Přidávám taky svoji scvrklost, kytky v podstatě jen rosím a ty bílé kořeny by už chtěly vodu. Mám to v substrátu mech, kůra, trochu dřevěného uhlí, polystyren a bukové listí.
Košíky mám jak trubkové, tak z umělého pletiva a tady je vidět pytlík od nějakých citrusů. U toho se musí dát pozor, když vyrůstá květní stvol, tak to prostříhnout, ať ho to nezaškrtí.
Jinak kytky věším na strom (jabloň) v květnu podle vývoje počasí a podle olistění, kvetou zpravidla v polovině srpna.
Venku je nechávám až skoro do mrazu.

samamalo: Chtělo by to ale nějakou fotku kytky a pahlíz, protože z popisu se toho moc poznat nedá. Větě "kořeny by vodu chtěly" také moc nerozumím, protože já to na kořenech nijak nepoznám Podle zelených špiček poznám pouze jestli jsou v růstu nebo odpočívají.

Míra: Před nedávnem mi poslal kamarád-kaktusář ze staré knihy kterou neznám od Václava Mužíka "Orchideje pro každého" oskenovanou stránku o Stanhopea tigrina. Tam je vše popsáno téměř tak jak si to myslím a jak jsem usoudil při pozorování v přírodě.
To nejdůležitější pro mne je až ke konci té stránky a to je:
1/ V zimě zaléváme pouze tak, aby kořenový bal nebyl trvale suchý - Tedy dost výrazné sušení v mých očích.
2/ Zálivku můžeme obnovit až když jsou v košíku viditelná poupata - Čili sušit stále, než nasadí na květ.

Nevím jak je to stará kniha ani jestli byl lepší pěstitel Mužík nebo Varáček, ale na této stránce je podle mne výstižně popsána alfa a omega úspěšné kultury druhu S. tigrina. Zatím si to pouze myslím a doufám, že koncem jara se to potvrdí násadou květů
Zkopírovanou stránku posílám a doufám, že to půjde přečíst.

Pokud by jste měl v knize od Varáčka stránku o pěstování S. tigrina a mohl ji uveřejnit na fóru tak by mne to velmi potěšilo. Rád bych se totiž podíval jestli, případně v čem se tito pěstitelé liší.

Že bych sušila než se objeví poupata to určité ne, pěstují ji jako Míra a kvete každý rok sice stvoly jen 2 ale jsem spokojená

Přepis článku pro ty, kteří si jej chtějí "stáhnout" do počítače.
Kod ISBN 80-85362-10-4 pro ty, kteří se brožuru pokusí sehnat.
Stanhopea tigrina
Jen málo orchidejí se může pochlubit tak exotickými květy jako tato rostlina. Každý, kdo poprvé spatří její květ, je ohromen. Velikost až 15 cm do šířky, výšky i hloubky, nesmírně komplikovaný, bizarní, a přesto elegantní tvar, exotické barvy (žlutý podklad s výraznou hnědo-červenou kresbou), nezvyklá masitost některých částí, překvapující hmotnost a pronikavá vůně, to je květ této stanhopeje.
Stanhopea tigrina je obyvatelem horských lesů atlantské strany Mexika. Její stanoviště se nacházejí ve výškách do 2000 m n. m. Rostliny dávají přednost rozsochám větví mohutných stromů na méně osluněných místech nitra poloopadavých lesů, kde zapouštějí svoje kořeny do rozkládajícího se listí a mechů.
Výhonky sestávají z kulovitých pahlíz dlouhých kolem 5 cm, nesoucích jediný list, který i s řapíkatou částí dosahuje 40 cm. Fantastické květy se objevují po dvou až po čtyřech na stvolu, nejčastěji v létě. Je škoda, že květy vydrží svěží nejvýše týden, obyčejně ale jen dva až čtyři dny. Pak začnou masité části květů měknout a rozkládat se.
Vegetační rytmus této orchideje nebývá zcela pravidelný, avšak nové výhonky se objevují nejčastěji po odkvětu v letním období, což je i nejvhodnější doba pro přesazování.
Při sázení dospělých květuschopných rostlin s alespoň třemi olistěnými pahlízami je nutno respektovat svislý růst stvolu. Nelze proto sázet do normálních květináčů. Osvědčují se laťkové košíčky, jejichž dno je před zasazením nutno vyložit většími kusy kůry, které se kladou kolmo a nepříliš hustě vedle sebe. To umožní prorůstání květních stvolu. Na tento podklad se položí kořenový bal a mezery mezi kořeny se zasypávají substrátem, jenž musí být poměrně vododržný, výživný a humózní, ale současně i dobře propustný pro vzduch.
Po zasazení není dobré vystavovat rostliny teplotám pod 15 °C, při umístění v bytě je vhodné zpočátku častěji rosit a méně zalévat. Venkovní stanoviště, kam přemísťujeme tuto orchidej obvykle až v druhé polovině června, by mělo být poměrně stinné, ale raději teplejší. Mezi zálivkami necháváme kořenový bal téměř vyschnout. Pokud je trvaleji vlhko, raději nezaléváme vůbec, a poklesnou-li noční teploty pod 8-10 C, přemístíme rostliny dočasně domů na světlé okno.
Po celé léto i počátkem podzimu, kdy jsou v nejbujnějším růstu, je vhodné rostliny na výživu poměrně náročné opatrně přihnojovat. Kromě minerálních hnojiv lze používat i silně ředěných hnojiv organických, jako třeba OBM nebo i vykvašený výluh z kravince barvy slabého čaje. Přihnojujeme i na list, avšak jen v opravdu nepatrné koncentraci.
Letní pobyt venku končí často již v polovině září, neboť teploty pod 8 °C mohou poškodit kořeny, zvláště jsou-li mokré. V podzimních a zimních měsících vybíráme pro tuto orchidej světlé místo těsně u okna, nikoliv však v blízkosti topných těles. Nejvhodnější teploty v zimní polovině roku se pohybují zhruba mezi 10 a 20 C. Při opatrné zálivce ale snáší Stanhopea bez úhony i dlouhodobě teploty o několik stupňů nižší.
Po ukončení růstu výhonků zaléváme jen tolik, aby nebyl substrát trvale suchý. V dubnu či květnu můžeme pozorovat, jak se mezi lištami na dně košíčku objevují špičky květních stvolu. V tu dobu můžeme obnovit vydatnější zálivku. Již předtím ale musíme nádobu s rostlinou zavěsit do výšky, aby se poupata mohla nerušené vyvíjet. A pozor na to, abyste dobu květu nepropásli odjezdem na dovolenou!

Výborný nápad, už ten návod mám ve správném fošku, díky.

Není zač.

Jo a bude ta fotečka?

Tak přidávám ještě jeden návod z knihy Pěstujeme pokojové rostliny z roku 1965. Dá se říci, že defakto takto je pěstuji jen místo kořenů kapradin tam je kůra a nezalévám těmi umělými hnojivy. Povšimněte si té tehdejší ceny ale nezapomeňte že tehdy byla výplata okolo tisíce Kčs.

Mám tutéž knihu, ale vydání z roku 1978, tam je vtipně ta částka nahrazena textem "vyšší obnos". Asi podražila