Pěkná přehlídka, ráda se podivam i na jiné

Pafíčka na skalách super!
Ono to cestování vypadá někdy jako romantická dovolená. Pravý opak je ale pravdou. Člověk se snaží udělat snímek za každou cenu a mnohdy i riskuje vlastní život. Zažil jsem několik okamžiků kdy to bylo o fous. Pak nějaký chytrák při přednášce řekne, že je to nafocené ze špatného úhlu, že on by to nafotil jinak- lépe. On ale ten lepší úhel by mohl znamenat třeba pád z třicetimetrové skalní stěny To už ale na snímku vidět není.
Po každé absolvované cestě bych býval ještě potřeboval tak 14 dní lázně a ne hned jít do práce Oni ani ty kaktusy nerostou v přírodě jako v botanické zahradě. Něco je na skalách nedostupné tak, že by člověk potřeboval horolezeckou výbavu a někam jsme se ani nemohly dostat kvůli trnitým akáciím. Snímek mojí ruky na konci každé cesty myslím dokládá, že to mnohdy není "procházka růžovým sadem" Navíc 40°C a někdy i několik dní bez hygieny. O riskování jízdou autem do míst kam by soudný člověk nikdy nejel a chození terénem kdy vás může kousnout chřestýš- jak jinak než bez séra- ani nemluvě. Pak když se vrátíme domů tak všichni mají pocit že jsme přijeli z dovči

krásné...

A proto se raději jen kouknu. Nejsem dorodružná povaha

Já také ne, ale když to jinak nejde tak co zbývá

Pěkné a povídání o cestách do těchto lokalit mě vždycky nadchne,ale vím že máte památku na celý život to se nezapomíná , my kteří to jen vidíme nebo posloucháme reportáže Vám tyto cesty a zážitky z nich jen bereme plnými doušky,diky za to

Ty Strombocactusy jsou neuvěřitelné- taková rarita a tady jsou jako na alpince a staré desítky let.

Věra: To opravdu není zač.
Mácha: V přírodě ve státě Queretaro na svazích z rozpadající břidlice jich jsou statisíce, nebo spíše miliony Navíc jim ani nehrozí vyhubení, protože ta oblast je zemědělsky nevyužitelná. V únoru populace kvetou, ale ne vždy se podaří trefit se do vlny kvetení.