No to je kus a ten nádherný kocour mně tedy také zaujal..nebo kočka

Kocour je krásný, vypadá to na britku.....a ty stromy, to je nádhera. Věra

je to krásná rostlina i květ...do stropu ale už moc neschází...

Děkuji za chválu jak rostliny tak kocoura. Ano, je to briťák, jmenuje se Melichar a je to miláček rodiny

Poprvé kvete Arisaema consanguineum, pěstovaná ze semen.
K.

Vykvetl další zmijovec, tentokrát Amorphophallus saururus. Je to středně velký druh ze severovýchodního Thajska s krásně hedvábným leskem na svrchní straně listu. Květenství je poměrně málo smradlavé (možná zítra mě ještě "příjemně" překvapí), s mocným spadixem a relativně drobnou spathou; stopka květenství je asi 50 cm dlouhá.
Na třetí fotce je list malinkého zmijovečku A. obscurus, jehož květenství už tu bylo. Donutit tuhle kytku k růstu je pro mne dost oříšek - pokud se po odkvětu začne zalévat, spolehlivě shnije, pokud se nechá na sucho, nic nedělá. Ze šesti získaných hlízek zatím vyrašila jediná, další má pěkně vyvinutý pupen a jedna stále kvete; zbylé tři už jsou v zeleném nebi.
T.

Léto je pro můj výběr jihoafrických cibulovin období klidu, moc se toho neděje. Jen letní nerine to zachraňují - zde na snímku poprvé kvetoucí semenáč Nerine krigei. Pokvete i druhý, takže se budu věnovat jedné ze svých nejoblíbenějších činností...
Ale u jiných hlízovitých rostlin se toho zase děje dost - kvete další zmijovec, Amorphophallus operculatus. Tenhle druh má dlouhou štíhlou hlízu, což někdy činí potíže při sázení - je potřeba přizpůsobit tvar hrnku hlíze. Často se používá plastová trubka, uříznutá na tu správnou délku, dole zaslepená a s drenážními otvory po celé délce. Každopádně je tenhle zmijovec moc hezký, opět má saténový povrch listu a navíc výraznou červenou linku po obvodu jednotlivých listových úkrojků. Květenství je na stopce asi půlmetrové a spadix opět výrazně přečnívá přes spathu; na obrázku je pohled dovnitř toulce (spatha) na pyl, spadaný na dno ze samčích květů. V přírodě roste v Thajsku a popsán byl teprve před jedenácti lety.
Sice nekvetoucí, ale pěkný A. gallowayi je na dalším obrázku. Je to malý druh s robustním listem a načervenalým řapíkem, údajně netvoří žádné vegetativní rozmnožovací orgány - mám ho teprve rok a do hrnku není vidět . Ale zmijovce se dají množit i kouskem listu (ne všechny druhy), tak pokud mi zůstane zachován i příští rok, tak to asi zkusím. Roste v Laosu a je znám od roku 2006.
T.

Zmijovců není nikdy dost , tak ještě jedna zajímavost: A. yuloensis netvoří dceřiné hlízky v zemi, ale na listech... Konkrétně na konci řapíku tam, kde se tento rozbíhá na tři "větve" nesoucí listové úkrojky. Na podzim list zanikne, hlízka se oddělí a pokud přes zimu nezaschne, dá na jaře po zasazení vzniknout novému jedinci. Tohle umí víc druhů, např. běžný A. bulbifer. Zde představený A. yuloensis roste v čínském Yunnanu a je to "starý" druh - popsán byl v roce 1988 .
T.

Uznávám, že zmijovce nemusí většině lidí připadat jako vrchol krásy, tak něco podle obecného vkusu hezčího: kolerie... Už jsem tu o nich trochu psal, tak jen obrázky.
T.

Dnes jsem hodně fotil, musíte vydržet ještě pár kolerií...
T.