forum.orchidej.cz

Např. koloidní stříbro, olej tea tree nebo nějaký fungicid

Černé konce listů odstřihněte a hlavně ji neroste. V zimním období nesnáší vodu na list.

Moc děkuji!

Dobrý den,
může mi někdo poradit? V létě jsem dostal k narozeninám V. tricolor. Menší rostlinku, měla asi čtyři lístky. Zasadil jsem ji do běžného substrátu a celkem se ji dařilo. Vyrostly další tři, ale od konce toku je na to špatně. Proto jsem ji navázal na kořen osladiče, ale nepomohlo to. Vždy přibližně co čtrnáct dní se u báze listu udělá světlejší proužek a do dvou dnů lístek upadne. Pěstuji rostlinku v zimní zahradě, teplota 14 - 21 C. Namáčím jednou týdně a vlhkost okolo 60 proc. Poradí mi někdo. Díky.

Tohle bývá většinou konec, i když se to nechá nacucat ve fungicidu. Vypadá to na fusariozu. Prorůstá to kmínkem a postupně odpadávaj listy. Poslední stádium je zasažení meristému a pak popelnice. Vandy jsou hodně světlomilné a moc nemusí vodu stojící v listových pochvách. Nějaké to zahnití od zbytku květenství, nebo uhnilý kořen, následná infekce kmínku, a je to pak jen zdlouhavé umírání:-)

No já byc jako poslední šanci viděl kompletní osvobození od veškerého substrátu a rosení nebo namáčení pouze kořenů. A co nejvíce světla a vzduchu (ale ne studeného).
Hezký den
Pavel

Je pravdou, že tohle je už na pováženou. Chtělo by to substrát až po první listy ale hodně hrubý. Navíc je tam hodně velký výkyv teploty z 14 až na 21°C. Hlavně chce hodně světla, v zimě držet sušší hlavně nerosit a dávat pozor na okap z orosení. Já je držím v temperovaném prostředí, kdy denní teploty jsou +18 a noční +14°C. V teplém skleníku je rozsah teplot den +21 a noc +18°C. Nevím, kde se berou neustále ty hlouposti a Vandy se na hodinu namáčejí. To je první krok ke zničení. I v létě je zalévám jedenkrát týdně a jen cvrknu. V zimě i jednou za tři až čtyři týdny. Nepřítelem Vandy je vlhko, stagnující vzduch a málo světla.

Smrkovjan: tohle moc na osladič nevypadá. Tohle je nějaké hrubší. Osladič má kořeny jemné. S důvodem střádání vandy to ale nemá co dělat.

Díky všem za odpovědi. Do toho nového roku, co se týče VANDY jsem moc dobře nevlítnul, ale znáte to všichni, co špatně začíná, dobře končí .
Pro Karlose: patrně to je nějaký osladič, i tak chutná, navíc i můj táta do něj sadil, ale nehádám se. Zahraju to na remízu - drsný kraj, drsní lidé tak i osladič je hrubý.
Reakce řádky od Míry udávám: nižší teplota se pohybuje okolo 16, 14 stupňů jsem udal jako kritickou mez. Své Vandičky zásadně nerosím, jen V. teres je ve vitríně rosena automatem. Pokud jsou venku, tak těm pěti zbývajícím diletantsky namáčím kořeny a většinou né hodinu, ale mnohdy i půl dne. To podle teplot. Za to se jim zpětně omlouvám.
Vám všem ještě jednou děkuji za Váš zájem a cenné rady.

Jo ono doslova platí "čím blbější sedlák tím větší brambory". Abych se vyhnul smršti kritiky tak to uvedu na správnou míru. Berte to jako pořekadlo, které má v sobě hodně pravdy a hlavně ho na nikoho nemířím. Vysvětlím. Když jsem začínal, tak jsem se také striktně držel představ, které tehdy celkově o těchto rostlinách panovaly. Čím více jsem napodoboval přírodu a úzkostně vše hlídal tak o to to bylo horší. Když jsem začal trochu "lajdačit byly výsledky daleko lepší ale pozor zase na syndrom pýchy. Najednou člověku všechno abnormálně jde a kdyby zabodl do skleníku vidle, tak obrostou orchidejemi. Nastane období uspokojení sama se sebou, všechno je najednou jednoduché, rostliny rostou o překot a najednou rostliny, které se množily jako plevel začnou skomírat, hynout a člověk najednou spadne z výšky na zadek a neví proč. Asi je to trest za pýchu buď od toho nahoře nebo od matičky země. Když jsem začínal, tak jsem množil Dendrobia jak na běžícím pásu. Stačilo rozdělit pahlízy na velikosti po třech kolínkách, vmáčknout do rašeliny a držet to vlhké. Všechno rostlo jako blázen a dnes? Dnes se o to snažím a výsledky jsou prachmizerné. A motto? Přílišná starost a napodobování druhých je cesta do záhuby a to samé je v případě, kdy si člověk dá tu práci aby se dobral svých výsledků, na které časem zapomene a nebo začne mít méně pokory a ztratí tu správnou míru ostražitosti. Dá se to samozřejmě vrátit opět na dobrou cestu ale věřte, že to stojí dost naštvanosti a bohužel i rostlin. Proto si važme každé své zkušenosti, ty cizí si upravme do svého prostředí a hlavně nic neměňme tam, kde máme dobré výsledky byť pěstování někoho druhého se nám zdá sebelepší.