Máte pravdu. Mapování něčeho v přírodě je hodně složité a také nákladné.
Mě nejvíce vadí, že v dnešní době může dělat popisy nových druhů prakticky každý. Tak jako máme zálibu v pěstování orchidejí tak někdo jiný má zálibu v popisování nových druhů a chce toho popsat pokud možno co nejvíce aby byl "známý". Kdo splní podmínky tak si může nechat zaregistrovat nový druh. Nikdo ale již nezkoumá do jaké míry je to oprávněné. Po revoluci nastala úplná invaze "popisovačů". Mnozí nehledí vůbec na kvalitu, ale pouze na kvantitu. Navíc mají strach aby je nikdo jiný nepředběhl a tak musí být vše hlavně rychle. V téměř každé skupině která vycestovala do přírody se najde nějaký "popisovač", který na každém kopci vidí něco zaručeně nového. Pak stačí pouze herbářový vzorek a latinský popis a nový druh je na světě. Pojmenovaný je většinou po kamarádech, jejich manželkách nebo ještě lépe po sobě Tak máme různé kracikii, slabaiany, hertusii, horacekii, fiserii ap. Proste něco hrozného Za několik roků to bude všechno k ničemu, protože se v tom nikdo nevyzná. U jednoho kaktusu bude mít deset pěstitelů deset různých jmenovek a budou se dohadovat podle které systematiky je to správnější. Pak přijde někdo další s tím že vše je špatně a je nutno rostliny dělit podle analízy DNA a překope všechno co je doposud uznávané. Najednou budou jiné rody, jiné příbuzenské vazby ap. Hlavně že je pořád co dělat a "vylepšovat".

Skalní botanici zase opovrhují varietami a označují je jako synonymum, i když tyto rostou jen na určitém ohraničeném území a nejspíše to jsou poddruhy, subspecie zkratka ssp. Příkladem budiž Paph. anitum, které ani jako P. adductum, v. anitum také ti věhlasní neuznávají. Ale k tématu: ve starších zdrojích jsem viděl že i citrina (Euchile, Encyclia, Prostechea, Cattleya...) byla rozlišována na 2 druhy. Myslím že jeden byl s bílým okrajem labella. Na jméno ani zdroj už si nevzpomínám.

Naštěstí mě žabomyší války ohledně přesného názvu moc nezajímají. Jde mi o to, abych měl u rostliny jmenovku a jestli v daný okamžik je to např. Postrechea nebo Euchyle nebo Encyclia je mi jedno. Hlavně že vím o co jde a kde to v přírodě roste.
E. citrina je u prodejců tak nedostatková že se ani nesnaží prodávat ji pod více názvy

E. citrina mi dělá opravdu radost a postupně zabírá stále více místa. Na tenhle druh si ale vždycky místo udělám I ta od Elsner se má k světu. Dokonce Laelia gouldiana od Paphia si konečně uvědomila, že bez kořenů zdechne

Tento druh mohu doporučit jako nádhernou orchidej a to i v době kdy nekvete. Navíc růst "vzhůru nohama" její krásu jen podtrhuje. Pokud se pěstuje přilepená na kůře tak mi přijde její kultura zcela bezproblémová. Je asi stejně náročná jako Katleje, Laelie ap. Nějak si nedokáži představit, že bych se tohoto druhu vzdal. Navíc s velikostí trsu se její krása ještě zvyšuje. A to ani nemluvím o době květu a o vůni. Navíc do květu jde docela ochotně.

Nemůžu říct jinak než nádhera, já ji umořila,ale pokusim sehnat jinou.....

No nevím, bezproblémová... Znám pěstitele kteří na ni mají podmínky a nedaří se. Jak jsem psal, semenáče vydrží víc. Myslím, že za 2 roky jich bude dost....

Asi je u mne vděčná že jsem ji vysvobodil z té přírody Možná už by usýchala o velikonocích na nějakém hrobě

Pane Zárubo můžu se zeptat v jakých podmínkách ji držíte? Díky Věra

Nevím jak to ve stručnosti znovu popsat. Všechno jak to dělám už by mělo být již v tomto vlákně. Přes léto ji pěstuji jako ostatní orchideje a bylo i jedno jestli je na léto venku nebo ne. Na listopad- únor ji dávám do kakt. skleníku kde je ve dne 15°C a v noci 10. Tam omezuji zálivku na občasné zalití a moc nerosím. Je tam také nižší vlhkost vzduchu než v ZZ. Koncem ledna má již viditelná poupata.
Já myslím, že to nejdůležitější proč je taková prosperující je v tom, že je přilepená na větším špalku Bezu černého, který již prokořenila jak nad kůrou tak pod kůrou. Má tedy dostatek místa, aby se rozrůstala, rozhodně více nežli na malé větvičce. Ta kůra má perfektní vlastnost v tom, že je taková houbovitá a dobře nasákavá. Když rostlinu pokropím tak se namočí pouze kořeny na povrchu a trochu se nasákne kůra, ale vše rychleji oschne. Ve vegetaci ji ale klidně hodím na půl hodiny do sudu s dešťovkou. Pak se namočí celý špalek a i kořeny pod kůrou- jako při velikém dešti a rostlina se v krátkosti napije k prasknutí. Také je důležité vybrat špalek s hrubou kůrou jako mají duby. Někdo mi kdysi psal, že ty větve bezu černého nejsou vhodné, protože kůra časem odpadává. U tohoto druhu a také u Laelia speciosa se to ale nepotvrdilo, protože rostlina si kůru omotala kořeny tak, že nic ani odpadnout nemůže. Také jí asi vyhovuje ta cirkulace jak ji mám já a asi i ostatní podmínky. Roste v tom ale všechno, takže myslím nějaké zvláštní požadavky ani nemá.