forum.orchidej.cz

Karlos píše:Jako začátečník si evidentně nepočínáte:-)

To bude asi tím celoživotním pěstováním kaktusů Člověk se tak nějak naučí pozorovat rostliny. Dost věcí mají i společné kaktusy a orchideje. V Mexiku to často roste všechno pohromadě. Dokonce v přírodě roste i dost Mamilárek na stromech jako epifyty. Pták prostě vyprdne semínka z plodů na stromě a když vyklíčí na větvi tak holt tam ty kaktusy i rostou.
Bída je to ale s těmi zkušenostmi a praxí a také s odkoukanými technikami a podmínkami při návštěvách různých sbírek. Tam mám ještě hodně rezerv Snad se ale časem zlepším.

Pane Zárubo Varáček byl zahradník, který v roce 1922 v Chrudimi vydal knížku Orchideje, kde popisuje pěstování několika druhů orchidejí. Dnes je tato knížka veliká vzácnost. Já ji měl po dědovi i s jeho poznámkami okolo pěstování a neprozřetelně jsem ji půjčil a tak o ni přišel. Když ale zemřel Jindra Dušek (kniha Orchideje Dušek - Křístek) Tak jsem ji po Jindrovi opět podědil, takže ji zase mám ale ne tu s dědovými poznámkami. Musím říci, že je na této knížce právě to perfektní, že je tam popisováno pěstování a substráty, v době, kdy nebyly téměř žádné zkušenosti a vymoženosti, kdy bílá Cattlea měla hodnotu závodního koně. V roce 80 kdy jsem začínal to bylo stejné. Žádná literatura, téměř žádné rostliny. O to bylo cennější tuto knihu vlastnit, protože díky ní mám u mnoha druhů takové úspěchy.

Míra: Tak ji již nikomu nepůjčujte Je to Váš poklad. Omlouvám se za to zkomolení jména autora knihy p. Varáčka.
Byla to doba, která měla své kouzlo. Jak píšete bylo málo informací, ale knihy psali pravdivě skuteční odborníci. Také v té době bylo více času na experimentování. Škoda jen, že rostliny byly tak drahé že si je mohl dovolit málokdo a navíc ani nebyly k sehnání.
Dnes je informací spousta, knížky píše kdekdo třeba jen podle informací stažených z internetu. Hlavně že se prodá náklad a o obsah zas tak moc nejde. Mnohdy ale informace z různých zdrojů jsou až protichůdné, takže jsou vlastně k ničemu.
Vím, že v dnešní době jsou i postřehy cestovatelů z nalezišť někdy přínosné pro pěstování a jindy je to zase krok zpět.
Jeden kaktusář pěstoval před revolucí rostliny Mammillaria herrerae pravokořenné a měl nádherné kytky, které všichni obdivovali.
Nikdo to tak neuměl. Substrát měl vlastní humozní s nastříhaným borovým jehličím a na dně misek vrstvu bukového listí. Podle tehdejších znalostí to byla nesmyslná směs do které by nikdo nezasadil ani nejobyčejnější kaktus.
Po revoluci mu kaktusáři, kteří navštívili lokalitu této vzácné miniatury řekli, že tak jak to pěstuje je blbost, protože rostlina v přírodě roste na vápenci a žádné borovice tam nejsou. Začal to tedy pěstovat v mramorové drti a rostliny mu živořily. Tenkráte jsem se poučil o tom, že co má člověk odzkoušené a funguje to tak nemá cenu měnit a také to, že napodobování přírody vždy k úspěchu nevede.

No jo, jsou lidé co si myslí že napodobují přírodu, ale napodobují jen třeba dva faktory a zbylé už opomíí, tudíž to nefunguje.
U starší literatury mě mrzí ten poněkud mokrý přístup k pěstování. Vododržné substráty, spousty rašeliníku, důraz na vysokou vlhkost vzduchu a potřebu umisťování do vitrín, ale to je holt vývoj.
Dneska už jsou praktické zkušenosti naštěstí jinde, ale občas mě nějaká ta mylná informace taky naštve. Údaje z přírody se vždycky hodí.

Karlos píše:No jo, jsou lidé co si myslí že napodobují přírodu, ale napodobují jen třeba dva faktory a zbylé už opomíí, tudíž to nefunguje.
U starší literatury mě mrzí ten poněkud mokrý přístup k pěstování. Vododržné substráty, spousty rašeliníku, důraz na vysokou vlhkost vzduchu a potřebu umisťování do vitrín, ale to je holt vývoj.

