Takže z jiné stránky- kytky, co nemůžu vyset mě moc nebaví. Jde snad o to, že klony zajdou na módu nebo virózu a potomci kříženců jsou naprosto nepředvídatelní. Viděl jsem deset kytek, výsev ze dvou registrovaných kříženců phalů a klasický botanik by je popsal jako deset dobrých druhů, lišily se neuvěřitelně. Čili dávám přednost výsevům botaniky a snažím se sprašovat rostliny z různých zdrojů, abych zabránil degeneraci. Samozřejmě občas dělám hezké primární hybridy, jsou jakž takž reprodukovatelné. Trochu to má smysl, u kaktusů dodnes existují rosliny z Fričových sběrů, na př. Gymnocalycium mihanovichii, které už v přírodě nejsou. Jenže pochybuji, že ještě existují Fričovy Cylindrorebucie, co jsem míval. Další důvod proti výsevům kříženců vidím v tom, že bych mohl zaplnit skleník jedním výsevem- a co pak s tím? Stalo by za námahu udělat tetraploida z mezidruhového křížení, je to neuvěřitelný zdroj pro další šlechtění, ale ta práce a čas. Zkrátka, jde vlastně i o budoucnost těch kytek. Bohužel, znalosti genetiky jsou i mezi profesionálními pěstiteli jen vyjmečné. A u nás jsme kvůli dlouhé pauze v dovozu rostlin i publikací hodně zaostalí.

Nejsem botanik a nejsem ani zachránce genofondu. Jsem typický milovník kytek. Chápu všechno výše napsané, ale doma na parapetu opravdu svět nespasím. Takže za mne - rozhoduje to, co se mi líbí a chci to mít doma. Je to můj koníček a mám spoustu botaniky, ale i hodně hybridů. A tak to zůstane i do budoucna. Původ mých rostlin lze vysledovat maximálně k prodejci, ale hlavu si tím nelámu. Každý to máme nastaveno jinak

Ano Zdeno, je nás takových spousta a důležité je , že nás to baví Eva

Ono taky, máte špek a on Vám krní, tedy mně by určitě moc neprosperoval, a teď když ho chcete za každou cenu udržet, tak Vám nesmí vadit, že je to ošklivá kytka a nesmíte si to moc brát a trápit se s tím. Jsou botanické druhy snáz pěstovatelné a hůř, tak já jsem pro tu dobře pěstovatelnou botaniku, protože na mě jsou ty hybridy moc načinčané. Ale manžel obdivuje hybridní vandy právě pro ty obří květy, tak proč ne?

Všetci sme iní ... a to je dobre !
Niekto má rád čistú botaniku, niekto zase hybridy ... No a ?
Osobne sa mi orchideje spočiatku nepáčili. Aj teraz je ich ešte poriadna "kopa". Keď som kupoval jeden Phal istej osobe k narodeninám, kúpil som jeden aj pre seba. No a tým to začalo. Potom som sa začal zajímať o to, ako ho pestovať, kúpil ďalších pár a ďalej "študoval" orchideje - objavoval nové druhy a postupne kupoval ďalšie. Nemám veľkú "zbierku" - kupujem v prvom rade tie, ktoré sa mi páčia (bez rozdielu, či je to botanika, alebo hybrid). Samozrejme s botanikou som dlho váhal, lebo som sa obával, či to zvládnem. Orchideje totiž pestujem veľmi krátko (3 roky), preto vždy nakupujem postupne a sledujem, ako sa kvetom u mňa darí, ako zvládam pestovanie. Ak to ide, postupne kupujem ďalšie.

Osobne si myslím, že je dobré a správne, ak človek začína s hybridmi, než aby sa rovno púšťal do botaniky ! Je potrebné si najskôr osvojiť základy pestovania. Ak zahubí hybrid - nič sa nedeje. Ak zahubí botaniku, je toho škoda ...
Ak sa človeku darí pestovať hybridy, časom začne pokukávať po iných (aj botan.) rastlinách. No a nakoniec ho to možno celkom pohltí, "prekope svoju zbierku" a bude sa venovať len botanike. A niekto zase bude mať "z každého rožku trošku".

Či už tak, alebo tak, je to myslím jedno. Každý sme iní, každému sa páči niečo iné, každý zvláda pestovať niečo iné ...
Podstatné je, aby sa každý snažil rastlinám, ktoré pestuje, dať "to najlepšie"

Ano a každého z nás ta záliba zasáhla v jiném období, jiným způsobem, v jiném rozsahu, v jiném prostředí ......... .
A právě každá ta věc nás formovala jiným směrem. Kdyby mi někdo řekl před 15roky že budu také pěstovat orchideje tak bych se nad tím pouze pousmál.
Všechno to způsobilo cestování za kaktusy. Po několika prvních cestách kdy jsem byl Mexikem doslova fascinován jsem si kromě kaktusů na lokalitách začal více všímat i doprovodné vegetace která nechávala ostatní z výpravy celkem v klidu. A tak jsem začal pošilhávat po Tillandsiích, které se houpaly ve větru na dubových větvičkách. Pod nimi rostly kaktusy a na stromech občas i kvetla nějaká ta orchidea. Zatoužil jsem mít nejenom ty kaktusy, ale i tu doprovodnou vegetaci co k nim patří. S Tillandsiemi to bylo jednoduché. Ve skleníku jsem v uličce pod parapety natáhl dráty a postupně jak jsem získával druhy tak jsem je lepil na větvičky a věšel na dráty. Stříbřitým se tam líbilo a zelené uschly. A tak vznikla sbírečka stříbřitých Tillandsií.
Také orchideje na lokalitách se mi líbily a tak jsem chtěl mít alespoň ty druhy, které se vyskytují v Mex. společně s kaktusy. Když jsem se začal více rozhlížet tak jsem zjistil že to je ale veliké množství druhů, které bych již ke své předchozí zálibě nezvládl. Začal jsem se tedy zajímat o to, které druhy jsou nejatraktivnější a začal si je pořizovat. Přes léto to bylo v pohodě protože jsem je vyletnil. Do skleníku na zimu to ale nebylo kam dát. Orchideje se v zimě musí rosit a na kaktusy naopak nesmí přijít voda. Tak jsem to měl všelijak nastrkané všude možně. Nebylo to zdaleka ideální proto jsem začal přemýšlet o ZZ. Teď už ji mám docela zaplněnou, ale časově už toho více nezvládnu, když nechci aby mi to přerostlo přes hlavu a ze záliby se stalo otroctví.
Když mi dnes kvete nějaký kaktus, tillandsie nebo orchidej z Mexika tak se mi hned vybaví nějaké vzpomínky na lokalitu, kamarády ap. To už je tak silná a provázaná životní deformace zafixovaná nejenom rostlinami a zážitky, ale i spoustou kamarádů, že odklon od této cesty prakticky není možný!
Kdyby mne ale místo toho před lety někdo vzal do nějaké šlechtitelské stanice a ukazovali mi tam ty výsevy a jak vznikají noví kříženci tak bych možná dnes byl úplně někde jinde .
Každý máme tu svou životní cestu jinak danou a pokud jsme s ní navíc spokojení tak je to fajn.