Páni, tak se to u Studničků povedlo
. Byl jsem tam asi před deseti lety a měl jsem vzácnou možnost projít si zázemí expozičních skleníků a dost dlouho jsem stál u "květináče", spíš u kádě s touhle kytkou - zmijovce mne fascinují... Tenkrát byl list asi dva metry vysoký a řapík měl u země průměr přes deset centimetrů. Později jsem se dozvěděl, že to přehnali se slepičákem a hlíza shnila, což je v tomhle případě koncovka, protože Amorphophallus titanum jako jeden z mála druhů nedělá dceřinné hlízy ani v zemi, ani na listech. U nové kytky už k žádné chybě nedošlo... Moc jim to přeju - je to obrovská rarita a dopracovat se ke květenství je dost obtížné. Poprvé kvetl v Kew v červnu roku 1889 (objeven byl jen o deset let dříve, 6. srpna 1878), do roku 1998 pak tento druh kvetl jen 27krát (3x Anglie, 3x Jáva, 4x Holandsko, 1x Švýcarsko, 14x Německo a 2x USA), po roce 1998 už se to celkem zahušťuje, protože přibývá rostlin vypěstovaných ze semen získaných v kultivaci. Možná se někomu bude zdát, že těch kvetení není zase tak málo, ale úspěšnost je žalostně nízká - z přírody bylo importováno obrovské množství polodospělých a dospělých hlíz (řádově desetitisíce, hlavně do Japonska a Koreje). Druh je pak ve své domovině na Sumatře ohrožen kromě sběru také destrukcí biotopu a úbytkem zoborožců, kteří se starají o distribuci plodů/semen, proto je důležité umělé opylování a dopěstování dalších exemplářů v lidské péči.
T.