Ono se také málokdy dá napodobit všechno. Důležité je nějak vycítit, které momenty jsou pro zdárnou kulturu druhu důležité a které nikoliv. Mnohdy je ale velmi těžké postihnout právě ty důležité faktory- alespoň pro mne
Jak píše Hanka, "škoda že neumějí mluvit". Možná by nás to ale potom ani nebavilo, kdyby nás pořád sekýrovaly. Něco jako přines vodu, chci kristalon, zavři okno, proč nepustíš větrák ap. Navíc každá by chtěla něco jiného - myslím, že by za chvíli skončily všechny na kompostu
Předkové zdaleka neměli takové možnosti jako my, ale přesto si myslím že na tehdejší dobu měli dost úspěchů. Třeba i vlhká kultura u suchomilnějších druhů může vést částečně k úspěchu. Dokáži si i představit že např. přelévaná Stanhopea tigrina na podzim venku ztratí větší část kořenů a pak i při vlhčím pěstování v zimě se nedokáže napít a působí to na ni podobně jako "sušení" a na jaře nějaký ten květ také vystrčí Proto se raději bavím o scvrklosti- napitosti pahlíz než četnosti zálivky.

zaruba píše: Navíc každá by chtěla něco jiného

No jo, skoro jako ženský a v tom chumlu kytek ,by je člověk stejně neslyšel, jak by se překřikovaly.
A běda kdyby přišla nová krásnější obletovanější to by bylo řečí….ojééé.

Jinak já ti Miloši fandím hodně o tom přemýšlíš a jsem dost zvědavá jak to bude u tebe s květenstvím dál.

Karlos píše:No jo, jsou lidé co si myslí že napodobují přírodu, ale napodobují jen třeba dva faktory a zbylé už opomíí, tudíž to nefunguje.
U starší literatury mě mrzí ten poněkud mokrý přístup k pěstování. Vododržné substráty, spousty rašeliníku, důraz na vysokou vlhkost vzduchu a potřebu umisťování do vitrín, ale to je holt vývoj.
Dneska už jsou praktické zkušenosti naštěstí jinde, ale občas mě nějaká ta mylná informace taky naštve. Údaje z přírody se vždycky hodí.

Karlosi bohužel nemáte pravdu. Pokud Varáčka máte, tak víte, že před přílišnou vlhkostí i varuje. Co se týká substrátu tak jej má parádní a musím potvrdit, že je perfektní jen už je problém díky devastaci lesů některé položky sehnat. Pro ukázku přikládám naskenovanou část pojednání o substrátu. Kniha pojednává kompletně o pěstování od úpravy skleníků přes pěstební nádoby a substráty po přesazování, pěstování dovoz rostlin, škůdce až po množení vegetativně a přírodním výsevem, který sice nebyl tak úspěšný jako ve sterilním prostředí ale rostliny, které jim vzešly byly silné a hlavně rovnou na nesterilním substrátu čili odolnější.

Míra: OK, samo neznám všechny knihy. Koukám ale že i pan Varáček zmiňuje papratku samičí! Kořeny kapradin jsou stále snad nejlepší komponentkou směsí, na druhou stranu mi připadá, že ve vhodně upravené kůře se dá pěstovat skoro vše. Díky za ukázku.

HAKI píše:
No jo, skoro jako ženský a v tom chumlu kytek ,by je člověk stejně neslyšel, jak by se překřikovaly.
A běda kdyby přišla nová krásnější obletovanější to by bylo řečí….ojééé.

Jinak já ti Miloši fandím hodně o tom přemýšlíš a jsem dost zvědavá jak to bude u tebe s květenstvím dál.

Vidím, že jsi tu mou představu dotáhla k dokonalosti Mezi těma kytkama by byly i chlapi a tak by to snad dostalo trochu nějaký řád
Tak to jsem rád že fandíš, protože já tomu bohatému kvetení pomalu přestávám věřit. Když vidím ty strašně scvrklé pahlízy tak si říkám, že ty kytky snad nebudou mít ani sílu něco vytlačit. Listy ale stále ne a ne opadat tak je musím ještě trápit dál. Říkám si, že snad napřed začnou shazovat staré listy v předstihu než chcípnou úplně. V to pevně věřím. Už jsem i řízl do kořenů a ty jsou stále v pořádku. Snímek scvrklosti pahlíz posílám.

Karlos píše:Míra: OK, samo neznám všechny knihy. Koukám ale že i pan Varáček zmiňuje papratku samičí! Kořeny kapradin jsou stále snad nejlepší komponentkou směsí, na druhou stranu mi připadá, že ve vhodně upravené kůře se dá pěstovat skoro vše. Díky za ukázku.

Přesně tak. Dříve u nás byl plný les kapradin a dnes aby je lupou hledal. No na rozpálených pasekách holt nevydrží. Proto jsem kdysi už přešel právě na tu kůru. Ta ale bohužel tolik nevydrží a hlavně jak se postupně rozpadá, tak se na spodku nádob usazuje hutněnší část substrátu a pak se může lehce stát, že člověk rostlinu nechtěně ulije, protože vrch je suchý na troud a spodní třetina květináče je bahno. Občas se to stane i mně tedy pokud to není košík. Hlavně se to stává v umělých květináčích.