Nechci se opakovat,ale já mám ráda jak botaniki, primární hybridy a některé hybridy si vybírám podle květu,ale těch moc nemám. Ráda bych výsev zkusila,ale bojím se toho a hlavně blízko sebe nemám poradce. Ale už vítězství je to, že se ke mně alespoň trochu přidal manžel......jinak já mám rozhodnuto, kdyby se mělo se mnou cokoli stát dostane orchideje orchidejář.......jsem ráda,že toto forum existuje a jsou zde fajn lidičky......Věra

Já jsem spíš pozorovatel než milovník nebo sběratel rostlin. Něco mě nutí poznávat, jak fungují, odkud lezou kořeny a odkud květní puky. Jak to má ta která rostlina zařízené a proto obchoďákové hybridy, kterých je jen několik druhů a jsou nabízené kvetoucí, nemají mnoho co ke zkoumání. A velké, řvavě zbarvené květy mě nefascinují. Proto pěstuji tillandsie a zase ty menší a nyní už jen maličké orchideje, vyvázané, ve vitríně. Vše ostatní převzal manžel, který je zase spíš sběratel. Ale nemáme ambice něco zachraňovat, na to nemáme zkušenosti ani zelené ruce.
A popravdě se alespoň u nás dvou projevuje návyk, závislost, nová kytka jako droga, než jako záliba. Když mi je ničemně tak se sotva doplazím do skleníku, abych porosila a pak zalezu do postele a zvažuju, jak to radikálně omezit

Lipo a paní Věro, děkuju za odpovědi. A je moc fajn, že v tom s vámi "jedou" i manželé, sdílená radost je dvojnásobná, a když se sdílí nejenom s lidma tady, ale i doma, musí to být super

Pročetl jsem si odpovědi na položenou otázku a chtěl bych se také vyjádřit k tomuto tématu. Sám dávám přednost botanice před hybridy, ale když se mi něco líbí, třeba modrá hybridní Vanda tak si ji také klidně koupím. U kaktusů ale neexistuje, abych do sbírky zařadil rostlinu bez původu či dokonce nějakého křížence. Je mi ale úplně jedno kdo co pěstuje a je mi jasné že každý si dělá co ho baví a já nemám nejmenší právo ani potřebu někoho v tomto směru ovlivňovat.
Sám nepatřím ani do jedné kategorie kterou pan virens vymezil. Já se rozhodně nepovažuji za nějakého nadřazeného vůči pěstitelům kříženců. Ani si nemyslím, že jsem nějaký zachránce genofondu ap. Docela mne překvapuje, že takhle vidí p. virens lidi, kteří se věnují pěstování botanických druhů.
Asi jsem tedy úplně jiná kategorie. Pěstuji botaniku z jakési úcty k tomu co příroda vytvořila a chci mít ve své blízkosti kousek této panenské originality. Mě prostě láká představa, že to co pěstuji stvořila příroda a někde na světě to roste a já to dokáži pěstovat u sebe. Nemusí to být nutně rostlina z přírody, ale pouze botanický druh, který je spjatý s určitou lokalitou. Byl jsem mnohokráte v Mexiku a nejsem určitě tak najivní abych si myslel, že civilizaci zastaví např. lokalita Obregonia denegrii, kterou nalezl A. V. Frič. Mohl jsem místo toho jezdit po šlechtitelských stanicích či sbírkách v Evropě nebo pěstírnách na Kanárských ostrovech- kdyby mne to bavilo. Mně ale lákalo a láká vidět ty rostliny ve svých přirozených biotopech.
Mám radost když mi rostliny rostou a kvetou a udržím i druhy, které se jiným nedaří- určitě je ve mně i ta soutěživost. A tohle prosté mi stačilo u kaktusů více jak 40roků a stále mám plány jak se posunout dopředu v oblasti botaniky a cestování za botanikou a křížení mne vůbec nezajímá. A tohle je pro mne ta zábava a relax. Otázka tedy jestli svědomitost nebo zábava mi přijde nějak zvláštně položená, neboť zábavná může být i botanika i křížení, musí si ale člověk umět vybrat a vědět čeho chce ve své zálibě dosáhnout.
To, že to pan virens s tou botanikou nevydržel je asi proto, že je jiný člověk, jinak smýšlející a stanovující si jiné životní cíle.
Chtěl jsem tu pouze ozřejmit svúj vlastní postoj k otázce jestli botanika nebo křížení a je mi úplně jedno kdo čemu dává přednost a také si myslím jak napsal pavelheger že sbírka vyjadřuje osobnost pěstitele a jelikož jsme jako lidé různí tak je dobře že i sbírky jsou různé

