Mila.J, máte pravdu, v těchhle orchidejích je mírně řečeno bordel. Osobně mám problém s rozlišením, co je vestita, vestita var. rubrooculata a vestita var. regnieri, i když ta poslední by se měla lišit přeci jen značně.
S tou zálivkou jste mi nasadil brouka do hlavy, to asi vyzkouším, já je doteď držím v zimě úplně nasucho - možná proto mi pahlízy nevydrží víc než dva roky.
Co se týká wiolaniny rostliny, je to fakt, že na výběr jsou vždy dvě varianty - buď rozdělit a mít dvě rostliny, pravděpodobně slabší, nebo nechat pohromadě a mít pak jen jednu, silnější. Pamatuju se, že když jsem před lety získal první pahlízu c. vestita var. regnieri z Liberce, měla čtvrt metru! Já už ji nikdy tak velkou nedopěstoval; možná si za to můžu sám právě tím dělením.
Ten balík z Thajska bych ovšem chtěl mít . To mě právě baví nejvíc, obstarat si několik kytek a sledovat, co z toho vyleze.
T.

tohle je pro mě vyšší orchidejářská, ale jsem moc ráda, že se tu o tom diskutuje. Třeba se mi taky jednou zadaří a budu se těšit z jejich květů

Jejej wiolan, právě že tápu! Vždyť o tom celkem nic moc nevím a kdybyste viděla, jak jsem vloni tyhle kytky vyřídil! Jo, myslel jsem si, jak už je umím, a byl jsem vrácen zpět na zem...
Slíbené fotky. Myslím, že je to C. vestita na beton, jestli nějaká varieta, to už neodhadnu.
T.

Je nádherná, tyhle kytky se mi strašně líbí, ovšem pokusy jsou zatím nejisté, ještě mi nekvetli, ale studoval jsem a příští rok je budu hnojit jako o život, do substrátu přidám vápenec a uvidíme

tommy, ta je opravdu krásná, gratuluji

tommy, variantami vestity se nezabívám. Každopádně máte pěknou. Mám jen tuhle, v podstatě běžná.
Nespletl jste se, čtvrt metru pahlíza? To si vůbec nedovedu představit. Ony mohou být hodně velké. Jiné, třeba Grammatochila nejsou v kultuře velké, v přírodě mnohdy hodně, tohle je ale síla. Chtěl bych někdy vidět alespoň fotku.

Milo, tak to je pěkná kytka - víc se mi líbí právě tyhle s ostrým rozhraním mezi bílou a červenou. No, jestli budete chtít, tak bych za tu svou ubytoval tu Vaši .
No a ta pahlíza měla opravdu 25 cm, bohužel mne nenapadlo ji zvážit, ale když jsem ji viděl, tak jsem skoro vyskočil z kůže. Spolu s ní jsem dostal ´Veitchii´, ta byla poloviční. Neměl jsem tenkrát ještě foťák, takže to nemám zdokumentováno, budete mi to muset věřit . V Liberci je tenkrát měli ve velkých pálených květináčích (jako většinu orchidejí) vždy po jedné a můj zdroj upozorňoval na nutnost dost "krmit", aby to takhle pořádně narostlo.
Teplický šéf Mr. Haager dělal vlastní křížení (C. Bryan x C. rosea), jsou to celkem pěkné kytky s jednolitou barvou v různých odstínech růžové. Tak co, nezkřížíme taky něco? Pan Haager mi říkal, že po výsevu rostou celkem rychle.
Pro mne je velmi příjemné zjištění, že se tyhle poměrně velké kytky líbí více lidem a že se tu pohybuje i dost zajímavého materiálu. Když jsem s nimi začínal, moc jsem jich nenašel - ostatně i tohle vlákno je v "Inzerci"...
T.

Calanthe triplicata chce teplo a polostín a hlavně místo. Mám mladou rostlinu ale květní stvol měla metr. Prý dokáže až dva metry takže uvidíme. Habitem je také velice hezká.

Míro, hlavně ať jde. Jsem zvědav, možná pořídím nějakou masucu, nebo arcuatu. Nejsou asi ůplně stejné, možná chladnější, což by mi víc vyhovovalo, ale jinak nevím.
Tommy, to jistě zjara vyřešíme. S opylováním zatím nepočítám. Zatím s kvetením to ůplně v pořádku nemám. Jsem teplotně na samé hranici. Na růst už to jde, na květ by lépe trošku víc. Teď jsem zničil na vesitě stvol. Dal jsem ji blízko ventilátoru. Sice táhne teplejší vzduch od vrchu, ale asi ten zvýšený pohyb přece jen spíš chladí. Nesmím tam nakvétající Calanthe dávat. Stále tam kontroluji Eriu javanicu, jestli nečerná moc. Je také teplejší, tolik jí to nevadí. Flíček se snese. Takhle není jisté, jestli by semeníky dovedly do zralosti. Uvidíme časem.
Ke kultivaci bych ještě doplnil. Domnívám se, že je u mne podstatný i ten druhý faktor, ne jen to přesné dávkování zálivky v době klidu. Pokud v době aktivního růstu dostanou vše, řádně narostou, pak nebudou na zimu tolik vyčerpávat zadky. Pak zálivka bude o to menší, riziko zpotřebování zadků tím minimální. Zpotřebování zadků je i v přírodě u řady druhů přirozené. V případě nedostatku je to zásobárna.
Pro mne je podstatné znát možnosti, limity jednotlivých druhů. Takže vidět takové obry, jak těch velikostí dosahují je obrovský přínos, rozšíření pohledů v tomhle oboru.

Calanthe triplicata je moc krásná. Stvol dva metry? Sakra, to by se mi moc moc líbilo. Takhle vysoký stvol jsem u ní ještě neviděl. Moc se mi líbí japonská Calanthe tricarinata a africká C. sylvatica. Budu si taky muset nějakou pořídit......