Já tu otevřu tak trochu divné téma, který by se mohlo i jmenovat KDO JE ADOPTUJE?
Ve víru rodinných událostí posledních dvou let si tuhle otázku kladu pomalu denně, když očumuju ty svoje princezny.

Co může udělat dopředu člověk, který ty svoje kytičky má rád, ale nemá žádnýho domácího následníka/ci co by po něm zdědil "zelené prsty" a lásku k orchidejím? Pominu možnost, že se sbírka rozprodá, chtěla bych mít aspoň malou naději, že kytičky přijdou do dobrých rukou a ZADARMO a nejlíp celá sbírka najednou (dejme tomu 250 kytiček ze 2/3 botanika). Jasně že mě první napadly botanické zahrady, ale obávám se, že mají "narváno" a nevzali by všechny. Nebo nějaká oranžerie jak má Roman, ale těch bude taky asi jak šafránu. A ještě mi napadl Orchidea klub, jestli by v tomhle směru nemohl pomoci třeba informací.

Omlouvám se za tohle téma, ale mě to opravdu trápí a říkám si, že víc hlav, víc ví a taky se snažím řídit větou Lišky z Malého prince, že je člověk zodpovědný za to, co k sobě někdy připoutal. Tak pro svůj klid bych chtěla mít aspoň rámcově nějaký plán pro případ "kdyby".

Moc děkuju za všechny nápady i názory, nepochybuju o tom, že nejsem sama, koho tohle už napadlo. Lenka

Z tím si nedělej těžkou hlavu. Kdybych napsal, že s tím má problémy každý druhý tak by to nebylo zdaleka přesné . Je to nejméně 95%.

Taky nemám nikoho, kdo by dědil- nedávno jsem měl infarkt. Dr. Studnička ve své knize píše. že tyhle kytky nepatří do amatérských rukou právě proto, že není zaručena kontinuita sbírky...

Dědiců se najde vždycky dost ale nikdo z nich není pěstitel. Z těch co měli větší počet rostlin (skleníky) tak vím že nikdo neměl následovníka ze 100% (Brno a okolí) Jediné řešení je postupně se kytek zbavovat a zůstat na přijatelném množství a ty už se nějak udají mezi pěstiteli.

Tak nad tím začnu přemejšlet až za dvacet let

Ó díky , já věděla že odpovědi nebudou povzbudivé, ale až tak...

virens - to potěšilo, že o tom přemýšlíme skoro všichni , co se týká postupného zmenšování sbírky - je to samozřejmě možnost, která ale předpokládá dostatek času na to zmenšení.

Paphio - už to čtu potřetí, ale nedokážu si tu větu asi správně přebrat - jakože bychom vůbec neměli amatérsky pěstovat tyto kytičky, protože ... PROČ? Že je nikdo, jako celek, pak nebude chtít? Že se stejně ta sbírka bude muset rozprodat nebo rozdat po částech?

Václav - taky se nechystám nikam , ale chtěla bych doma vydat (a ještě milionkrát zopakovat) přesné instrukce co by pak měli s kytičkama udělat. Sice prý já můžu chodit na červenou a jíst jedovatý houby, ale ...

Snad se k tomu ještě někdo vyjádří, všem děkuju. Možná jsem v tom úvodu měla víc vypíchnout tu potřebu DAROVAT do informovaných rukou, proto mě první napadly ty botanické zahrady .

No ono to s těmi botanickými zahradami nemusí být jednoduché už kvůli tomu, že mohou mít obavy ze zavlečení čehokoliv do sbírek. Asi napíšu závěť a dám tam odkaz na tyhle stránky a skupinu na FB, aby děti věděly, kam to mají napsat. A věřím, že adoptivní rodiče se najdou

Na tohle já ani raději nemyslím a říkám si žiju teď a teď se raduju z kytek a co bude potom?No možnost je rozprodávat protože co si budeme říkat nějaké uložení financí to je. Ne ,že bych s tím nějak dopředu kalkulovala .A až se to stane tak mě to bude asi už jedno.Jedině pak nabídnout k prodeji nebo říkám ze srandy až to přijde tak to naházejte za mnou –jsou to přece moje kytky. Ne vážně muselo by se po známých a myslím , pár sbírek už se takto rozprodávalo.Horší že ty starší kytky pak asi trpí.

Také jsem se už nad tímhle tématem už zamýšlel. Botanické zahrady o darování sbírek prý zájem nemají. Neptal jsem se sice konkrétně, ale informace mám od dost zasvěcených lidí.

No tak já jsem toto téma otevřel přímo s botanickými zahradami jen jako polemiku. Byť spoustu rostlin vůbec nemají, i tak nic nechtějí, tedy pokud to nebude známý. V těch botanických zahradách jsou mnohdy rostliny více nemocné a ubohé, jak u pěstitelů. Virens má naprostou pravdu. Čím větší sbírka, tím větší problém. Přikláním se k HAKI. Prostě rostliny dělat do poslední chvíle jak to jen půjde, protože nás to drží při životě a moc to povzbuzuje. Začít rostliny rozprodávat je jako s každou dát kousek sebe, až se člověk ztratí. Ono to psychicky nepřidá a jakmile se ztratí životní motivace, tak to většinou jde rychle s člověkem z kopce. Proto si myslím, že starosti co s kytkami klidně nechám na pozůstalých. Ti k tomu nebudou mít vztah, takže něco zařve, něco rozprodají ale mně už to dojímat ani bolet nebude. Zatím je důležité, že má člověk pro co žít a co ho drží svěžího, protože v dnešním světě toho moc k potěšení není.