Hezky jste to napsal , hezky se to čte

No dost lidí to má tak, že chce vytvořit něco svého. Někdo se v tomto vyřádí na dětech, jiný šlechtí kytky např., jiný zas zvířata. Touha po něčem originálním a vlastním co budou jiní obdivovat, je myslím si evolučně a geneticky některým jedincům daná. Otázka ovšem je, co takový hybrid vydrží v čase! Kolik je zapomenutých kříženců? Mnoho! Nikoho už nezajímají a ty co se prodávají, komerčně množené za x let taky nikoho zajímat nebudou, neboť vznikají stále nové. Botanika je ale cenná, jak psal Záruba právě pro ten panenský původ, je to vlastně původní zdroj šlechtitelského materiálu made by nature a vůbec nesouhlasím s tím, že hybridy jsou hezčí a mají větší květy. Argument že jsou plastičtější a snesou horší podmínky pro mě také není podstatný.
Pravda zásobovat trh řezanou botanikou by asi bylo málo no...

Já chápu křížení na kšeft. Lidé potřebují stále něco nového a to kupují jako zběsilí. Sám si vzpomínám na to, jak jsem kdysi přítelkyni říkal v zahradním centru že ty modrý faleňáky jsou hrůza a že si myslím, že si to ani nikdo nekoupí. Ona jen tiše ukázala za nás a paní ve frontě ho měla v košíku. Tenhle svět obchodu docela chápu. Když má někdo v paneláku nějaký falaeňák za oknem s určitým typem květu tak si stejný koupí pouze pokud mu zajde. Pokud se ale další rok objeví něco nového neokoukaného tak to hned chce mít. Trochu jsem také takový Kdysi jsem koupil nějaké faleňáky jako dekoraci do poloprázdné ZZ na parapet. Stále kvetly a líbily se nám. Po určité době se to ale okouká a člověk už si toho ani nevšimne. Na rostliny které nekvetou stále se ale těším podstatně více.
Mě asi ty geny o vlastní originalitě nějak chybí Dítě jsem zplodil, ale pouze jedno tak to o té podprůměrnosti možná něco vypovídá
Já přírodu obdivuji a myslím, že člověk by se měl snažit s ní být v jakési symbióze. Z hlediska přírody mi ale křížení nijak nevadí. Když někdo stvoří "svou rostlinu" a přináší mu to uspokojení, nebo když z toho obchodníci mají větší kšeft tak je to pouze jejich věc. Některé krásné hybridy i obdivuji a říkám si kam až se to jednou dostane. Možná si zákazníci v nějaké anketě vyberou nejhezčí květ a šlechtitelé jim ho stvoří na zakázku i s rostlinou
Mě pouze vadí, že někteří obchodníci toho využívají a vydávají křížence za botaniku, když jim to přinese zisk. Za to ale pochopitelně nemohou stvořitelé těchto rostlin!

Zaruba: připadá mi že kaktusy se udržují "čisté" snáze, jakkoliv asi tam budou taky různá "ale".
Orchideje odpočátku vlastně podléhaly křížení, ať už to bylo provedeno jako výsev k mateční rostlině, tak později v symbiotických, nebo asymb. kulturách, ale myslím si že k tomu šlechtění mají předpoklady, poněvadž jsou to rostliny doslova vhodné k experimentům, vzhledem ke snadnosti křížení nejen druhů, ale i rodů. Další důvodem je komerce a poptávka po řezových kytkách. Ten finanční aspekt je tam mnohem silnější než u kaktusů. Připadá mi, že udržet určité čisté klony je dost problém i vzhledem k virózám. Ztráta rostlin ve sbírkách není nic vzácného a výsev je jak psal Mácha dost problematický a chce to čas.
Většinou cizosprašné orchideje nejdou vždy selfnout a tak nezbývá než množit vegetativně, což u zavirovaných kytek není to pravé.
V čase pak vznikají chyby v názvech díky změnám majitelů, nebo úmyslu vydělat, zmatek kolem původu, přeurčování hybridů na čisté druhy, introgrese jiných druhů do linie a to vše doslova válcuje obří trh s řezanými hybridními rostlinami, které jsou rentabilnější. Kaktusáři jsou obvykle chlápci co mají ve sbírkách pořádek, systém a vědí co je co. Rostliny mají čísla, často i GPS souřadnice:-) to je úplně jiný level. Kaktusář by měl vlastně mít nejméně tři rostliny od druhu. Jedna může chcípnout a ty dvě půjdou sprášit. To vše ale na malé ploše! Nedovedu si to moc představit, sbírku narvanou trsy dendrobií označených jako klon A a klon B z lokality ve Vietnamu a podobně. Hybridy stále hrají prim z komerčních důvodů, bo lidi chtějí velké, barevné a levné květy. Záliba ve specialitách vzniká až po obsáhnutí potřebné sumy informací a taky je k tomu potřeba určitá povaha.

