Taky se pochlubím s jedním úrazem z kola. Je to už třicet let, ale nezapoměla jsem to, neboť ani před tím, ani po tom jsem nezažila tak hrozný bolesti a taky, ač vím, že to nebude bolet, mám u zubaře děsivý pocity, začnu lehce koktat, potit se a vůbec nastupuje lehká hrůza. Tak, jela jsem večer od sestry a vjela do díry na silnici (od komunistických silnic se dnešní nijak nelišej). Následoval pád na bradu, neboť mi vylítly ruce ze řidítek. Na bradě jsem měla asi centimetrovou ranku, ale zato druhý den v Liberci na rentgenu zjistili zlomeninu obou krčků čelisti. Co následovalo do nejdelší smrti, jak se říká, nezapomenu. Zadrátovali mi čelisti k sobě a to tak, že okolo každého zubu protáhli drát a pak to vše stáhli dohromady k sobě. Už během zákroku vše přicházelo k sobě, takže bolest neuvěřitelná, šly na mě normálka mdloby. A pak celou noc a den, no....... vyla jsem bolestí. Na bolest už mi ani nic nechtěli dát. Fakt, co člověk vydrží... A pak samozřejmě strava jen co se dalo pít. A tak jsem při svých 167 měla 39 kg. Když mi po měsíci rozdrátovali pusu, hádejte, na co jsem měla neskonalou chuť. Na chleba. Jenže jsem nemohla kousat, tak mi to po týdnu znovu zrentgenovali a zjistili, že jedna strana není srostlá. A vše se opakovalo. Tak. To jsem si zavzpomínala.

To je děsivý. Ještě že už je to dávno. Mimochodem, Nino, ty nadějné řízky thunbergie mi zašly. Nejspíš špatnéí období. Ale to neva. Zkuším to ze semen.

To si člověk ani neuvědomí co se vše může stát když na kolo sedá.Hm....NINO docela drsný příběh.Můj příběh jsem tedy nechtěla říct -no tak řeknu.V práci byla jednou nenadálá oslava a já jsem jela pak domů na kole v náladičce. V místě bydliště se předělávala silnice.Nějak jsem vůbec v té rychlosti nezaregistrovala tu haldu připraveného štěrku či co to bylo.
. Naštěstí se mě nic nestalo jen jsem tu haldu tak trošku přejela skoro přelítla.Ráno při pohledu na tu kupu mě bylo všelijak.

No, Zdeno, to mě mrzí, zkusíme to později na jaře. Ale jak jsem říkala, taky se mi to nepodařilo.
HAKI, když se nic nestane, je to pohoda, i když je to nepříjemný. No, na kole jezdím, ovšem jen velmi rekreačně. Většinu času visí v garáži.

Tak nevím ale nějak se to zvrhlo v invalidovnu. Asi každý z nás pykáme za heslo, sportem ku zdraví, ale je to spíše k trvalé invaliditě. Má cenu tady naříkat nad tím, že mně karate stálo podělané kyčelní klouby, dvě operace menisku, (jedna z nich přesně před týdnem) zničené další klouby? Mistrovská štafeta ČR stála kyčelní kloub? Založil jsem toto téma pro zajímavosti o lidském vědění a zájmech ne o nemocech. To, je totiž cesta do pekel. Ano, sportoval jsem a podepsalo se to na mně a ne pozitivně ale chtěl jsem, aby tady lidé dávali koníčky a zajímavosti ne to, co člověka vede k sestupu. Vzestup to je to pravé, inspirace a ne pláč!!! Copak ho v dnešní době máte málo? Přemýšlejte pozitivně jinak se zblázníte a hlavně si zkrátíte život.A proto vzhůru do neznáma, ať je jakékoliv. Hlavně žít a né plakat a vzpomínat.

No jo, každý přidal svou trošku do mlýna. To je asi normálka. Ale máte pravdu, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Asi bychom umřeli zaživa, že jo?

Zdravím všechny co něco dělají, ať je to zájem jakýkoli, já jsem se pustila v zimě do pletení, keramiky(chodím každý pátek), pletení z pedigu a ráda stmeluji lidi dohromady, těším se ze setkání, protože každému ač maličký kousek rady je vždy ku prospěchu.
Věra

Míro: nevidím, že by tu někdo nad něčím plakal nebo ho něco dokonce vedlo k sestupu. Překážky holt k životu patří a podstatný je překonat je, zvednout se a jít dál. Což všichni píšící udělali, jinak by tu o tom nepsali, ale naopak by se snažili na to rychle zapomenout.
Jinak já jsem střelená na výrobu šperků z korálků. Zkoušela jsem spoustu technik,ale krom korálkování mi nic nešlo

No, já se asi omlouvám za ten můj elaborát, trochu jsem si myslela že dostanu spucunk

Ale to nebylo myšleno zle, jen si myslím, že nářků je čím dál víc a ty nikomu nepomohou ale naopak. Možná slovo nářek není to pravé ale to, co se komu kdy stalo také není zrovna pozitivní myšlení. Nic nebylo myšleno jako spucování jen si myslím, že pozitivní myšlení hodně upadá a bavit se proč, to nemá cenu, protože je to zase jen o myšlení a úhlu pohledu, který máme každý jiný.