Paphio: Také si myslím, že v kůře se dá dosáhnout výborného výsledku. Dokonce si myslím, že kůra má oproti mechu výhodu v tom, že má jakési antibakteriální účinky a hnilobným procesům se v ní nedaří. Chová se díky obsahu pryskyřic podobně "zdravotně" jako dřevěné uhlí.
Mech má ale zase tyto výhody oproti kůře:
1/ Po zálivce se v jeho struktuře drží hodně vody, která se nemá kam vsáknout a mají ji k dispozici kořeny, takže se rostlina dobře napije.
2/ Po spotřebování této vody ale vše velmi rychle vyschne, protože tento druh mechu je prakticky nenasákavý.
3/ Mech tvoří strukturu v které je množství mezer a je krásně poddajný, takže květní stvoly se nemohou poškodit.
4/ V lese si ho jednoduše opatřím a nemusím mísit poměrně drahé substráty.
5/ Vše vypadá dobře i z estetického hlediska
6/ při namáčení v sudu se nic nevzdouvá ani když potopím celý koš.
7/ Jelikož není téměř nasákavý tak se z něj při letních deštích snadno vyplavují živiny a nedochází tolik k zasolování.
8/ Tím, že je v něm hodně mezer tak je tam i mnoho místa pro bující kořenový systém.
Bez rozkladu vydrží také několik roků jako kůra či rašeliník.
Možná by bylo optimální smíchat kůru např. 1:1 s mechem, aby se spojily výhody obojího
Mě ten mech napadl před několika lety proto, protože jsem téměř stejný mech viděl okolo Stanhopea tigrina v přírodě. Nemyslím že je vhodný úplně pro všechny druhy-i když pokus rozšiřuji dále.
Letos v zimě jsem do čistého mechu přesadil svůj obří trs Coelogyne dayana. Do velikého květináče jsem ho nacpal skoro plnou igelitku. Pak jsem si liboval jak je to celé monstrum lehké- když jsem to zvedal na hák závěsu