No když už jsme u toho, co psi umí, tak babička Daga, která se již na mně dívá z psího nebe to byla vyčůraná potvora, která si uměla vše co nebylo zamčeno otevřít. Přijeli jsme z návštěvy od manželčiných rodičů a když jsme vlezli do baráku, tak jsme jen zírali na prázdný kastrol od svíčkové. Asta prolezla sklepním okénkem, otevřela si dveře z uhelny, potom do haly, kuchyně a ty od špajzu už pro ni nebyly problém. A když dcera byla malá, něco provedla a manželka jí dávala na zadek a holka začala ječet, bylo slyšet jen jak cvakly dveře z uhelny, ze sklepa a v tu chvíli milá Asta seděla mezi ženou a dcerkou s vyceněmými zuby a žena od tresu raději ustoupila. No holka se mazlila s fenou a říkala: Astičko Astičko ty jsi mně zachránila. No prostě každý pes umí něco jiného. Jediné, co dodnes nepochopím, je to, že když obě s Dagovou mámou hárali, tak jsem je kvůli voříškům zavřel do garáže. První den nic ale druhý den, když jsem pro ně šel aby šli na procházku, tak jsem nevěřil vlastním očím. Obě trůnily na zadním sedadle škodovky, potahy jako prase a od krve. No hrůza. Nevím, jak to ta potvora udělala, protože stodvacítka měla kliky zapuštěné. Opravdu si uměla otevřít všechno.

To s tím, jak budoucí páníčkové "nevnímají" dané vlohy psa je fakt, pak pejsek skončí v tom lepším případě v útulku, ty horší případy už asi viděl každý z nás . Pak je možné spatřit i zpruzelýho a agresívního ohaře, protože se zmítá na vodítku 3x denně 10 minut kolem baráku a domů. To je to nebezpečí "diktátu módy" u psích plemen, pak si ho pořídí i bezmozek . Vím o čem mluvím, náš bulteriér Matýsek, který nedávno odešel k Duhovýmu mostu, byl neoficiálně "odebrán" až ve svých 8 letech v naprosto zoufalém stavu ze šílených chovných podmínek . Neoficiálně proto, že 3 roky nebylo moci, co by hnula s úřadama. Pomalu zase pokukuju po aktivitách skupin bull v nouzi, bo razím teorii "zachraň jeden život, zachráníš svět" a už vím, že všechno se dá zvládnout (krom nenávratně zkaženýho agresívního psa). A na závěr k tomu, jak se dokáží dostat fakt všude - znám nejedny páníky bulteriérů co mají na lednici petlici , nám se tato "dovednost" naštěstí vyhnula .

Odpolední siesta...

naše boxerka uměla otevírat mrazák(musel jsem odšroubovat rukojeť),pak uměla odemčít dveře na vestavěných skřínich(klíče se musely vytahovat) -a jako štěně zničila hromady věcí.Teď mám labradorku a ta je opak,nic nezničila a nikde neleze,na postel dokonce ani na zavolání nechce.

A jak ti barevně ladí

náš jezevčík nám kdysi málem způsobil rozvod. Měli jsme na konferenčním stolku načatou bonbonieru a když jsem se odpoledne vrátili z procházky, manžel si šel zamlsat, ale ouha, ani jeden bonbon. Začal křížový výslech, kdo, že jsme mu to snědli a nenechali chudákovi ani jeden. Kluci brečeli, že oni ne, já byla také obviněna - přestože jsem byla s manželem venku. Nakonec uraženě pravil, tak to asi sežral ten pes a zase tu krabičku přiklopil ! O měsíc později nám náš chytrý pejsek předvedl, že toto skutečně ovládá. Čumákem nadzvedl víčko, strčil hlavu dovnitř, sežral kam dosáhl a cuknul hlavou zpátky, takže víčko se vrátilo kam mělo.

Já jsem si taky chvilku myslela, že dalmatin je trošku vypláchlej, po návštěvě mé kamarádky. Její dalmatin nereagoval na povely, teda vlastně nereagoval na nic. Pořád jenom očůrával a hubil stromky na zahradě, objížděl návštěvám nohu a když byl odejmut od nohy tak si sám prováděl orální sex - kluk šikovnej ( v tuto chvíli jsem se pevně rozhodla, že chci mít doma vždy jen fenku ) a pořád se honil s vlakem, až ho jednou předhonil a vlak ho za to přejel.
Pak jsem viděla vědecký pořad o přešlechťování plemen a tam bylo, že dalmatini velice často trpějí hluchotou.

Takže dalmatin není blbej - jenom hluchej!!!

No a bígl je podle mého tak trochu útěkář, což asi pramení z toho loveckého pudu, ale taky bych to úplně nenazývala hloupostí.
Ale nejdůležitější jsou samozřejmě páníčci a jejich výchova. Sousedka se bojí mé stafordky, protože se to už tak nějak nese s tím jejím " bojovým ksichtíkem". když k nám sousedka pustí dceru tak si čubina zaleze do pelechu a je v klidu. Když jsem pustila já dceru k sousedce tak jí ten její "takzvaný nej nejchytřejší pes - labrador" porazíl takovým způsobem, že měla rozraženej ret a pusu plnou hlíny protože chvíli ryla pusou v zemi. kdykoliv si chtěj hrát holky u nich , musí být zavřený v kotci. Nehledě na to, že je neustále sexuálně obtěžuje. Holky mají tak 16kg a on 40kg takže když zaujme zbližovací pozici- musí je zákonitě srazit na zem.

Tak ty jsme také měli doma v teráriu. Dělili se s ještěrama o myšičky. Byla tam obrovská vodní plocha a nijak si nevadili. Agamy si v klidu zaplavaly a bylo to v poho.

Míro, vy máte ovčáky, že ? To je opravdu super výchova. To jsem viděla jen jednou u kamaráda, který cvičil psy na vyhledávání drog. Jeho vlčáci také zůstali na povel stát když jim vyrazil pod nosem zajíc. Moje čubina když bude doma sama a na konferenčním stolku ve výšce jejího frňáku bude ležet jitrnice tak odejde do svého pelechu a ta jitrnice tam bude až se vrátíme domů, ale v lese bez obojku s ní jít nemohu. Pustím ji navolno a pak přivolám když vidím psa. Ale musím mít po ruce vodítko. To teda klobouk dolů. A tak to má být. U příští výchovy psa se musí člověk poučit pouze ze svých chyb, které udělal při té předešlé výchově.

Děkuji za poklonu ale teď už to jde. Největší problémy byly ty začátky. Jakmile jednou dobře uděláte psa a Dagova máma (už je také v psím ráji) byla mým životním psem a takového má člověk jen jedenkrát v životě, tak máte vyhráno, protože s těmi ostatními je pak práce poloviční. Ten co umí je učí. Dina naučila Daga a ten to naučil ty dvě fenky, co mám teď k němu. Už ho brzo také čeká nebe a jeho babička a maminka. Před koncem roku jsem mu ještě dopřál stát se tatíkem. Už mu letos bude 13 let a to je pomalu konečná. Ty fenky jsou 5 let a 2 roky, takže ještě nějaký rok tu u mně budou. Už si bez nich život nedovedu představit.