Jasně že jo, taky jsem to myslel s nadsázkou.
Jasně, že bují v rozích a za skříněmi a všude tam, kde se nehýbe vzduch.

No jo,neměl jsi tam smajlíky..

Obecně bráno-není nikdo,kdo by se mnou souhlasil-takže to odpískám-bez emocí.Přesvědčit vás mohu jenom časem ( anebo sebe o omylu),a jelikož mne orchideje učí trpělivosti-počkáme si...

Nechci se tu do té diskuze moc plést, ale Jardu a plísně chápu. Mohu porovnávat. 6 let jsem bydlela v bytovce (v bytě), která nebyla zateplená. V jednou pokoji jsme měli neustále problém s plísní. Ventilačky byly téměř celoročně otevřené, protože jsme kuřáci, v létě jsme mohutně větrali. Teď už 7 let bydlíme ve domě z r. 1898, máme 80 cm silné obvodové zdi. Pravidelně tu mám na parapetech vlhkost 60 - 80%, v závislosti na počtu lidí doma, jestli se topí, vaří atd. Větrám stejně jako tenkrát v bytě, protože pořád kouříme, ale plíseň jsme nikdy neměli. Měli jsme pouze vlhkou jednu stěnu, protože se táhla vlhkost ze země, to se vyřešilo stavebně.

Jasně, také plísním napomáhá špatně posunutý rosný bod. Pokud jsou slabé neizolované zdi (naše bytovka), tak je rosný bod posunut na vnitřní kraj zdiva a tím pádem se vysráží i ta nejmenší vzdušná vlhkost v místnosti. Pohyb vzduchu málokdy pomáhá, protože je zeď stále orosená. V zimě, když topíme, tak máme vlhkost i na 15ti procentech a i to je schopno se vysrážet a tím pádem plísně krmit vodou. Samozřejmně nejvíc se objevuje v rozích a za skříněmi, ale je schopna se objevit i tam, kde by člověk řekl, že být nemůže.

Trochu bych přidal také ze svých zkušeností. Když člověk začínal ale ne dnes, kdy je možné kdekoliv cokoliv zakoupit bez problémů ale v době, kdy i hybryd byl pokladem. Tehdy jsem se klepal o každou rostlinku. Několikrát denně jsem je prohlížel a hlídal vše jak to šlo. Postupem času se sbírka rozšiřovala ale už to nešlo takhle detailně hlídat. Je faktem, že vše rostlo jako z praku. Jakmile se objevil nějaký problém, hned se řešil buď snížením zálivky, přemístěním, světelnými podmínkami a podobně. Najednou člověk zjistí, že vlastně ty orchideje nejsou tak náročné, a že to konec konců roste jako zelí. Po 10 letech si říká no už je umím a není na tom nic složitého. Problém je v tom, že najednou ty nejbanálnější rostliny, z kterých bych si mohl udělat běžně kompost začnou chátrat a nakonec o ně člověk přijde. Stalo se mi to mnohokrát a stále přemýšlím proč. Kde jsem udělal chybu? Najednou se prostě té rostlině nechce žít a ať děláte co děláte umře. Asi je to tím, že v menším množství rostlin jsem u nich býval každý den, všechny je prošel, pokoukal mnohé vzal do ruky a prohlédl. Nyní už nejen, že na to není čas ale ani by to už nešlo. Co se týká zálivek tak si myslím, že právě substrát hraje prim a to díky prostředí, ve kterém rostliny pěstujeme. Ano teplota, světlo a vzduch jsou veličiny také hodně potřebné ale zpátky k věci. Když dostanu rostlinu od kamaráda, musím ji přesadit, protože v jeho substrátu ji prostě neuzalévám a usušil bych ji. Obráceně on zase moje rostliny umočí. Oba máme skleníky a oba jsou orientovány plný jih. Oba máme velice dobré větrání ale jiné sklony skel, jinak provedenou stavbu a tudíž i proudění vzduchu. Je zajímavé, že když dám některé kytky na letnění tak může pršet 14 dní, nemám je pod žádnou stříškou, leje do nich celou dobu, substrát je prodojený ale rostliny jedou jako z praku, koření jedna radost zcela bez problémů. Pokud bych ale takto zaléval ve skleníku, jsou do 14 dnů na kompostu a přitom tam jedou velké ventilátory. Rostliny z letnění, naž je dávám zpět, musí nejdříve pod stříšku, kde ve venkovním prostředí proschnou a teprve potom se vracejí do skleníku. Toto je i odpověď mrťanovi ohledně monzunových dešťů. Prostě venku se rostlinám nic nestane ale doma to prostředí prostě nejde nahradit ať se snažíme jak se snažíme. To je o zkušenosti. Marťane, dnes se experimentuje bezproblémově, protože ztráty nahradíš obratem a případné zničené rostliny opět zakoupíš ale tenkrát každá ztráta byla defakto nevratná a člověk byl vděčný za každou radu, která pomohla rostliny nejen pěstovat ale u zachránit. Za mně bych řekl, že rady a zkušenosti jsou k nezaplacení. Nikomu je ale nelze vnucovat a pokud jsou peníze a čas, tak je v dnešní době v experimentech pole neorané.

