Já jsem střelená na všecho, co se objeví, ale u máločeho vydržím . Jen kytky mne drží už od mala. Naši byli naštvaný, že jim v každém květináči klíčí nějaká pecka

No jo Míro, když život nechystá nikomu jen vavříny. Každý má nějaké bebe. Takhle pofout bebe kamarádům ne?

Míro taky si myslím, že myslíme pozitivně, píšem o tom jen proto, že jsme se z toho pozvedli, ne? Ale zároveň vím jak jsi to myslel... aby to tu nebylo samá katastrofa....viď?


No, já jsem taky pěkně střelená...Od mala jsem byla střelená především přes zvířata. Chytila jsem to od taťky, pořád mne vozil sebou po různých výstavách drobného zvířectva a pod. Doma máme(dosud) králíky jedlé a králíky na výstavy- slepice(také plemenné - koroptví vlašky) a taťkova chlouba jsou holubi mají lepší a bytelnější chovné zařítzení, než je našich barák... . Jako dítě jsem byla těžce pod vlivem a zanechalo to na mne řádné následky.
Kromě rybiček, křečků a morčat jako mají snad všechny děti, jsem pořádně chovala andulky, korely, angorské králíky, kastorexy.... Vždy s plnou parádou - voliéra na dvorku - studovala jsem v učených knihách o genetice, abych pokřížila ty správné rodiče... atd.
Pak jsem pár let chovala činčily, a hady a protože hadi potřebují jíst, tak jsem měla i chovné stádo laboratorních potkanů. U nich jsem se zase vyřádila v genetice a křížení, bylo to zajímavé a rychle viditelné výsledky, neboť se rychle množily.
Teď (k stáru )už jsem drobet zmoudřela a ze zvěře mám jen "babičku hadičku" - užovku čtyřpruhou - 19ti letou(zbyla mi z toho hadího období), pískomily a kocoura. Zato jsem svou vášeň vrhla na kytky o které jsem se do svých třiceti vůbec nezajímala. Teď jsou parapety plné masožravé sbírky, orchidek a kapradin.

A taky se přidávám ke kajmii a Věře- jsem trefená do všelijakých rukodělných technik a činností - pedig, keramika, plstění, šití, maluju na zdi ve školách pomůckové obrazy... Ale s tím tvořením je to u mne nárazové.... třeba týden - HURÁ.... pak půl roku - NIC.

Přikládám foto jak "babička hadička" pucuje králička...

Mílo, právě proto, se ne nadarmo říká "stokrát nic umořilo osla". Ano každý máme své problémy a přenášet je jinam, se mi zdá tak trochu nezodpovědné, protože ať chcete nebo ne, i problémy druhých ve Vás zanechají stopu. Proto je lépe, když se dělíme o úspěch a radost, kde nám ta stopa pomůže a povznese a ne stopa, která nás naopak ubíjí. Je to silně nadneseno, ale faktem je, že šíření pozitivních vibrací je vždy žádoucí na rozdíl od těch negativních.

Sarik, ja som na tom so zvieratkami podobne. Momentalny stav: macka, zebricka 2x, vodna korytnacka 2x, akvarko plne rybiek a zopar rybiek v jazierku. V minulosti som mala mloka, sladkovodneho kraba, morcata a axolotla a teraz snivam o chameleonovi A z rucnych prac u mna zvitazilo krizikove vysivanie a sem-tam usijem nieco do skupiny (naposledy sukna a cepiec).
Sme tu vsetci velmi sikovni

Proboha jak to dlouho tráví a může se pak vůbec pohnout musí mít z toho bouli jak hrom

No to chce klid .Když se nad tím člověk zamyslí některý profese by se ani nemohly vykonávat -protože by je člověk neustál.A jsou horší věci než se tu probíraly. Důležitý je někde to vypustit-jakýmkoliv způsobem.Pro mne je ideál plavání,tam se člověk vymlátí.Nakonec i naše láska -vášeň v kytkách či jak to nazvat je dost povznášející činnost.Na každého může platit něco jiného to je jasný .

Hani, také se nechám velmi rád povznášet na vlnách, vždy s radostí. Přeji Ti aby naše záliba, Tvé kytky Tě vždy jen povznášely.

To je Mílo tak hezký přání ,že si ho nemůžu nechat jen pro sebe a tak na to půjdu od lesa a přeju to samé všem 640členům tohoto fora i těm co sem nechodí.

Butka - zdravím zvířátkovou duši! Chameleon je super ...a jak chytře kouká- každým okem po něčem jiným... Taky se mi líbí ještěři, ale odrazuje mne vetšinou to jejich broukožroutství... Chovat hmyz mne nikdy nebralo - cvrčci, mouční červi... A do zverimexu to máme velmi daleko na to abych chodila jídlo kupovat...tak mne to vždy odradilo a chovala jsem jen býložravé tvory, nebo ty hady co jedí myšky, potkánky, králíčky... to mi neva... tak koukám, když to píšu, že jsem praštěnější než jsem myslela...