Hele, vy mne do těch plejonek úplně zblbnete!

už bys měl být dávno zaháčkovaný, jako my další

Nějaké dnešní fotky.
Začínají Barceny a Wharfedale a končí Sangay.
Hezký Nový rok.
K.

Pleionky se pokouším pěstovat asi šest let, ze začátku mi to šlo velmi dobře, poslední dva roky se trápím. Na začátku jsem měl podle mého názoru dost špatné podmínky (a rostlo mi to dobře), letos jsem se dopracoval ke skleníku... a je to strašná bída. Přestože je na severní straně baráku, přehřívá se.
K zimování: lednice je výborná, jen s tím vlhkem bych byl velmi opatrný - dospělé pahlízy ho nemají moc rády. Dávám je do plastových krabiček do vrstvy úplně suchého písku; ten tam je jen proto, aby se pahlízy "neválely" na boku, což by vedlo k deformaci rašících pupenů na jaře. Trochu vlhký substrát se používá jen pro malé pahlízky, které by prostředí lednice nemusely vydržet. Zmiňovaný ing. Prášil zimoval ve sklepě, který držel nízkou teplotu.
Venku na skalce se dá s jistým rizikem zimovat asi jen Pln. limprichtii, pro zvýšení úspěšnosti je důležité zajistit jí sucho, např. zasypáním listím a překrytím folií.
Základem úspěchu je vystihnout pravý čas pro zasazení a následnou zálivku. Jakmile se pupeny začnou zvětšovat (bývá to koncem února a v průběhu března, u některých až do dubna), měly by jít do substrátu. Vodu ale nesmí dostat, nejprve je nutné, aby na sucho vybudovaly dostatečně rozvinutý kořenový systém. Voda je pro rozvíjející se kořeny zhoubná, snadno je zničí a to může být konec, protože nové kořeny rostlina už neudělá - v nejlepším případě vyroste na vrcholu pahlízy, tam kde vloni byl list, tzv. vzdušná pahlízka, se kterou můžeme zkusit štěstí v příštím roce. Bude ale menší a určitě nepokvete. Druhým základním kamenem úspěšného rašení je teplota - ta by v téhle fázi neměla dlouhodobě ani ve dne přesahovat 10 - 12 stupňů, a to je trochu problém.
Pokud kytky úspěšně naraší a už rostou, je nutné nenechat je přeschnout, jak tu bylo zmíněno Nadikem. Čím otevřenější a lehčí substrát, tím častější musí být zálivka a také hnojení, aby kytky do podzimu vybudovaly dostatečně silnou pahlízu, která v příštím roce pokvete.
Některé druhy vyžadují trochu jiné podmínky a teploty, ale většina běžných hybridů se dá opečovávat podle výše napsaného. Ale jak už jsem psal na začátku, i když to znám celkem dobře, tak poslední dva roky jsou pro pleionky v mé péči dost stresující.
V ČR vím o třech lidech, kteří se jimi více zabývají nebo možná zabývali. Jsou to jihlavský pan Karban, který koupil sbírku hybridů od pana Obdržálka z Průhonic (ten dováží pahlízy z přírody a napsal o pleionkách knížku). Nevím, jak jsou na tom tihle dva v současnosti, už nejsme v kontaktu. No a skvělou sbírku a taky velké úspěchy při pěstování má Karel Týbl z Prahy, ten spolupracuje s největšími kapacitami na pleionky vůbec - s Angličanem Ianem Butterfieldem a Italem Torrellim. Ing. Prášil už bohužel pleionky nedělá, v roce 2002 mu všechno vzala velká voda, tak se odstěhoval z Lahovic a pokud vím, momentálně se baví pěstováním falenopsisů.
T.