Míra: Tak ji již nikomu nepůjčujte
Je to Váš poklad. Omlouvám se za to zkomolení jména autora knihy p. Varáčka.
Byla to doba, která měla své kouzlo. Jak píšete bylo málo informací, ale knihy psali pravdivě skuteční odborníci. Také v té době bylo více času na experimentování. Škoda jen, že rostliny byly tak drahé že si je mohl dovolit málokdo a navíc ani nebyly k sehnání.
Dnes je informací spousta, knížky píše kdekdo třeba jen podle informací stažených z internetu. Hlavně že se prodá náklad a o obsah zas tak moc nejde. Mnohdy ale informace z různých zdrojů jsou až protichůdné, takže jsou vlastně k ničemu.
Vím, že v dnešní době jsou i postřehy cestovatelů z nalezišť někdy přínosné pro pěstování a jindy je to zase krok zpět.
Jeden kaktusář pěstoval před revolucí rostliny Mammillaria herrerae pravokořenné a měl nádherné kytky, které všichni obdivovali.
Nikdo to tak neuměl. Substrát měl vlastní humozní s nastříhaným borovým jehličím a na dně misek vrstvu bukového listí. Podle tehdejších znalostí to byla nesmyslná směs do které by nikdo nezasadil ani nejobyčejnější kaktus.
Po revoluci mu kaktusáři, kteří navštívili lokalitu této vzácné miniatury řekli, že tak jak to pěstuje je blbost, protože rostlina v přírodě roste na vápenci a žádné borovice tam nejsou. Začal to tedy pěstovat v mramorové drti a rostliny mu živořily. Tenkráte jsem se poučil o tom, že co má člověk odzkoušené a funguje to tak nemá cenu měnit a také to, že napodobování přírody vždy k úspěchu nevede.
Snad se ale časem zlepším.
