Já jsem nad tím přemýšlela ,ale jen chvíli, nemám zase tolik rostlin..
Je pravda,že za mnou chodí do skleníku vnučka,ale co bude za pár let nikdo neví.....tak bych se přihlížela k tomu, buď to rozdat mezi orchidejáře a nebo to naházet za mnou, jak už tady výše někdo popisoval. Kdybych pořád přemýšlela co s něčím,až tady nebudu, asi bych si nic nepořizovala,ale jsme tady i proto, aby jsme z něčeho měli radost a mezi to patří i orchideje, tak proč si to kazit, nemám pravdu?



Věra

apolenko, moc nevím, jak to vlastně napsat, ale ony ty botanické nejsou zase tak špatné. Jde tady v podstatě o dvě roviny ohledně hodnoty těch "pozůstalých" kytek - rovinu vědeckou a rovinu estetickou. Vědeckou hodnotu má jen kytka přírodní, s přesně zdokumentovanou lokalitou; pokud od sběru uběhlo už hodně vody a kytka byla množená, pak za "kvalitní" se považují jen vegetativně namnožené kusy, výsevy semen už nezaručují druhovou čistotu a původnost. A o tyhle kytky myslím botanické dost stojí a převezmou je rády (mluvím teď o orchidejích, kaktusech, masožravkách a ne o kulturních rostlinách, jako jsou obiloviny apod.). V některých botankách možná není praxe tak přísná, ale ve většině asi ano. Na druhou stranu, zahrady vydávají Index seminum a se semeny provozují čilý výměnný obchod, vždycky ale bude mít ta kytka z takto získaných semen v rodokmenu napsáno "ex cult.", z kultury, a bude tak na ni nahlíženo. Pro pěstitele je pak důležitá i hodnota estetická nebo citová, ale ta je pro vědeckou instituci irelevantní. No a vzhledem k tomu, jak jsou tahle ařízení často podfinancovaná, nemohou si prostě dovolit převzít každou památeční hybridní katlej po zesnulém či nemocném pěstiteli.
Proto je podle mne dost důležité udržovat poznámky o kytkách, aby se dal dobře vysledovat jejich původ, pak se v takových případech dá rozhodnout, co udržovat a co ne - převzít nebo koupit sbírku neoznačených kytek bez květů a po letech práce po rozkvetení zjistit, že třetina jsou kytky jednoho druhu/hybridu může být k vzteku.
A ještě jedna poznámka, kerá s tím zdánlivě nesouvisí: akvaristé, kteří se zabývají "divokými" druhy živorodek nebo halančíky, měli svého času systém tzv. garance druhů - vždy dva nebo tři členové těchhle klubů se zavázali, že nějaký druh nebo populaci udrží v chovu po dva roky, po dvou letech se to protočilo a chovatel si "nabral" zase něco jiného. U orchidejí by to asi mělo smysl u vynikajících přírodních klonů nebo opravdu špičkových hybridů; u těch běžnějších kytek je potřeba se smířit s tím, že ta pro nás třeba vysoká estetická hodnota nebude pro následovníky důvodem, proč zrovna tu nebo onu kytku uchovat pro příští generace.
V tom má asi dr. Studnička pravdu, že amatérské pěstování nezakládá jistotu kontinuity do budoucna - ale že by kvůli tomu kytky nepatřily do rukou amatérů je myslím přehnané.
T.

Tommy - MOC děkuju za vysvětlení, myslím to vážně Tohle jsem nevěděla a ani mě to nenapadlo (i když možná mělo). Jestli tomu správně rozumím - pro botanickou má hodnotu jen kytka od nějakého prověřeného vědce co byl někde na cestách a sebral tam kytičku, místo zdokumentoval a popsal, a přivezl jí pro "svou" botanickou zahradu, která ho tam buď vyslala nebo se podílela na financování - velmi laicky řečeno. Pak ale docela tápu v různých nařízeních o zákazu vývozu natož sběru .. nu což, tím se trápit nebudu, jsem ale vážně ráda, žes mi to trochu ujasnil . Jen jsem se ještě chtěla zeptat, jaks to myslel s tím "udržovat poznámky o kytkách, aby se dal vysledovat jejich původ"? Já se přiznám, že mám obrovskej šanon, každá kytička má svoje číslo, svůj "list záznamu", kde je krom jiného datum-od koho-v jakém stavu a pak datumově přírůstky, kvetení, postřiky, případné problémy .. schovávám i faktury (ty schovávám hlavně před manželem ). Takhle jsi to myslel?
Děkuju Lenka

Hezký večer. Já si stejně myslím, že to zbytečně hrotíte. Úplnou náhodou jsem potkal známého, u kterého jsem před mnoha lety obdivoval skleník plný orchidejí. Povětšinou botanické druhy katlejí, oncidií, trichocentra, žádný špeky. A pak už nemohl ten skleník udržet tak po různu zadal inzeráty a ty desítky rostlin, co měl, byly snad během čtrnácti dnů rozprodány. Nechal si jen chladnomilné druhy a ty nakonec daroval známému, co zrovna začínal a u něho rostou dodnes. Tak si užívejte krásy rostlin a nedělejte si hlavu se starostmi co bude. Přeji Vám, aby jste si jich užívala co nejdýl.

apolenko, ano, tak jsem to myslel s těmi záznamy. Dneska se s oblibou využívá GPS, ale je to potřeba napsat na papír - kdysi jsem se spolehl na uložení v elektronické podobě a přišel jsem o souřadnice všech svých bramboříkových sběrů .
Co se povolení ke sběru týká, dá se to vyřídit, právě pokud člověk sbírá pro nějakou instituci, ale to už je trochu jiná kapitola...
zahradniku, ano, ta debata je určitě poněkud akademická...
T.

Každý si má užívat života jak to jde a toto téma neřešit. Až se budu cítit, že to nezvládám tak si nechám 10-20 rostlin a zbytek rozprodám.
Nebo to manželka rozprodá, daruje, ale to už bude záležet na ní.