Re: fotovlákno
Napsal: čtv 11. říj 2012 11:26:07
Čtu poslední příspěvky v tomto fóru a jsem z nich poněkud smutný. Mám pocit, že jsem okomentováním několika fotek rozpoutal něco, co jsem vůbec rozpoutat nechtěl. Najednou se tu objevují nesmiřitelné a netolerantní názory, které se mi nelíbí, ne proto, že s nimi po obsahové stránce nesouhlasím, nýbrž proto, že se někdo snaží určovat druhým, jak mají vypadat ty jediné správné fotky a že jakékoliv jiné jsou k ničemu. A přitom je prezentují lidé, kteří toho - na rozdíl třeba od Marťana - o fotografování zase tak moc nevědí. To co napíšu v dalším textu, neberte, prosím, jako nějaké poučování nebo dokonce diktát, jak správně fotit, ale opravdu jen jako určitý námět k zamyšlení. Podumejte, a teprve pak buď názor změňte, anebo ne.
Především - diskuse o tom, zda fotografie má být pouze přesným a realistickým zobrazením skutečnosti nebo nikoliv, vedou fotografové už více než sto let. A pokud vím, k žádnému definitivnímu závěru se zatím nedobrali. Jedno je však jisté, žádná fotografie nemůže být absolutně objektivním zobrazením skutečnosti, vždy je to výraz subjektivního vidění fotografa a jeho rozhodnutí, co a jak chce fotit. Chce-li fotit - s prominutím - bordel ve skleníku, je to jeho právo. A chce-li vyfotit krásný květ na neutrálním pozadí, je to stejně tak jeho právo. Autorovi pak mohu říct, že fotka se nepovedla, mohu mu poradit, jak to vyfotit líp (zvláště když autor sám uvádí, že to je pokus s novým postupem), ale nikdy bych neřekl, že fotka, která neodpovídá mým představám, je k ničemu. I kdyby jen uspokojila něčí estetické cítění, je to úžasné.
Za druhé - univerzálně platný předpis, jak má vypadat fotka čehokoliv, neexistuje a naštěstí ani existovat nemůže. Kdyby všichni fotili stejně, byla by to velká nuda. Ovšem určité zásady existují. A jsou dány tím, k čemu má fotografie sloužit. Zeptáte-li se různých lidí, jaký má být ten nejlepší automobil, odpoví Vám každý něco jiného. Závodník řekne, že by mělo být rychlé (protože chce vyhrát Velkou Cenu), otec rodiny řekne, že by mělo být pohodlné a bezpečné (protože v něm chce jezdit s rodinou k babičce), pubertální mladík bude preferovat nablýskaný sporťák (protože chce balit holky) a majitel večerky ve Zlíně bude vyžadovat velký prostor (aby měl kde vozit pančovaný rum). A proto se vyrábí mnoho typů aut, tak aby se pokryly všechny tyto rozdílné požadavky a každý si mohl vybrat. I naprostý technický ignorant přitom chápe, k čemu je asi to či ono auto určeno a že jet k babičce závodním vozem Formule 1 není dobrý nápad.
S fotkami je to úplně stejné. I orchideje lze fotografovat z mnoha důvodů. Z dobré fotky by však mělo být patrné, co chtěl fotograf tou fotkou říct. V tom spočívá čitelnost fotky, a ne v tom, že vyfotím veškerý nepořádek okolo kytičky. Samozřejmě, pokud chci ten nepořádek ukázat, vyfotím ho. Ale měl bych ho vyfotit tak, aby bylo jasné, že je to záměr, a ne neumění fotografa. A proto také vznikly jednotlivé fotografické žánry, které si postupně vytvořily svá nepsaná pravidla. Tato pravidla jen zobecňují poznatky o tom, jak to vyfotit, aby to co nejlépe odpovídalo účelu fotky. Lze je samozřejmě svobodně porušovat, mělo by se to ale dělat na základě jejich znalosti. Vědomé porušení pravidel, která znám, je zajímavý experiment. Porušení pravidel plynoucí z jejich neznalosti je zpravidla katastrofa.
A poslední námět k zamyšlení - pokud dáte jakoukoliv fotografii kamkoliv na web, musíte počítat s tím, že ta fotka začne žít svým vlastním životem nezávislým na Vás. Krásná fotka může někoho přivést k tomu, aby začal pěstovat orchideje, namísto toho aby marnil čas a peníze v hospodě. A špatná fotka ho může od toho odradit. A propagace orchidejí je také důležitá, třeba proto, aby se jednou i u nás konala velká výstava a nemuseli jsme stále jezdit jen do Německa. Anebo třeba proto, abychom jednou nezjistili, že na louce, která bývala plná vstavačů, je najednou sklad stavebnin. Neméně důležitá je i funkce vzdělávací. Já třeba orchideje nepěstuji, jenom je rád fotím. Ale chci je znát, bez toho se dobré fotky dělají těžko, spoustu toho na výstavě přehlédnu a následné listování naslepo v atlasech mi zbytečně zabírá spoustu času. A určitě nejsem jediný, kdo na webu hledá poučení. Dobrá fotka je v tomto směru cennější, nejen proto, že je na ní více vidět, ale i proto, že se lépe vryje do paměti. Dalších podobných argumentů pro a proti krásným fotkám jistě už vymyslíte sami dost a dost.
