevydařené zimě jsem zachránil jeden malinký kousek. Po pečlivé kultuře jsem nakonec získal po dvou letech květuschopného jedince a snad jsme opět "za vodou"

. Kytka v příhodných podmínkách tvoří spoustu velkých, stoprocentně klíčivých semen, kterými plevelí v okolních květináčích. Ještě se pěstuje bílá forma 'Joan Evans' (mám a vyfotím, až pokvete) a modrá 'Azurea', tak je prý dost choulostivá.
T.