zrušeno - duplikát

Přeji hezký den.
Já jsem tedy v oboru orchidejí pouhý teoretik, ale můj rozum v hrsti mi říká několik věcí.
1. Je skutečně obrovský rozdíl mezi tím, co pěstovali zahradníci před sto lety a co pěstují pěstitelé dnes. Nejde jen o to, že tehdy to byly přírodní druhy, ale také o to, že šlo skutečně o dovozy z přírodních lokalit. Ne jako dnes, kdy i botanická orchidej je umělý výpěstek, který skutečnou přírodu nepoznal po několik generací. Rostliny ze starých sbírek prodělaly několik stupňů výběru, v němž uspěly jen ty nejkvalitnější. První stupeň byl přirozený výběr na lokalitě. Druhý stupeň prováděl "lovec orchidejí" při sběru, slabé rostliny rovnou vyhodil, protože by nepřežily dopravu do Evropy. A třetí stupeň selekce byla právě ta cesta. Nejprve v koších či bednách z pralesa do přístavu, pak i několik týdnů lodí do Evropy. Rostlina, která tohle všechno přečkala, byla opravdu životaschopná.
2. Máme asi dost zkreslené představy o tom, jak to kdysi chodívalo. Rozhodně to nebylo tak, že by pan hrabě vzal někoho, kdo do té doby pěstoval akorát tak ředkvičky na zahrádce, a řekl: "Budeš zahradníkem, tady máš orchideje za mnoho tisíc zlatých a starej se." Povolání zahradníka se - stejně jako jiné profese - často dědilo z generace na generaci, takže klučina, jehož otec byl zámeckým zahradníkem, trávil ve sklenících víc času než ve škole, a ne že by si tam hrál, on taky tátovi pomáhal. Pak často vyrazil na zkušenou do Vídně, do Londýna či do Holandska, kde pracoval jako pomocník v některé pěstitelské firmě nebo významné sbírce, a teprve pak měl kvalifikaci na to, aby ho pan hrabě přijal jako pěstitele orchidejí. Anebo se špičkový odborník přetáhl od jiného úspěšného sběratele či z ciziny. Malá ukázka je třeba zde:
http://www.fotovizitka.cz/zajimavosti/z ... ch-peckach
3. Možná bychom byli překvapení, jak vypadala sbírka orchidejí v 19. století. Jako muzejní pracovník mohu posloužit příkladem ze svého oboru, tedy z mineralogie. Mnoho dnešních sběratelů se domnívá, že kdysi museli mít ti naši předchůdci ve sbírkách úžasné kameny. Stačí přece podívat se na špičkové vzorky v Národním muzeu a přečíst si ve staré literatuře o tom, že se někde nacházely skvělé krystaly toho či onoho minerálu, a pak to porovnat s tím, co se tam dá najít dnes, kdy je lokalita vysbíraná. Jenže skutečnost je úplně jiná. Typická stará sbírka obsahuje obvykle jen omezený počet špičkových ukázek a většina "skvělých" vzorků je takové kvality, že dnešní zhýčkaný sběratel by nad nimi ohrnul nos. Vtip je v tom, že tehdejší sběratelé byli mnohem skromnější, sbírali většinou jen povrchově a už použít kladivo a majzlík nebyla samozřejmost. Mnohametrové výkopy na lokalitě, leckdy s použitím techniky a trhacích prací, nebyly možné. A také dovoz zahraničních kamenů nebyl tak samozřejmý. Takže třeba achát či ametyst z Brazílie byl vzácnost, ne jako dnes, kdy jich jsou na sběratelských burzách metráky. A tak je logické, že i z dnešního pohledu průměrný či podprůměrný vzorek staré pány naplňoval úžasem. Jsem přesvědčen, že kdybychom přišli do orchidejového skleníku 19. století, na jedné straně bychom asi byli překvapeni pokročilými metodami pěstování a vysokou odborností zahradníků, a na druhé straně bychom se divili, jak slabé rostliny jsou někdy ozdobou sbírky.
Lukáš Křesina

Pane Křesino, v mnohém máte pravdu ale ne všichni zahradníci byli vysláni někam do zahraničí na zkušenou. Budete se divit ale mnohdy je do toho pán hodil jak do bazénu a řekl koukej plavat. Na zkušenou asi jezdili ti opravdu z velkých panství. Sami zahradníci by na ty rostliny něměli a v té době asi málokdo z obyčejných lidí měl na rostliny jen pro zábavu. Vím o čem mluvím. Děda kamarádil s panským zahradníkem a pěstovali orchideje spolu. Byla to zajímavá dvojice. Panský zahradník, který pěstoval právě ty ředkvičky (samozřejmě běžné květiny pro ozdobu zámeckých prostor) a můj děda učitel, který vytáhl paty jen do Ruska na frontu. Oba o těchto rostlinách téměř nic nevěděli a přesto to dokázali. Bohužel jak jsem již uváděl nejsem schopen Vám to dokázat, protože jsem o knihu od Varáčka, kterou jsem podědil přišel. Byla tam spousta tužkou psaných poznámek o vzhledu a pěstování různých druhů. Ano, rostliny, které dorazily byly ty nejvitálnější ale nebylo by jim to nic platné, pokud by jim někdo nevytvořil správné podmínky. A to dokázali, byť o tom nic nevěděli. A o tom to je. Chtít.

