Já je respektuju a nezabíjím. Ale sympatičtí mi nejsou, i když jsem si jejich užitečnosti vědoma. Asi je to nějaký iracionální strach nebo co.

Vynáším z domu veškerý hmyz vyjma much a vos. Ale pavouky? Táta je chytal do krabičky od sirek a nosil na zahradu. Brácha je jeden čas choval. Tak jsem si vzala mládě na odučení toho panického pocitu. V láhvi. Když jsem zjistila, jak hbitě šplhá po skle, v ten moment jsem ho vrátila. Mozek mi dá, že ta moje reakce je nepřiměřená, ale ta vychází asi z pradávných instinktů.
Muž má stejnou reakci na myš a rozjede se mu to, i když je myš mrtvá, to znamená, že není nebezpečná. A pavouka klidně čapne a vynese. Myš z pastičky chodím vyklízet já.

Hm, já mám takovýhle neadekvátní strach z můr. Když na mně letí, tak bych vystoupila za jízdy i z tramvaje - prostě blázen...

No viď, a víš, že můra nemá ani kusadla ani žihadlo, a stejně je Ti představa toho chlupatého tvora v obličeji odporná.

Taktiež som mal malú fóbiu z pavúkov. Ale aj napriek tomu sa mi vždy páčili a celkom ma fascinovali. Ako decko som chytal muchy, hádzal ich pavúkom do sietí a pozoroval ich pri tom Pavúka som si zaobstaral preto, aby som prekonal fóbiu z nich a tiež preto, že sa o ne človek nemusí moc starať. A koniec koncov - sú pekní Popravde - už tak nejančím, keď po mne lezie nejaký pavúk, ale jedno stále neznášam - keď idem do lesa, nevšimnem si pavučinu a tá sa mi "nalepí" do tváre !

Ani já, chodím s rukou před sebou jako cáklá.
Jo, nejlépe se na pavouky kouká v televizi, jsou krásní, zajímaví. Takový pořad BBC, to je něco.
A tuhle jsem chtěla zabavit vnučku, 5 let, že budeme mikroskopovat mouchu nebo něco. A ona ve skleníku přičapla k zemí a volá, babi už ho mám a z ruky jí čouhaly nohy od sekáče, ještě se mrskaly. Po mně teda není. No a pak viděla v mikroskopu ta kusadla, co i sekáč má, a bylo po statečnosti.

Na krmítko nám přilétá i tahle krasavice... dosud tu byly jen koňadry a modřinky.... kočky z nich mají druhé Vánoce...

Byli jsme včera v botanické v Liberci a viděla jsem je tam v hejnku, poprvé v životě na živo, nechtěla jsem tomu věřit.

Libereckou botanku mám ráda. Mají pěknou sbírku tillandsií. Jen jsou docela daleko na pořádné pozorování

Podle mne úplně na nic, i ty dole jsou tak metr a půl možná dva od očí a to na nějaké detaily v květu ani pro zdravé oko není. A ta zeď iluzi skály taky neudělá. Jezdíme tam v podstatě koukat na ty vitríny s orchidejemi. A tentokrát ani tam nic moc fascinujícího nebylo, teda znalec by třeba viděl. Dokonce jsem i fotila, ale nějak jsem pochopila, že tuto botanickou sabotujete. Tak ty fotky dám, jen když si je budete přát.