Takže Vás ještě jednou prosím o zamyšlení a přeji hezký den.
Lukáš Křesina
Především - diskuse o tom, zda fotografie má být pouze přesným a realistickým zobrazením skutečnosti nebo nikoliv, vedou fotografové už více než sto let. A pokud vím, k žádnému definitivnímu závěru se zatím nedobrali. Jedno je však jisté, žádná fotografie nemůže být absolutně objektivním zobrazením skutečnosti, vždy je to výraz subjektivního vidění fotografa a jeho rozhodnutí, co a jak chce fotit. Chce-li fotit - s prominutím - bordel ve skleníku, je to jeho právo. A chce-li vyfotit krásný květ na neutrálním pozadí, je to stejně tak jeho právo. Autorovi pak mohu říct, že fotka se nepovedla, mohu mu poradit, jak to vyfotit líp (zvláště když autor sám uvádí, že to je pokus s novým postupem), ale nikdy bych neřekl, že fotka, která neodpovídá mým představám, je k ničemu. I kdyby jen uspokojila něčí estetické cítění, je to úžasné.
Za druhé - univerzálně platný předpis, jak má vypadat fotka čehokoliv, neexistuje a naštěstí ani existovat nemůže. Kdyby všichni fotili stejně, byla by to velká nuda. Ovšem určité zásady existují. A jsou dány tím, k čemu má fotografie sloužit. Zeptáte-li se různých lidí, jaký má být ten nejlepší automobil, odpoví Vám každý něco jiného. Závodník řekne, že by mělo být rychlé (protože chce vyhrát Velkou Cenu), otec rodiny řekne, že by mělo být pohodlné a bezpečné (protože v něm chce jezdit s rodinou k babičce), pubertální mladík bude preferovat nablýskaný sporťák (protože chce balit holky) a majitel večerky ve Zlíně bude vyžadovat velký prostor (aby měl kde vozit pančovaný rum). A proto se vyrábí mnoho typů aut, tak aby se pokryly všechny tyto rozdílné požadavky a každý si mohl vybrat. I naprostý technický ignorant přitom chápe, k čemu je asi to či ono auto určeno a že jet k babičce závodním vozem Formule 1 není dobrý nápad.
S fotkami je to úplně stejné. I orchideje lze fotografovat z mnoha důvodů. Z dobré fotky by však mělo být patrné, co chtěl fotograf tou fotkou říct. V tom spočívá čitelnost fotky, a ne v tom, že vyfotím veškerý nepořádek okolo kytičky. Samozřejmě, pokud chci ten nepořádek ukázat, vyfotím ho. Ale měl bych ho vyfotit tak, aby bylo jasné, že je to záměr, a ne neumění fotografa. A proto také vznikly jednotlivé fotografické žánry, které si postupně vytvořily svá nepsaná pravidla. Tato pravidla jen zobecňují poznatky o tom, jak to vyfotit, aby to co nejlépe odpovídalo účelu fotky. Lze je samozřejmě svobodně porušovat, mělo by se to ale dělat na základě jejich znalosti. Vědomé porušení pravidel, která znám, je zajímavý experiment. Porušení pravidel plynoucí z jejich neznalosti je zpravidla katastrofa.
A poslední námět k zamyšlení - pokud dáte jakoukoliv fotografii kamkoliv na web, musíte počítat s tím, že ta fotka začne žít svým vlastním životem nezávislým na Vás. Krásná fotka může někoho přivést k tomu, aby začal pěstovat orchideje, namísto toho aby marnil čas a peníze v hospodě. A špatná fotka ho může od toho odradit. A propagace orchidejí je také důležitá, třeba proto, aby se jednou i u nás konala velká výstava a nemuseli jsme stále jezdit jen do Německa. Anebo třeba proto, abychom jednou nezjistili, že na louce, která bývala plná vstavačů, je najednou sklad stavebnin. Neméně důležitá je i funkce vzdělávací. Já třeba orchideje nepěstuji, jenom je rád fotím. Ale chci je znát, bez toho se dobré fotky dělají těžko, spoustu toho na výstavě přehlédnu a následné listování naslepo v atlasech mi zbytečně zabírá spoustu času. A určitě nejsem jediný, kdo na webu hledá poučení. Dobrá fotka je v tomto směru cennější, nejen proto, že je na ní více vidět, ale i proto, že se lépe vryje do paměti. Dalších podobných argumentů pro a proti krásným fotkám jistě už vymyslíte sami dost a dost.
Takže Vás ještě jednou prosím o zamyšlení a přeji hezký den.
Lukáš Křesina