forum.orchidej.cz

Tuhle dipladenii jsem si pořídil v zahradnictví Petro v Mělníce - majitel ji v záchvatu nadšení označil jako "oranžovou". Roste stejně dobře jako obyčejná červená nebo bílá (na rozdíl od žluté, která je u mne dost náladová - nejsem v tom sám, zahradník ve Skochovicích, který má celkem bohatou kolekci různých typů a barev mi říkal, že ji přes zimu neumí udržet), a dokonce se jí nechce přestat kvést ani v zimě. Dipladenie (nebo mandevila, chcete-li) patří do tohoto vlákna, protože má dužnaté tlusté kořeny .
T.

Arisarum simorrhinum sbírali botanici z Národního muzea 30. dubna 2011 na východním okraji městečka Grazalema ve španělské provincii Cádiz. Pod zemí jsou nepravidelně tvarované hlízky, ze kterých na podzim po první zálivce začnou rašit nedělené srdčité listy, tak 20 cm vysoké, a o něco později i tahle květenství. Na jaře, se stoupajícími teplotami, kytka pomalu zatáhne a vychutnává "summer baking", nezbytný pro opětovné probuzení na podzim. V mých podmínkách roste dobře a snadno se množí podzemními stolony, které odtokovým otvorem v květníku rády utíkají do pískového lože, na kterém hrnky stojí. Tihle utečenci rostou a kvetou ještě líp, než opečovávané rostliny v květnících - asi jim vyhovuje pomalejší kolísání vlhkosti bez extrémů. Ještě mám Arisarum proboscideum, to ale u mne tak ochotné není a kvetlo mi jen párkrát - už jsem je sem dával.
T.

Jižní Afrika se připomíná drobnou nevoňavou Freesia verrucosa. Dost se liší od svých ostatních divokých příbuzných barvou (zbylé botanické frézie jsou převážně bílé s nějakými žlutými nebo nafialovělými skvrnami) a tvarem květu. Kytička ochotně plevelí četnými semínky, takže je dobré odstraňovat vznikající semeníky, nebo se smířit s tím, že po třech čtyřech letech bude všude . Růstový cyklus opět mediteránní, tedy růst v zimě při teplotách nad nulou, v létě dormance v hlízkách.
T.

Ještě si dovolím jednu vzpomínku na léto: to mi kvetla madagaskarská Colletogyne perrieri. Vyskytuje se v suchých opadavých lesích na nejsevernějším výběžku Madagaskaru a prý se dá pěstovat jako stálezelená (nezkoušel jsem). Vzhledem k charakteru místa výskytu ji pěstuji jako zmijovce, tedy na jaře zasadím zataženou hlízku, opatrně zalévám, dokud nevyraší, a následně dávku vody zvýším (i v závislosti na zvyšujících se teplotách ve skleníku). Přirůstá pomalu a pomalu se i množí dceřinými hlízkami tvořenými přímo na mateřské hlíze, ale nakonec se to přeci jen povede a i v sadbovači s hranou 10 cm může hlízka velká jako vlašák vytvořit tohle zajímavé květenství. Na podzim kytka zatáhne a prodělává období klidu, já udržuji pokojovou teplotu, možná by snesla i méně. V kultuře je běžná, ale vzhledem k tomu, že její lokality rychle zanikají (jako ostatně skoro všechno na Madagaskaru), udržuji si ji ve sbírce...
T.

Tommy: samé luxusní kytky. Super. Přisvětluješ na zimu?

Karlos píše:Přisvětluješ na zimu?

Karlosi, ne, a bylo by to potřeba. Na některých kytkách - speciálně třeba Daubenya spp. - je znát, že by víc světla nebylo na škodu - listy rostou skoro vzpřímeně, místo aby byly přitisknuté k substrátu; naproti tomu blízce příbuzné Massonia longipes nebo M. pustulata zdá se tímhle netrpí. Kolega kaktusář už mi dal tip na dobré ledkové svítidlo, tak asi jeden koutek ve skleníku tímhle luxusem vybavím...
T.

Oranžové není nikdy dost . Lachenalia aloides var. aurea se sice už dnes jmenuje jinak, ale jsem moc starý na to, abych každé dva roky měnil jmenovky. Na pěstování to stejně nemá vliv, zůstává stále stejné: v zimě vegetace při minimálních teplotách těsně nad nulou (ale snese i tepleji), v létě sucho a teplo, takže klasický mediterán nebo v tomhle případě tedy jihoafrický biom. Kdysi jsem měl lachenálií přes dvacet druhů, ale otrávila mne jejich promiskuita, bleskové plevelení a většinou nevýrazný vzhled, tak jsem si nechal jen "špeky" jako L. trichophylla nebo tyhle pro mne pohledné kytičky s výraznými barvami. No, a abych tedy byl aspoň trochu v souladu se současnou nomenklaturou, tak přeci jen doplním, že platné jméno téhle kytky je dnes Lachenalia flava. Hezká, ne ?
T.

Žlutá mandevila zatím drží, tak snad se do jara nic nezvrtne a už se mi ji konečně podaří přezimovat. Nechal jsem ji v teplém skleníku u zmijovců, sem tam vystrčí i květ... Ale je to magnet na vlnatku, musím ji pořád hlídat. To samé také v teple umístěná Mandevilla 'Alice du Pont', stařičký hybrid, dost odlišný od zbylých: za prvé obrovské květy, určitě dvakrát větší než u zde prodávaných červených, bílých a různě žíhaných dipladenií, za druhé taktéž obrovské, žebrované listy. Tu jsem ale v létě vyfotit zapomněl a momentálně nekvete, tak snad zase v létě
T.

Sinningia insularis MP 0582, sběrovka brazilského znalce Mauro Peixota... Rostlina poměrně rychle vytváří plochou velikou hlízu, ze které raší sezónní stonky s determinátním růstem: každý udělá dva sblížené přesleny s trojicí nebo čtveřicí listů a vrcholové květenství malých trubičkovitých květů. Vzhledem k jejich počtu je to ale podívaná, která mi nezevšední. Po odkvětu stonek nepokračuje v růstu, jen se zvětšují listy, a koncem léta už je kytka nevzhledná; po zastavení zálivky stonky odpadnou (jizvy po dvou loňských jsou vidět těsně u dolního okraje snímku) a ve (skoro) studeném skleníku hlízy bez zálivky odpočívají. Jakmile v půlce ledna cvrknu do květníku trochu vody, ihned bleskově raší a vykvétají. Tvar a barva květů napovídají, že je rostlina opylována kolibříky.
T.

Krásne kvety. Sinningia tiež super.