Přeložená odpověď pro Karlose.
Na význam pH mě upozornily moje začátky s výsevy. Všechny lahve jsem měřil, včetně těch, kde nic nevyklíčilo. Závěr byl jednoznačný- v lahvích s dobře rostoucími semenáčky bylo vždy pH mezi 5 a 6. Pak jsme s kolegou Vlasákem obešli Pražáky, co byli ochotní nám dát vzorek z květináčů. Pro epifyty platilo totéž i když byly orchideje třeba v kompostu.
Poslední rok jsem začal měřit pH víc, ale samozřejmě celý skleník sledovat nestačím. Hlavní výsledek jsem už zmínil- rašeliník prakticky nepufruje. Hnojivo bez amonia s dusičnanem vápenatým žene pH nahoru a dost razantně, amonné soli zvolna okyselují, protože bakterie dělají z amonia dusičnan. Proto jsou směsi pro hydroponii bez amonia a kvůli alkalizaci se po čtrnácti dnech roztok vyměňuje. Narazil jsem ale na další průšvih- čistá piniovka se vytrvale alkalizuje na pH trochu přes 7. To se líbí paphiím, ale ne epifytům. Na piniovku jsem se nachytal a právě jsem dokončil přesazování celého skleníku, pěkně jsem lámal kvanta borové kůry. Ta je kyselá a i po neutralizaci se pomalu okyseluje- odtud přidávání hrubší vápencové nebo většího kvanta pemzové drti. Takže přesně o tom jste mluvil, kůra vypadá stejně ale pH je za rohem. Teď se pokouším najít správný poměr dusičnanu vápenatého a amonných solí pro rašeliník, zatím je to ric- pic, ale i po střídání roztoků semenáčky rostou skvěle. Tohle je ten zásadní fígl velkopěstitelů. Další výsledek je, že při nevhodném pH špatně fungují kořeny, kvůli nedostatku železa světlají nové přírůstky a listy vykazují nadbytek dusíku takže se kroutí nebo jsou vypouklé. Samozřejmě je to vidět jen u rostoucích kytek, ty co odpočívají mají často zásoby z dřívějška a reagují se zpožděním. Měřím elektrodou, kalibruju na dva standarty.

pH neměřím, považoval jsem to za zbytečné, výkyvy pH substrát tlumí- rašeliník mám jen na povrchu. U některých orchidejí, zvláště vícekvětých Paphiopedil mi flekatí až odumírají konce listů, zvláště starších, ačkoli kytky jinak rostou dobře. Také mi to udělá C. dowiana pokud není dlouho přesazená. Přičítal jsem to nedostatku vápníku a draslíku, ale ani po zvýšení dodávky těchto prvků se stav nezměnil. Uvítám radu v čem je problém.

Udržet správné pH v celém skleníku je nervy drásající proces. Je to vlastně pro množství rostlin nemožné z časových důvodů.
Celý orchidejářský život jsem hledal nějaký vhodný levný substrát ale nenašel jsem jej. Vždy se po čase objeví nějaký problém.
Třeba obtížné získání většího množství borové kůry na pile. Pila všechnu kůru prodává na spálení. atd Časem vidíte, že firmy používají různé substráty a ve všech to dobře roste. Na Taiwanu rašeliník, v Holandsku hrubá rašelina, v USA kůry a jižní Asie kokos. Velké firmy mají chemika který denně měří a vyhodnocuje substrát. Pro amatéra je prakticky nemožné pěstování na profesionální úrovni. Měření pH substrátu je popisováno jako složitý proces kdy výsledky nejsou vždy správné. Standartní postup měření by zajímal i mne. Kolik vody, kolik substrátu, jak dlouho vyluhovat atd. Co měření to jiný výsledek u té samé rostliny.

Bedřichu, dnes sehnat soušku v lese je taky umění,ale mám hodného manžela a ten mi kůru nařeže na potřebné kousky a kusy, já jí pak propařím a nechávám přemrznout, pak teprve do ní sázím, orchidejím to vyhovuje...občas i koupím od Luda piniovku nebo to i smíchám.....Věra

Substrát výkyvy pH tlumí jen když je humózní. Rašeliník pufruje velmi málo, perlit, keramzit, polystyren a molitan nepufrují. Další zrada jsou kokočipsy, zvolna se alkalizují podobně jako piniovka, jenže pomaleji. Ke směsi čipsů s rašelinou s dobrým pH pro semenáčky jsem musel postupně přidávat rašelinu. Důvodem alkalizace bude nejspíš šťavelan vápenatý, řada rostlin ho hromadí a mikroorganizmy kyselinu šťavelovou pomalu spotřebují. Zbývající vápník žene pH nahoru.