Karlos: S tím co píšete se dá jenom souhlasit. Je pravda, že z toho kaktusářského světa jsem po té čistotě nějak více ujetý než je zdrávo Zrovna nedávno jsme měli setkání cestovatelů. U kamaráda ve sbírce kvetlo u kaktusu s lokalitou něco co vypadalo jako nějaký sukulentní plevel. Měl toho plnou sbírku a hezky to kvetlo. Tak jsem se ho zeptal co že to tam má za plevel. Je to prý plevel, který je import i s lokalitou. Anacampseros palmeri, San dia i Victoria, Nuevo Leon, Mexiko. Tak jsem ho požádal, že bych pár rostlinek také rád měl ve sbírce když to je čistá botanika a cvakl jsem to mobilem. Sáhl do kýble s odpadem pod parapet a vyndal asi 10brambůrek a dal mi je se slovy, že to při přesazování vyhazuje, protože je to hroznej plevel. Varoval mne ať to hlídám nebo mi to zaplevelí celou sbírku. Řekl jsem mu, že u některých kaktusářů má i dokonce plevel svojí lokalitu. Že jsme tedy tímto směrem ujetí je asi pravda.

S tím se dá jenom souhlasit, kdyby ale všechno fungovalo tím správným směrem. Když ale vidíte lokalitu Obregonia denegrii a stovky rostlin vyhrnutých buldozerem a hynoucích na hromadách hlíny na vlastní oči? A to se bavím o vzácném druhu rostoucím pouze na severním svahu jednoho kopce u San Vincente v Mex. Staví se tam dálnice přes lokalitu. Kde ale jsou v tu chvíli ochránci přírody i s úmluvou CITES , kteří nahánějí kaktusáře po Mexiku a pokutují za sběr semen? To zdaleka není ojedinělý případ jak funguje ochrana ohrožených druhů v praxi.
Co si mám myslet o úředníkovi na Ministerstvu Životního Prostředí, který zabaví černou zásilku pozve si viníka na kobereček na úřad. Zabavené kaktusy tam leží ve tmě pod stolem. Viník prohlásí, že ty kytky je potřeba zasázet a dát na světlo jinak chcípnou. A odpověď? Do toho co bude s rostlinami Vám nic není. Co přežije se dostane do Bot. zahrady, kde to otrávený zahradník- kterého práce nebaví postupně zahubí. Štěstím pro rostliny je, když je tak špatný že to s viníkem za mírný úplatek vymění za kulturní rostliny a doufá že to úředník při kontrole nepozná. I kdyby to poznal tak ho stejně nevyhodí, protože jiného za ty peníze neseženou. Rostliny pak mají šanci na růst, rozmnožování a postupné rozšiřování do sbírek.
Celá ochrana přírody je kšeft lidí, které příroda nezajímá ale potřebují být pro společnost jakýmsi předstíraným přínosem. Co kdyby je někdo náhodou zrušil a museli jít tvořit něco opravdu smysluplného?
Tohle je trocha praxe jak fungují ty zákony na ochranu přírody.
Jediná, skutečně účinná cesta jak ochránit lokality v přírodě je ta, že někdo ty kytky namnoží a nasytí trh. Lidé kteří to umějí by měli dostat možnost se na tomto podílet. Kdyby všichni dodržovali zákony, tak se např. z Mex. nedostane vůbec mnoho nových druhů a pokud tam lokality zničí nebude nic ani ve sbírkách. Co by se pak dalo namnožit?
Dodržovat zákony je určitě potřebné, ale pokud to funguje v praxi tímto způsobem tak si jedinec který je striktně dodržuje může připadat tak trochu za hlupáka. Naopak, ti co něco protizákonně sebrali v přírodě a dále to šíří po amatérských sbírkách tak snižují tlak na sběr v přírodě a dělají tak možná pro přírodu větší službu než úředník v kanceláři.
Také je zajímavé zjištění, že když rostlinu která je evidentně protizákonně přivezená nabídnete Bot. zahradě tak si ji vezmou a nezajímá je jak jste se k ní dostali. Prostě je to tak trochu všechno na hlavu postavené