souhlasím, já spíš myslel na to - jestli vůbec vykvete - ke kvalitě květů jsem se zatím nedostal. řekl bych ale, že kvalitu květů může dost ovlivnit i hnojení. podstatné je, že květ vůbec je.

Myslím, že je to dáno i rostlinou jako takovou. Jsou některé, které jsou prostě líné růst a kvést. Mám tam dvě stejné rostliny Cattleya maxima pokaždé odjinud. Jsou vedle sebe, stejný substrát, stejné podmínky tedy světlo teplo zálivka hnojení. Jedna z nich roste tak, že nové pahlízy jsou prostě stále stejné a velké do 5 cm a prostě víc nechce růst. Ta druhá má pahlízy 10cm a více, roste krásně a kvete. Podotýkám, že je to jeden druh. Samozřejmě se podaří i lenoši v kvetení. Sice nádherně rostou ale nezakvetou.

Jistěže je to dáno také vitalitou rostliny. Ale některé druhy prostě v kultuře rostou hůře. To je ale dáno spíše naším nepochopením jejich ekologických požadavků, nebo úzce vymezenými nároky, danými většinou malým geografickým rozšířením. Pak se takové druhy na pěstování jeví jako "těžké".

C maxima má dvě formy, pojmenované jako nížinný a horský typ. Nížinný typ má slabší delší pahlízy a o něco větší, často méně výrazné květy. V kultuře jsou samozřejmě i přechodné typy.

Radzak- tak tak. Obávám se , že to plně platí jen u botaniky. U hybridů těžko garantovat cokoli. Odvozovat vlastnosti od rodičů jistě, ale o překvapení není nouze v tom pozitivním, ani negativním smyslu.

Trochu opráším toto zapomenuté téma, protože jsem dnes udělal zajímavý pokus. Asi před rokem jsem si od známého přinesl Isabelii virginalis. Rostlina byla navázaná na kůře s trochou mechu a vykazovala známky mírného zasolení. Dnes jsem ji důkladně prohlížel a zjistil jsem, že ač zalévám dešťovkou a hnojím velmi mírně, tak na rostlině i kůře byly patrné krusty solí. Vím, že zmiňovaný pěstitel zalévá vodou z vodovodního řadu o vodivosti cca. 250 mikrosiemens, tak jsem se rozhodl rostlinu propláchnout. Namočil jsem jí do litru dešťovky o vodivosti 27 mikrosiemens a po hodině louhování ji vyndal a opět změřil vodivost. Ta se zvýšila na 199 mikrosiemens! Rostlina se ani po roce zalévání kvalitní vodou nezbavila nahromaděných solí na starších výhonech. Pouze nové byly již "čisté". Pokus s odstupem ještě zopakuji, jestli toto odsolování bylo k něčemu užitečné.
Závěr je asi takový, že ještě po roce je rostlina zasolená z předchozí zálivky nevhodnou vodou, což bude patrně nejvíce vadit epifytům s obnaženými kořeny. Zvláště pro drobnější druhy může mít kvalita vody vliv zcela zásadní.

Samotná kůra taky má celkem vysokou vodivost když není proplachovaná už na začátku deštovkou nebo se pletu?

Nikdy jsem to nezkoušel, tak to napravím, abych tu nemaloval čerta na zeď.

Tak jsem cca 3hodiny louhovala nepoužitej bezovej špalík ve vodě o 150mikro. Ted je vodivost 230mikro. Dřív jsem máchala rostliny zasazený v čistý nepropraný kůře ve stejný (destilovaný) vodě a ke konci máchání jsem jednou změřila vodivost. Tenkrát mě překvapilo jak byla vysoká, proto si myslím, že samotná kůra zvyšuje vodivost sama o sobě. Možná záleží na tom jaká.

Kajmii, bohužel jsem došel k jinému závěru, než ty. Také jsem dal vylouhovat ještě nepoužitou topolovou kůru a trochu mechu o velikosti a množství zhruba odpovídající podložce pod Isabelií do vody s vodivostí 27 mikrosiemens. Po hodině louhování byla vodivost roztoku 35 mikrosiemens. Z toho vyplývá, že zasolení Isabelie pochází pravděpodobně z používání nevhodné zálivkové vody. Jeden pokus je samozřejmě málo k nějakému konkrétnímu závěru, ale troufám si říci, že rozdíl obou louhovaných roztoků je tak veliký, že na něm trochu pravdy bude.