Hm, to je všecko zajímavé. Myslím že důvodem proč je dobré a praktické dávat do směsí určitý nemalý podíl inertu je i ten, že se chemicky nemění, tudíž acidifikace, či alkalizace nemůže být tak výrazná!
Napadá mě, že pěstitel ani tak nemusí být příliš úzkostlivý ve volbě komponent a raději by měl přidávat kousky hrubého vápence, drť ze skořápek a td, čímž alespoň mírně vyrovná chemické změny. Údajně snad pahalenospsisy umí růst v čistých mušlích, takže se pěstitel nějakého přídavku od oka bát nemusí...
Píšete že borová kůra se i po alkalizaci(neutralizaci) opět okyseluje. V jedné knížce o rodu Calanthe jsem našel postup, kde autor máčí tuto kůru ve vodě jeden týden a druhý týden vodu sleje a do nové přidá vápenec a opět týden máčí. On tuším píše na 50 litrů hrst mletého vápence. Prý to pomůže odstranit třísloviny a kyselost.
Pak by také nebylo od věci, používat hnojivo s vápencem, nebo přidávat vápenec do vody, jak uvádí Pophio.
Nakonec nemusí být špatné proplachování proudem vody...jak se vorchidejářské literatuře často uvádí.
Diskutoval jsem měření s odborníkem a ten mi psal o poměru 1:5, tedy jeden díl substrátu, pět dílů vody a měřit na třepačce elektorodou, nikoliv z výluhu, filtrátu a podobně. Toto se ovšem používá pro klasické, rašelnové substráty a měření půdních vzorků, jak to bude s kůrou nevím.

Omlouvám se, že do takto učené debaty vstupuji, ale trochu z toho mám pocit, jako kdyby pěstování orchidejí bylo stresující záležitostí, kdy uhlídání jednotlivých faktorů je prakticky na amatérské úrovni nemožné.
Mě baví rostliny pozorovat a radovat se z toho když obstojně rostou a kvetou. Když jsem viděl co kytky v přírodě vydrží a dokáží přežít tak nějak nemohu uvěřit tomu, že by bylo nutné se stresovat hlídáním všech faktorů o kterých píšete a také tím, že vlastně neexistuje žádný substrát, který by vyhovoval.
Já se snažím ze své záliby čerpat pozitivní energii a radost a pokud nenastanou v kultuře problémy tak Ph ani ostatní parametry které by mne stresovaly ani neměřím
Navíc mi připadá, že v té piniovce se dá pěstovat skoro všechno a obstojně to roste. Ovšem za předpokladu správné granulace, velikosti nádoby, rytmu prosýchání, občasném přesázení, čerstvém vzduchu ap. - tedy správné kultuře a velikosti sbírky kterou jsem ještě schopen zvládnout. Jak někde napsala Haki, "nesmí to přerůst přes hlavu"

Zaruba: s tím co jste napsal samo souhlas. Taky se na své pochybné pokusy často dívám kriticky a říkám si....jestli je to ještě normální. V některých z nás je však kus kluka vědátora, který chce určitým problémům přijít na kloub a nevyhýbá se přitom složitostem:-) Nechci být oním sedlákem, kterému se občas povedou obří brambory, ale jindy spíše podprůměrné:-) Nerad něco míchám jen tak od oka a podobně. Porovnávám výsledky, zjišťuji proč je dobrý poměr ten a nebo zas onen. Proč některým kaktusům nesvědčí organické příměsi, která kůra šmakuje kytkám nejvíc, jaké podmínky, zálivka, hnojení se ukázaly být jako nejvhodnější.... prostě se v tom rád rejpu.

Karlos: S tím souhlasím, také rád zkoumám, ale musí mne to bavit. U některých problémů mi ale připadá že jejich zkoumání do hloubky působí kontraproduktivně. Například si myslím, že lepší než vyvažovat nedostatky v substrátu přidáváním různých chemikálií a vybalancováváním Ph, tak je mnohdy jednodušší rostliny přesadit. Ve velkopěstírnách jde o tisíce rostlin, tam je to něco jiného, ale u nás amatérů to není takový problém. Na měření Ph mi vždy stačil pouze lakmusový papírek.
Každý problém většinou souvisí s více faktory najednou a v tom je ta potíž. Nemluvě o tom, že spoluúčast jednotlivých faktorů bývá procentuálně odlišně zastoupená a tomu už se mi moc na kloub přijít nedaří. Např. stejný substrát v malém prodyšném květináči může na tentýž druh působit blahodárně, ale více substrátu s horším vysýcháním v plastovém květináči může být pro tentýž druh zničující. Lepší je odstranit příčinu- přesazením, než vyvažovat následek- tedy kyselejší reakci stále vlhké zeminy přidáváním vápence.
Já jsem ale měl pocit, že v té debatě jsou účastníci zkroušení z toho, že se jim nedaří mít pod kontrolou všechny parametry substrátu, jejichž neustálá kontrola jim zabírá hodně času. Někdy je dost složité rozhodnout při pěstování, které parametry jsou důležité a vyplatí se jimi zabývat a které jsou tak složité že se vyplatí řešit je nějak radikálně- třeba tím přesazením.

Tak abych se přiznala na to abych zkoumala proč to je tak a ne jinak nemám skoro čas, takže radši přesazuji. Věra