Přestože je dostupnost rostlin dnes úplně jíná i tak to stojí spoustu času a peněž. Já držím Marťanovi palce a budu dychtivě čekat na každou novou zkušenost, protože mne jeho "nové " postupy nesmírně zajímají i proto, že také pěstuji kytky na okně. Budeme-li všichni pěstovat rostliny zhruba "stejně" tedy tradičními a vyzkoušenými postupy, porostou někomu lépe, někomu hůře, ale asi se mnoha nových a převratných poznatků nedobereme.

Nevím kolik Vám je ale když jsem byl mladý, také jsem v duchu viděl převratné pěstování, že budou i učenci čumět. Také jsem experimentoval ale jen tak, abych o rostliny nepřišel. Víte, rostlina se člověku nepoddá, má svůj život a buď jí porozumíte a bude růst nebo jí neporozumíte a budete se snažit ji zlomit podle toho co si myslíte Vy a potom buď poroste bídně, nebo zemře. Víc možností není. Nevím, co je na tom, co píše marťan převratného. Prostě v přírodě rostou ve vlhku, protože příroda umí udržet substrát vzdušný, umí vyrovnat proudění vzduchu a tak dále. Můžete se snažit jak chcete ale za oknem tyto podmínky prostě nedosáhnete, také bych spíš řekl, že místo převratného pěstování v mokru na okně se bude konat zcela nepřevratné uhnití kořenů a ztráta rostlin. Každý jsme jiný, ale je vidět, že jakmile člověk má finance a možnost, už mu na nějakém tom životě u rostlin nesejde, prostě se koupí jiná a je to. Myslím, že ti, kdo přírodou žijí takto neuvažují. Nevím, zda je vhodný experiment prostě za každou cenu. Prozřetelnější je cesta rad, kdy si z nich vyberu to nejlepší a to se snažím ještě zdokonalit ale zkoušet na okně monzunové podmínky mně nepřipadá rozumné obzvláště, když tam úspěšně napodobíte jen to mokro.

to Míra- fascinující čtení...
Já k tomu přidám fotky,jsou na nich květináče jistě plné shnilých kořenů,to se pozná na první pohled...

Přeji Vám to ale také se říká " neříkej hop dokud nepřeskočíš" nebo dočkej času jako husa klasu".

Asi vás ,Míro, zklamu,nehodlám vaše katastrofické vize nikterak naplňovat,období dešťů pomalu končí,a jestli kořeny neshnily doteď,tak už to asi nehrozí,že ano...
Nevymyslel jsem si nic z toho,co dělám,snažím se jenom v maximální míře akceptovat podmínky,ve kterých tyto kytky rostou v přírodě,ne ve sklenících.
A rady?
Sehnal jsem si patřičnou literaturu od lidí,kteří se jednotlivými rody zabývají dlouhá léta.