Tommy, skvělé nahlédnutí pod pokličku genetiky, díky S těmi kříženci koní a oslů je to tak, že potomek samec, ať už je to mula nebo mezek, je neplodný vždy. Samice jsou neplodné většinou také, ale jak píšeš, mulice občas plodné jsou, ale i u klisny mezka už se našla výjimka.
Co se týká toho, proč je u mul těch výjimek víz než u mezků, když přitom oba kříženci mají jednoho rodiče s 62 chromozomy a druhého s 64... našla jsem informaci, že šance na plodné otomstvo je tehy, když rodič s méně chromozomy je otec (tedy osel). Bohužel jsem nenašla vysvětlení proč, takže tuhle teorii potvrzuje jen praxe.

Zajímavá je dedičnost velikosti mezi dvěma kočkovitými - tygrem a lvem. Gen omezující velikost potomstva je totiž vázaný na pohlaví, u lvů ho předává samice a u tygrů samec.
To má za následek, že spojením tygřice a samce lva vznikají obrovští kříženci, kteří přerostou oba rodiče, protože gen omezující velikost chybí. Naopak spojením lvice a samce tygra vlivem spojení genů omezujícího velikost od obou rodičů je potomstvo mnohem menší. U obou těchto kříženců jsou také vždy samci neplodní a samice výjimečně ano, bohužel jsem se nedopátrala (zatím ) proč.

Já vím, že toto se ani okrajově netýká orchidejí, ale chtěla jsem doplnit tommyho, a také co se týká genetiky orchidejí tak zatím nemám čím přispět
Tak třeba i moje doplnění pro někoho bude zajímavé.

Naštěstí u našich kytek komplikace s pohlavím chybí, řekl bych, že savci mají minimum plodných kříženců právě kvůli pohlavním chromozomům. U obojživelníků a nižších je to guláš, třeba žáby rodu Xenopus mají druhy 2n, 4n, 8n, 12n a jsou známé další generace kříženců s několika chromozomy navrch ke genomu jednoho rodiče. Ale samozřejmě u složitých kříženců orchodejí může docházet i k fůzi nebo k rozpadu chromozomů, takže kriterium 4n pro plodnost platit nemusí. Trisomické odrůdy ( s jedním chromozomem navrch) jsou i u pšenice. Nezkoušel jste někdo dělat tetraploidy kolchicinem?

mácha, zkoušel ale pro časovou náročnost jsem od toho ustoupil. Jen opatřit potřebnou chemikálii je trochu obtížné a nikdo vám ji neprodá. Musíte mít certifikáty pro nakládání z uvedenými látkami a tak jsem si ji musel syntetizovat sám. Zkoušel jsem
pestrolistá Paphiopedila a po úmorné práci za několik let jsem získal několik krásných rostlin. Je to tak časově náročné, že to postrádá jakýkoliv smysl. Musíte trefit dobu kdy přenést protokormy na "vhodné medium" . A pokud zrovna jste někde na dovolené nebo máte práci která nedovoluje odklad je výsledek nejistý. Kdybych znovu začínal zkusil bych to s Oryzalinem. Je zde prý větší šance na úspěch.

Byla taky patentována nová technika, založená na regeneraci spodní části protokormu. Prostě se vršek protokormu uřízne. Sám jsem zkusil kolchicin na P. amboinensis, ale zatím nevím, jak to dopadlo, semenáčky jsou malé a není na nich nic vidět.

mácha, tak to je ten problém! Na rostlině se nic nepozná a musí se nechat vykvést. Pak se dá říct byla li snaha úspěšná.
Často taky vznikají 3N kultivary. Poznají se až zas se selfnou . Tetraploid udělá semeník triploid většinou ne. A nebo je prázdný.
Jak se říká bohudík už je to za mnou. Je to zdlouhavá cesta a mohou si to dovolit mladí.