Zdar všem a Pavlovi zvlášť Arum italicum budu na jaře dělit. Mám ho trsanec, ale už nekvete, tak jej budu muset rozsadit. U mě má tendence tvořit přehršel dceřiných hlízek a ty pak přidusí tu hlavní hlízku, která potom nekvete. Stačí pak ten trs rozdeli a přihnojit a už má zase květy. Tak na jaře.

Pavle, Tvoji nabídku s radostí využiju. Jen už opravdu nevím, co Ti za to pošlu na oplátku.
Hezký den
Pavel

Ahoj. Furt to neřeš, uvidíme z jara.

Biarum marmarisense se vyskytuje v jihozápadním Turecku a na řeckém ostrově Simi u tureckého pobřeží. Spolu s blízce příbuzným druhem B. davisii z Kréty (původně bylo popsáno jako jeho subspecie) a na rozdíl od ostatních asi dvaceti druhů má vonět (já nic necítil, ale čuchal jsem k němu jen jednou). Mělo by patřit k nejsnadněji pěstovatelným druhům rodu, tak uvidíme - mám ho dva měsíce, takže se tu vlastně chlubím cizím peřím . Kromě něj mám ještě B. davisii, B. pyrami a B. tenuifolium ssp. zelebori - to poslední už tři roky a rok od roku je slabší... Všechna biara se vyskytují kolem Středozemního moře a nejdále jdou do Persie, mají tedy typicky mediteránní růstový cyklus - v létě klid v teple, v zimě vegetace. Většina druhů kvete na podzim, jen některé až na jaře. Jsou to drobné až středně velké kytky - hlíza má tak do 5 cm v průměru, listy do 20 cm, květenství na obrázku je asi 7 cm vysoké, ale u jiných druhů může mít taky těch 20 cm.
T.

Díky za optání, sem tam něco kvete .
T.

Podzimní bramboříky už to v tuhle chvíli mají skoro za sebou, tak pár fotek z minulých týdnů. Na první je C. cilicium, ten letos kvetl moc hezky - v květináči jsou dvě kytky, vlevo světlejší silná, vpravo trochu barevnější, ale taky slabší - jak už to tak bývá. Pak trojlístek mých nejstarších a největších, fotka je z 10. 10. Na třetí fotce jsou tyhle tři vpravo vzadu - je to foceno o 16 dní později a je vidět, jak bleskově vyrostly listy.
T.

Tom krásna záplava.
A to Biarum vyššie, nemám slov.

Vloni na podzim jsem vyséval botanické frézie ze Silverhillu, mimo jiné i F. verrucosa. Letos pěkně vyrašila a snad je aspoň trochu vidět, jak zvláštně roste - dvojice listů se hned nad substrátem zalomí v pravém úhlu a přitiskne se naplocho na povrch. Listy mají letos asi 3 cm délky a myslím, že kytky ještě nepokvetou.
Potom povedený výsev Massonia depressa, forma s rudohnědě stříkanými listy - moje ostatní kytky tohoo druhu mají listy čistě zelené. Čekal jsem, že semenáče z tohohle hrnce už pokvetou, ale nic se nekoná, ačkoli už mají po dvou listech a pokud by nebyly tak nahusto, přitiskly by listy k povrchu, jak se na dospělou masonii sluší. Tak snad po rozsazení příští podzim .
To o dva roky mladší M. pygmaea z lokality Kamiesberg už začínají kvést. Je to opravdu malá kytička, rozpětí listů určitě nepřesáhne 5 cm. Kvítků je pár, taky je to první kvetení. Listí opět stojí víceméně vzpřímeně, chtělo by to sázet dál od sebe . Semena jsem dostal od jednoho penzionovaného německého zubaře s fantastickou sbírkou.
Jižní Afriku uzavře podruhé kvetoucí Nerine sarniensis.
T.

Neko, díky, ale je to už historie, teď je ve skleníku listí a květů pomálu .
Ještě k úklidu. V podmínkách skleníku se zimní teplotou do 10 stupňů a hustou vegetací je velkým problémem botrytida - napadne nejdřív zvadlé květy a rychle může sestoupit až k hlíze nebo cibuli a zničit ji. Proto je potřeba co nejčastěji odstraňovat všechen vadnoucí materiál, ať už jsou to květy, nebo listy. Na posledních dvou fotkách je porost sternbergií před vyčištěním a po odstranění květů - na první pohled není nic moc vidět, ale je to rozdíl mezi životem a (hrozící) smrtí. Naučil jsem se to z blogu Skota Iana Younga, který má doma přezdívku Bulb Despot , a od té doby, co to dělám, mám myslím míň problémů se zdravotním stavem kytek.
T.

Obdivuju obrázky a mám ještě dotaz k massoniím: Tommy, vyrašily lachenálie, Massonia pustulata taky, ale z Massonia depressa zatím ani jedna. Měla jsem čtyři semínka, ale letos se zatím neobjevila žádná. Myslíte, že mám ještě naději?