forum.orchidej.cz

mácha píše:Jo, první fotka Rh. digbyana je pelorická mutace, je krásně vidět jak se opakují chlupy z pysku na tepalech, i když jsou daleko hůř vyvinuté.

No jo, ale ta druhá má fousy nebo spíš ozubení na petalech taky!

Nejspíš jsou to sestřičky.

mácha píše:Nejspíš jsou to sestřičky.

Ani náhodou.

Mutace se dědí. U recesivní mutace jako pelorie je po samosprášení 100% potomstva mutantního. Po křížení s normálním jedincem je potomstvo normální, mutovaný gen ovšem nezmizí, mají ho všichni potomci. Po další křížení těchhle potomků nebo samosprášení se objeví 1/4 mutantů. Přišel na to páter Mendel už před 150 lety a založil tak genetiku.

Zkřížil jsem tu semipelorickou s tou druhou, která má také zubaté petaly (otec). Ta matka má kaz že se úplně neotvírá pysk. Tak jsem zvědav na výsledek. Nevím co by na to Mendel...

Gen je prostě návod. Vlastně jsem to už napsal- pelorie je recesivní, čili po křížemí s normální kytkou pelorie zmizí, protože se objeví jen když dostane pelorický gen od obou rodičů. Pelorický gen je vlastně defektní návod- a když má kytka aspoň jeden gen dobře, má normální květ.V další generaci z kříženců bude čtvrtina pelorických kytek, ale když je to kříženec oplozený původním pelorickým rodičem (zpětné křížení), bude výsledek polovina pelorií. Prostě po oplození se nemůže dědičná informace zdvojnásobit- to by s každou generací přibývala a to je zjevně blbost. Takže když se dělá pyl nebo vajíčko, dostane pohlavní buňka náhodně jeden ze dvou genů rodiče. Výsledek záleží na tom, jaký druhý gen dostane vajíčko od pylu. Pelorická kytka dělá pyl i vajíčka jen s pelorickým genem, kříženec má jak zrnka pylu tak vajíčka dvou druhů. Když se to kalkuluje, napíše se na 1.řádek genové složení rodičů, pod každým rodičem jaké dělá pohlavní buňky a pak se namaluje tabulka co vzniká kombinacemi pohlavních buňek Co je otec a co je matka má význam jen u genů pro chlorofyl nebo to má vliv u jednopohlavných druhů. Takže třeba normální gen je P, pelorický p.
Rodiče normální PP pelorický pp
pohlavní buňky P p
Oplozením vznikne Pp (vypadá normálně)
Další generace
Rodiče pelorický pp kříženec Pp (vypadá normálně)
pohlavní buňky p 1/2 P, 1/2 p
Kombinace po oplození 1/2 pp 1/2 Pp
U více genú se to dělá stejně, kombinování je ale složitější.

Ten zatracenej program smazal u tabulky mezery, takže znova
Gen je prostě návod. Vlastně jsem to už napsal- pelorie je recesivní, čili po křížemí s normální kytkou pelorie zmizí, protože se objeví jen když dostane pelorický gen od obou rodičů. Pelorický gen je vlastně defektní návod- a když má kytka aspoň jeden gen dobře, má normální květ.V další generaci z kříženců bude čtvrtina pelorických kytek, ale když je to kříženec oplozený původním pelorickým rodičem (zpětné křížení), bude výsledek polovina pelorií. Prostě po oplození se nemůže dědičná informace zdvojnásobit- to by s každou generací přibývala a to je zjevně blbost. Takže když se dělá pyl nebo vajíčko, dostane pohlavní buňka náhodně jeden ze dvou genů rodiče. Výsledek záleží na tom, jaký druhý gen dostane vajíčko od pylu. Pelorická kytka dělá pyl i vajíčka jen s pelorickým genem, kříženec má jak zrnka pylu tak vajíčka dvou druhů. Když se to kalkuluje, napíše se na 1.řádek genové složení rodičů, pod každým rodičem jaké dělá pohlavní buňky a pak se namaluje tabulka co vzniká kombinacemi pohlavních buňek Co je otec a co je matka má význam jen u genů pro chlorofyl nebo to má vliv u jednopohlavných druhů. Takže třeba normální gen je P, pelorický p.
Rodiče normální PP.......................pelorický pp
pohlavní buňky...P.........................p
Oplozením vznikne Pp (vypadá normálně)
Další generace
Rodiče pelorický pp........................kříženec Pp (vypadá normálně)
pohlavní buňky ..p .........................1/2 P, 1/2 p
Kombinace ...... 1/2 pp .........1/2 Pp
U více genú se to dělá stejně, kombinování je ale složitější.

Ono to bude složitější: kdysi v Mnichově jsem viděl rostliny C. intermedia označené jako Aquinii. Měly tvarem úplně normální květy, jen konce byly výrazně červené jako pysk. Mezi tímto typem a 100% pelorickou rostlinou s petaly podobnými tvarem pysku jsou plynulé přechody. Nevím přesně, ale něco jsem kdysi slyšel o rekombinaci genů. Navíc právě u té intermedie to vypadá na dominanci, viz http://foto.botanickateplice.ustipost.n ... ?h=aquinii
Viz taky https://www.orchideenwlodarczyk.de/shop ... -1182.html
U jiných C. to bude recesivní, tyto formy jsou označovány např. jako var. trilabelo.

Máte pravdu, pelorii dělají celkem čtyři různé skupiny genů, což je důvod pro velmi variabilní vzhled mutantů. Takže vlastně je pelorických genů spousta, jsou ale na čtyřech různých místech genomu. Všechny jsou ale recesivní a tak se při křížení chovají stejně.

Pokud se chcete hrabat v děsně komplexní záležitosti, literaturu najdete tady:
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3950491/
https://academic.oup.com/pcp/article-lo ... pcp/pci125