Pokračuju s Kanumou. Normálně se používá pro bonsaje, je to vodnatý hlinitikřemičitan čili patří mezi zeolity. Zeolitů je ale hafo, mají ultramikroskopické póry ale s různou velikostí, někdy se do nich vejde než voda, jindy draslík atd. Kanuma se dováží z Japonska a je až na zrnění stadartní. pH jsem naměřil 5.8 . Zasázel jsem do ní pár větších kytek a zalil 10x ředěným Knopovým roztokem (je pro hydroponii. bez amonia) a zírám. Kytky ani nepřestaly růst, kvanta semenáčků jako Renanthery, Pafia, botanické Phaly totéž. Je bez mikroflory, takže při vhodném hnojení pH nebude kolísat.

Pokračování: Kanuma pufruje středně, pH se u různých dávek trochu liší, naměřil jsem 5.8 až 6.1. Po vyvaření s hnojivem a trochou zředěné kyseliy sírové (5%) jsem dostal něco kolem 5.6 a v tom vydrží i malé semenáčky choulostivých kytek beze ztrát. Třeba Renamthera vietnamensis, Phalaenopsis mariae či bbuyssoniana, i větší Paphia.

Kanumu přidávám taky, ale víc pemzu. Pemza se osvědčila i jako přídavek k epifytům. Všechny substráty třídím na 3 různých sítech. Při sázení dávám čím níž, tím hrubší kusy. Co dávám až polovinu anorganiky pro Paphia (u Brachypetal 3/4), hniloby se vyskytnou zřídka i když už nepřesazuji včechny po 2 letech. Pro Paphia, co nerostou na vápenci, dávám stejně na dno větší kusy dolomitu (ne dolomitického vápence!) U větších rostlin dáván pod ně košíček pro vodní rostliny. Někdy dojdou, protože nejsou všude ke koupi. Pak používám rašelinové pikýrovací květináčky, do kterých ještě udělám pár dírek hřebíkem (možná není nutné). Pro epifyty dává známý jako drenáž drcený keramzit. Na to nemám názor či zkušenosti, ale celý keramzit se mi neosvědčil. Seramis, užívaný Němci pro cypripedia, požívám jen do vrchní jemné směsi s Kanumou, jemnější pemzou a jedlovou kůrou (Repti Bark, k dostání v některých Zverimexech a marketech) V reptibarku rostou některé semenáče, ty, co po vylahvení ve všem chcípou.

Reptibark by měla být klasická douglaska, používaná běžně v USA.

V Orchideenzauber vyšel právě článek o minerálních substrátech. Keramzit celý nebo drcený (Lecadan) se pro kulturu orchidejí nedoporučuje. Vyskytly se růstové poruchy, skvrny až nekrózy, zvláště u Stanhopejí. Problém připomíná klamavě nedostatek vápníku. Možnou příčinou je otrava fluoridy a kadmiem. Citlivé jsou rovněž Anthurium, Aglaonema.

Keramzit má neutrálne pH - teda 7, čo je nevyhovujúce pre mnohé orchideje, takže problém bude najskôr kvôli tomu ...

Ještě je kanumě, je dost mokrá a je lepší použíívat hrubozrnění Mácha

Kanumu kupuju v 16l balení,sice dráž, Bonsai centrum Libčany po 595 kč. Mají různé zrnění a lacinou dopravu. Teď ji zkouším míchar s pinoovkou, zatím se mi zdá, že než se prosadí její vyšší pH tak to trvá dlouho, tak dva týdny ,samozřejmě v rozoku hnojiva aby se ionty mohly vyměňovat. O chování po delší době napíšu. Zatim jsem učisté kdanumy viděl návtat k vyššímu původnímu pH a nízké ztráty semenáčků.

Kanumu dávám do vrchní části substrátu a přesetou od prachu. Přes můj nezájem o pH se podivuji, proč ji doporučují pro azalky a rododendrony a píšou, že je kyselá. Pro papuče, co nechtějí vápenec, dávám hnědý granodiorit a stejně trochu dolomitu (ne dolomitického vápence).

Myslím, že třeba Brachypetala, co rostou často jen ve vápencovém štěrku by v keramzitu taky zdechla.