No ne že bych se tak cítil, ale malý příklad. Od mala jsem s rodiči chodíval za ves, kde byla louka plná konikleců. Občas si někdo nějaký vydloubl a stálo ho to opovržení. Místní myslivci pranýřovali každého, kdo to udělal a ku větší slávě přírodní část, kde koniklece nerostly osadili borovicemi a ukazovali Hle, takhle se chrání příroda. Jenže koniklece potřebují světlo a sucho a borovice rostly jako z vody, vysazeny na jižní stráň. Jak mohutněly, tak ubývalo konikleců. Slunce vzaly borovice, sucho polostín, do kterého se dostaly. Tenkrát někdy jsem tam zašel a sebral semínka. Dneska už jsou vzomínky na tu lokalitu jen na černobílých fotkách. A v podobě stráňky u mě na zahradě, kde spokojeně prosperuje populace z té krásně lokality. Nemám dokonce žádné jiné současně kvetoucí druhy, aby se mi nezkřížily. A sešel se rok s rokem a pozemek koupil nový majitel. Pod strání udělal rybník, stráň vykácel. Po domluvě tam na jaře kus upravím a nasázím zpět část populace. Snad se zadaří. A co se týká striktní ochrany někde jsem četl, že černý obchod s chráněnými druhy dneska vydělává víc než obchod s narkotiky. Legální pěstění či chov by logicky srazil ceny. Jestli tedy ten řečený pes není zakopaný ještě jinde.

No tohle dostává velký smysl, to se musí podařit.Ten pocit uspokojení až louka zase pokvete musí člověka vystřelit až na měsíc.