lipo: S tím mechem bych to zas až tak nepřeháněla. V přírodě, oproti skleníkům také fouká vítr, což daleko více vysušuje. Není to tam až zas tak mokré jak to vypadá. Navíc je to focené v červnu, tedy období dešťů. Spíše bych se při zálivce řídil napitostí či svraštěním pahlíz. Ve vegetaci napité pahlízy a v zimě svraštěné. To platí ale pouze v případě že mají rostliny zdravé kořeny. Bavíme se ale pouze o skupině Stanhopejí okolo S. tigrina.
Míra: Souhlasím s Vámi. Na kůře to asi vysýchá tak rychle, že rostliny strádají. Stanhopeje jsou mohutné a tak potřebují po zálivce dostatek vody aby se napily a to na kůře asi není dostatečné.
To jak pěstujete Stanhopeje Vy dává smysl. Nejdříve vysýchají koše na povrchu a tam máte vododržný rašeliník. Nejhůře to vysýchá uprostřed a tam máte substrát, který je vzdušný a zadržuje vody méně. To bude asi pro kořenový systém to nejlepší.
Nikdy bych neměnil techniku pokud jsem s dosavadními výsledky spokojený.
Důležitá je také hloubka košů. Mně připadá optimální tak něco okolo 7cm, protože substrát v této síle zadržuje dostatek vody po zálivce a zároveň dobře prosýchá v celém objemu.
Příroda se dá kopírovat v něčem, ale snažit se kopírovat vše určitě k dobrému výsledku nevede.
Já jsem na ten svůj mech přešel z několika důvodů:
1/ Po zálivce se v jeho struktuře drží hodně vody, která se nemá kam vsáknout a mají ji k dispozici kořeny, takže se rostlina dobře napije.
2/ Po spotřebování této vody ale vše velmi rychle vyschne, protože tento druh mechu je prakticky nenasákavý.
3/ Mech tvoří strukturu v které je množství mezer a je krásně poddajný, takže květní stvoly se nemohou poškodit.
4/ V lese si ho jednoduše opatřím a nemusím mísit poměrně drahé substráty.
5/ Vše vypadá dobře i z estetického hlediska
6/ při namáčení v sudu se nic nevzdouvá ani když potopím celý koš.
7/ Jelikož není téměř nasákavý tak se z něj při letních deštích snadno vyplavují živiny a nedochází tolik k zasolování.
8/ Tím, že je v něm hodně mezer tak je tam i mnoho místa pro bující kořenový systém.
Bez rozkladu vydrží také několik roků jako rašeliník. Mám ho již odzkoušený i u takových druhů jako je Encyclia citrina, pochopitelně na větvi v tenké vrstvě.
Nikomu ho samozřejmě nevnucuji, jenom jsem se chtěl podělit s návštěvníky tohoto fóra o svou zkušenost