Mám takovou zkušenost, před mnoha lety mne vzal manžel do Poděbrad k známému profi zahradníkovi, podívat se na orchideje. Měl tam katleje a střevíčníky, byly určené k řezu do vazby, byl jich plný skleník, ve dvou kojích, ale všechno na jedno brdo. Počítám, že jeden druh, nebo hybrid katleje, fialková, veliký květ a jeden pafík, tam byl květ jen sem tam, asi bylo po sezoně, ale rostliny jedna jako druhá. Ale oboje krásné, bez fleků, svěží. Za těchto podmínek je jednoduché vyhovět požadavkům. Také tady u Boleslavi, zahradnictví Tomsovi v Čisté, pěstují střevíčník k řezu, jeden druh. Krásné veliké trsy.
A pak si trochu pamatuji na zámku v Loučeni bývala oranžerie a tam byla pestrost v kytkách, tam musel ten zahradník už vědět mnohem víc, protože Thun Taxis byl už jen podle parku milovník cizokrajných rostlin. Můj otec pomáhal hajnému a ten ho tam občas nechal nahlédnout. Tak mi vypravoval o té kráse. Za mého dětství už to bylo zdevastované. Starší člověk by se rád vrátil v čase do svého mládí, aby se zeptal na spoustu věcí, které ho v mládí nezajímaly, a nyní už není koho se zeptat.

Nikdy bych si netroufl tvrdit, že mám ve všem, co jsem napsal, absolutní a jedinou pravdu. Jen jsem se pokusil ukázat, že to někdy bylo trochu složitější, než si dnes myslíme.
Je samozřejmé, že ne každý zámecký pán si mohl dovolit profesionálního vysoce kvalifikovaného zahradníka jen na orchideje. Na druhé straně je ale dost pravděpodobné, že i kamarád Vašeho dědečka se měl kde učit. Mohl si pěstování orchidejí klidně omrknout u bohatšího souseda.
A už vůbec bych nepodceňoval staré pany učitele. To byli mnohdy lidé, nad jejichž vědomostmi a rozhledem dnes jen tiše žasneme, navíc mívali i velké knihovny. Takže dvojice učitel + zahradník-praktik mohla dokázat opravdu hodně.
Lukáš Křesina

Tak jsme se trochu vrátili do té historie- je dobré si to občas připomenout. Myslím, že je to skutečně tak jak oba píšete a nemám s tím žádný problém. Také jsem napsal že před našimi předky smekám a nemusí to být zrovna jen zahradníci.
Mám také známého zahradníka a živit bych se tím nechtěl- je to přesně jak píšete Pane Míro. Mnohdy to ale dnes z úsporných důvodů dělají i lidé, kteří nemají vztah ani k přírodě ani nemají odborné znalosti a tak kdysi slavné sbírky doslova pohřbívají za živa. Já jsem instalatér a ono to vypadá skutečně tak, že manuální prací se nikdo živit nechce a tak za chvíli v této společnosti asi nebude rukama pracovat nikdo.
Druhá tragedie nové doby je to, že všichni budou moci dělat vše pouze po zaškolení a tak úroveň všeho tragicky klesne.
Všechno je nějak ovládáno penězi a tak novodobý zahradník bude třeba Ukrajinec bez vzdělání. Aby sadba byla co nejlevnější tak před okna nasází třeba smrky a za pár let to jiná zahradnická firma bude kácet, protože lidé budou mít tmu v bytě. Ale na to, aby si někdo zavolal skutečného odborníka, který navrhne rozmístění dřevin podle vzrůstu aby se do toho léta nemuselo sáhnout peníze nejsou. Prostě blázinec na kolečkách.
Myslím, že lepší je ale spíše klábosit o těch orchidejích

Ano pane Křesino, opět v něčem máte pravdu. Bohužel zrovna v orchidejích tehdy literatura moc nebyla, takže i v té knihovně být nemohla.V té době tomu vesměs vévodila Anglie a tady byla i absence jazyka.Je ale pravdou, že byla další literatura o konkrétních zemích, kde mohli a to velice zhruba odvodit podnebí jaké tam bylo ale to bylo tak vše. Děda byl prý hrozný pedant a puntičkář, takže si dovedu představit, že když se do toho zakousl, tak to nepustil. Zbylo po něm mnoho zajímavých věcí jako třebas atlasy, hub, nerostů, ptáků a rostlin. Mnohé z nich jsou ještě ručně kreslené. Dcera dokončuje vysokou školu obor geologie a tak si vzala atlas nerostů a pro legraci s ním zašla na ocenění. Je to nějaké první vydání a nabídli jí za to docela majlant. Nedala to z ruky. Já jsem ho už nepoznal a mám po něm jen fotografie a měl jsem tu knížku, kterou jsem neprozřetelně zapůjčil. Je faktem, že lidé dříve si všeho daleko více vážili a hlavně se snažili. Praděd se z malíře pokojů vyšvihl na akademického malíře. Jen tak na okraj. Ing. a později prof. Jindra Dušek zakladatel arboreta Brno při Mendelově univerzitě začínal jako kluk právě v tomto zahradnictví u panského zahradníka a mého dědy. Od nich tahal tehdy rozumy a kdysi mi říkal, že první rostliny dostal právě od nich. Chytlo jej to na celý život, který orchidejím zasvětil.

Nádherně jsi to napsal

Můj děda se nejdříve strašně snažil pak byl kulak a pak mu všechno sebrali a bylo po všem. Škoda. Každý má jiné vzpomínky ,celé generace se snažily a šmik a bylo to v pr.... no