Přátelé,
jak možná někteří z vás vědí, toulal jsem se minulý týden po Vysokých Tatrách. Dovolte mi tedy abych se podělil o několik málo aktuálních obrázků a dojmů.
V. Tatry jsou moje srdeční záležitost. S rodinou jsme je v 80tých letech navštěvovali každé prázdniny a tak se nedivte, že husté lesy, dravé toky a strmé štíty ve mně zanechaly nejednu příjemnou vzpomínku. Od vichřice, která Tatry nesmazatelně poznamenala v roce 2004, jsem tam nebyl a proto jsem byl plný očekávání, jak se s pohromou příroda i lidé rvou. Na jednu stranu je potěšitelné vidět mítně bohaté zmlazení jedlí, jeřábů, bříz a občas i smrků, ale na druhou stranu to co, nedotáhl do konce vítr, směle doráží kůrovec
Na můj vkus příliš velké plochy suchých smrků moc radostných pohledů neskýtají. I přes tyto rány je však stále ještě v Tatrách spousta míst, kam stojí za to jít.
Hezký den
Pavel