Pak doporučuji začít tady http://srgc.org.uk/wisley/2007/071107/log.html a tady http://www.pacificbulbsociety.org/pbswiki/index.php/Massonia. Příbuzné a pro mne ještě krásnější jsou daubenie, viz http://www.pacificbulbsociety.org/pbswiki/index.php/Daubenya a http://srgc.org.uk/wisley/2007/221107/log.html. Ty se ale pěstují o něco obtížněji, hlavně semenáče o dost pomaleji rostou.
T.

A semínka se dají sehnat? To je něco! Jsem naprosto okouzlená.

Dají, objednávám tady: http://www.silverhillseeds.co.za/, nízké ceny a kvalita u toho, co jsem zatím vyséval, výborná. Nabídka se sezónně mění, jak to postupně dozrává, zásadně si nic nenechávají na skladě a posílají čerstvá semena (což na druhou stranu může být někdy u masonií a daubenií problém, nesmí se to vysít hned, chce to odpočinek v teple). Momentálně myslím mají jednu masonii a jednu daubenii.
T.

Díky. prostuduju doporučené stránky a nejspíš to zkusím. Poštovné je dost vysoké, ale kytky jsou to neskutečné.

Zkuste http://www.palkowitschia.cz. V nabídce sice nejsou, ale Petr Pavelka určitě bude mít nějaké rostliny na prodej - je to rychlejší a pro získání zkušeností v tomhle případě i lepší. Na objednávání semen je dost času . Semena M. depressa a snad i M. pustulata budu mít doufám na jaře vlastní, všechna určitě vysévat nebudu - vloni jsem ze tří rostlin M. depressa sklidil skoro 400 semen .
T.

Podzim zdárně pokračuje, za poslední dva týdny se zase ve skleníku něco pohnulo. Z jihoafrických rozkvetla Nerine bowdenii - tahle kytka se v normální růžovofialové formě občas objevuje jako řezaná v květinářství, tady představuji bílou formu. Mimochodem, někdy se z toho řezaného květenství i ve váze podaří dopěstovat semena; nerine jsou samosprašné (většinou) a semeníky zrají neskutečně rychle: v okamžiku, kdy dokvétají poslední květy, je možné vysévat semena z těch nejdříve odkvetlých! Semena jsou masitá a nesnesou skladování, pokud s výsevem počkáte tři týdny, už asi nic nevyklíčí.
Na druhé fotce je Nerine pudica; zatímco ta první kvetením svou sezónu končí, tahle kvetením naopak startuje do růstu. Patří totiž do skupiny čtyř "zimních" druhů v jinak "letním" rodu.
Na třetím snímku je drobná Polyxena longituba z čeledi hyacintovitých. Květy mají asi centimetr a půl a velmi pěkně voní.
Zpátky do Evropy: Crocus cartwrightianus ze skupiny podzimních krokusů a ještě jednou bílé C. hederifolium, které se docela rozjelo.

Teď jeden žánrový pohled do skleníku (C. hederifolium dokvétají a začínají být plně olistěné) a pak na skok do tropické Ameriky. Smithiantha patří do čeledi podpětovitých stejně jako třeba africké fialky nebo honzíky (že, Karlosi - ještě je pěstujete?). Pod zemí má housenkovité rhizomy tvořené stonkem se zkrácenými internodii, pokrytým ztluštělými přeměněnými listy - tímto orgánem vytrvává přes zimní období klidu. Na jaře pak raší z těchto rhizomů, případně je prý možné sdrhnout ztloustlé lístky ze stonku, rozhodit je po povrchu zeminy a překrýt tenounkou vrstvou substrátu; každý lístek vytvoří kompletní rostlinku (stejně se lístky množí fialky, takže logiku to má). U mne smitianty kvetou takhle pozdě na podzim a na jaře se pak pozdě budí; ač tropické, rostou mi líp ve skleníku s nočním poklesem teplot než doma ve vyrovnaných teplotách. Na ilustračním fotu rhizom blízce příbuzné kolerie.
T.

Ty smithianthy mě docela lákají. Některé odrůdy prezentované na internetových stránkách a v galeriích jsou fantastické.
http://www.africanviolet.org.au/Photos/ ... iantha.jpg
Mají i pěkný list a na rozdíl od kohlerií zdá se mi se tolik nevytahují.
Něco asi budou mít ve sbírkách snaživé pěstitelky fialek, ale osobně nevím kam na ně. Tušim v Teplicích moc zástupců rodu nemají.
Souhlasím s těmi podmínkami nevytápěného skleníku. Např achimenesy se u nás na okně v obýváku chovají jako rychlerostoucí salát, co kvete malými krátkověkými květy a žádnou parádu to neudělá. Naopak ve skleníku kde jsou rostliny často poškozeny chladem je efekt mnohem zajímavější. I letos se mi potvrdilo, že nemá cenu je vysazovat moc brzo, protože brzo odkvetou. Radost z přirychlených honzíků kvetoucích někdy v dubnu je již v létě vystřídána pochopením, že z kytek už žádná nádhera nebude.
Do květináče s hippeastrem se zatoulal jeden rhizom, a ač mnohem později rašící, stále kvete a rostlina vypadá velmi zdravě... Ony ty dlouhé rhizomy nejsou vůbec zárukou pěkných honzíků, parádní mi narostly i z takového toho krátkého smetí.
Díky za fotky, bramboříky máte fakt hezké. Nedávno jsem viděl jeden moc pěkný druh. C. mirabile. Pokusím se ho sehnat.
Jo mám i nějaké botanické C. persicum, a jsou vyloženě fotoperiodické, začínají růst až nyní. Proti nim v zahradnictvích prodávané odrůdy nedokáží přirozeně upadnout do bezlistého stavu a rostou prakticky celoročně. Jde tedy vidět o co šlechtitelům šlo:-)

Karel

Karlosi, nejprve omluva za pozdní odpověď. Máte pravdu, smitianty jsou nádherné a moc pěkné věci se dají sehnat už i u nás - kolem afrických fialek je velmi agilní skupina pěstitelek, které dovezly spoustu zajímavých kolerií, saintpaulií i smitiant. Byl jsem s nimi v kontaktu tak čtyři pět roků zpátky, možná by bylo dobré spolupráci oživit. Smitiant mám asi pět nebo šest, z toho jednu (S. aurantiaca) sbíranou v přírodě v Mexiku (Haager).
K botanickým C. persicum - hodně by mne zajímala semena, mám jen šlechtěné kultivary.
Když už jsme u těch podpětovitých, přidám fotky dvou momentálně kvetoucích siningií: S. leucotricha (ta už tu byla, některým jsem ji dovezl, některým ne ) a S. iarae.
T.

V jižní Evropě a severní Africe rostou velmi zajímavé narcisy, označované jako "spodničkové" (hoop petticoat). Kvetou a vegetují v zimě, když v mediteránu prší. Blbá fotka jednoho momentálně nakvétajícího druhu, Narcissus cantabricus foliosus (bílou neumím vyfotit).
T.