forum.orchidej.cz

Já Laelii speciosu ve sbírce nemám, tak nemohu porovnávat. Je pravda, že mladé výhony při větší intenzitě světla červenají velice snadno a to i pod zářivkami. Mám dvě rostliny Ryncholaelia glauca. Jedna visí za mřížku přímo pod zářivkami a po červenání ani stopy. Druhá je v květníku dole na stole a vrchní půlka listů po přenesení pod zářivky zčervenala. A to i starší listy . Já myslím, že i dvě rostliny stejného druhu mohou mít rozdílné nároky. Určitě ne zcela zásadně, ale vypozoroval jsem, že do určité míry to možné je.

Nejlepší na tom je, že v létě jsou listy zelené a červenají na podzim a pak v kakt. skleníku kdy již kytka začíná odpočívat. Když je kytka v plné vegetaci tak je celkově odolná.
To že každý jedinec jednoho druhu je trochu jiný je určitě pravda, pokud to není odnož nebo klon.

vizir píše:Já Laelii speciosu ve sbírce nemám, tak nemohu porovnávat. Je pravda, že mladé výhony při větší intenzitě světla červenají velice snadno a to i pod zářivkami. Mám dvě rostliny Ryncholaelia glauca. Jedna visí za mřížku přímo pod zářivkami a po červenání ani stopy. Druhá je v květníku dole na stole a vrchní půlka listů po přenesení pod zářivky zčervenala. A to i starší listy . Já myslím, že i dvě rostliny stejného druhu mohou mít rozdílné nároky. Určitě ne zcela zásadně, ale vypozoroval jsem, že do určité míry to možné je.

Zchoulostivělé rostliny, vystavené náhle intenzívnímu světlu se mohou snadno spálit. A u Rh. glauca (take třeba u C. maxima a dalších) jsou rostliny z vyšších poloh náročnější na světlo. Tyto typy bývají většinou menší, s kratšími pahlízami a poměrně velkými květy. Problém se špičkami listů a nafialovělým zbarvením někdy dělá přehnojení fosforem.

Ještě přikládám foto. Vpravo vyvázaná R.glauca, vlevo R.glauca v květníku. Mezi nimi je mladý výhon Cattleya warscewiczii var. alba. Teď je již vidět, jak postupně začíná zelenat. Vše pod zářivkami.

Ta vlevo, R. glauca v květníku má ty listy hodně podobně zbarvené jako moje L. speciosy. Přitom to vypadá že je od zářivek nejdále.

Zdá se mi, že ta červenající má delší listy i pahlízy. Může to být typem z nižších poloh, ale také tím že měla míň světla.

Ta moje speciosa šla z venku kde na plném slunci měla na podzim cca 100000lx do skleníku kde má zářivku 3000lx a 2700K. Nejlepší na tom je, že ještě blíže k zářivce mám Dendrobium bellatulum a to má listy sytě zelené. Přitom v přírodě ve 2000m musí mít speciosa na opadavych dubech světelné peklo

Tak od počátku října mám L. speciosy v kakt. skleníku. Nejsou od té doby ani zalité ani porosené a pahlízy jim scvrkly pouze minimálně a to i ty staré. Občas shodí nějaký starý list podobně jako v přírodě. Asi je nejlepší tento druh nechat zcela na sucho do velikosti poupat cca 3cm. Půl roku se tedy není potřeba o ni vůbec starat.

V nestíněném kaktusovém skleníku se L. speciosy brání proti přemíře slun. záření fialovou barvou podobně jako některé kaktusy.
Na jedné rostlině se začaly klubat dokonce 3 poupata z jednoho výhonu. Myslím ale, že tuto schopnost více květů má pouze rostlina ze státu Michoacan. Není to tedy podmínkami ale spíše nějaká genetika. Ten veliký a silný trs totiž dělá vždy pouze po jednom květu. Jsem ale zvědavý jestli ta tři poupata vydrží.

Dva vzorky z přírody tlačí po třech poupatech. Přitom pahlízy mají celkem malé. Zato ta veliká rostlina letos asi pokvete pouze 4 stvoly po jednom květu, ostatní stvoly jsou bez poupat. Tak aby se v tom prase vyznalo