Re: Catasetum denticulatum
virens píše:
"Tak to je super! V té poslední fázi, když něco kvete poprvé, je člověk nejvíce nedočkavý. Některé druhy jsem takhle chodil obhlížet i několikráte za hodinu. Něco rozkvete naráz a jiné se postupně otevírá i několik dní.!"
Moc hezky řečeno a tak bych rád připoměl starou diskusi co mě udržuje 50 let u pěstování orchidejí. Jsou to "převážně" hybridy (semenáče) které kvetou každá rostlina jinak. Každá rostlina je barvou květu , velikostí a růstem jiná. To je u species minimální.
Přesto zatvrzelým pěstitelům species přeji stálé nadšení. !!!!!!!!
Já už nejsem nejmladší a tak myslím mi vydrží jádro botaniky asi až do smrti
Neznamená to ale, že bych neobdivoval i spoustu hybridů. U mě je ale jiná situace než u Vás. Já 30 roků budoval sbírku kaktusů a specializoval se postupně pouze na jeden rod. To zabralo mnoho let práce a učení jak který druh sehnat, vypěstovat ze semínka a udržet ve sbírce. Ortodoxní kaktusáři mají na jmenovkách dokonce lokality sběrů. Jsou tu i specializované sbírky kde si majitel jezdil do přírody, tam sbíral semena a vše má řazeno podle svých sběrových čísel a souřadnic GPS. I já mám u většiny druhů Mammillárií uvedeno místo odkud rostlina pochází.
To mne asi ovlivnilo a nějak zformovalo.
Orchideje dělám krátce a mám pouze omezený počet druhů. Nemám na ně díky kaktusům již tolik místa ani času. Vyzobávám si tedy pouze atraktivní druhy, které mne nějak zaujaly. To co mám z Mex. je pro mne prvořadé. Mám třeba velikou radost z toho, že ze třech pahlízek bez listů a kořenů jsem vypěstoval rostlinu, která mi roste a kvete. Na některé jsem se znovu podíval na lokalitách a zjistil, že rostlina tam stále roste a ani netuší, že má dítě v Praze
Necítím se ale vůbec jako nějaký zachránce genofondu a myslím, že to co dělám má smysl pouze pro mne a pro několik dalších nadšenců. Prostě tím relaxuji od pracovních povinností místo toho abych chodil do hospody, protože mi to připadá smysluplnější.
Chápu ale, že někdo jiný prožívá jiný životní příběh a nijak mi to nevadí
Prostě je fajn, když máme každý takovou ušlechtilou zálibu, která nás obohacuje a přináší krásné chvilky. A je úplně jedno, jestli je to čekání na rozkvět species nebo hybrida. Jak píšete, u species je to překvápko daleko menší, ale samozřejmě že i tam chci mít tu nejatraktivnější formu v rámci daného druhu. Překvápko tedy nemůže být tak veliké jako u hybridů. Na druhou stranu ale nemohu zažít také tak veliké zklamání kdy mi po letech vykvetou jedinci, kteří mohou akorát odcestovat na kompost
Prostě každá mince má rub i líc.
Tak pěstování a křížení zdar!