před loni v listopadu jsem byl osloven manželkou pěstitele, který umíral na rakovinu (dozvěděla náhodou od kolegyně z práce, že dělám do orchidejí), kontaktoval jsem botanickou v Praze, jestli by vzali celou jeho sbírku (asi 1000 rostlin - ne všechny označené, něco hybridy apod.). Rozhodli se, že ano, po smrti pěstitele (naštěstí s tímto návrhem sám souhlasil, takže věděl, co se s kytkama stane) jsme tam s ředitelem dojeli dodávkou, podepsala se smlouva s vdovou, sbírku jsme dali do igelitových pytlů a dovezli do BZ.

Starost o nemocného měla za následek, že kytky byly ve velmi bědném stavu, vyhublé, napadené puklicí apod. Kytky začaly umírat s pěstitelem. Pozůstalí (manželka pěstitele) se domluvila, že se bude moci kdykoli přijít na sbírku podívat, bylo jí to přislíbeno. Byl to ten případ, kdy manželka měla k některým kytkám vztah, protože je kupovali kdysi spolu - zejm. některé vzrostlé katleje.

Říkal jsem si, že to vlastně dopadlo dobře.

V mém případě (myslím na ty věci často - prodělal jsem v dětství operaci srdce (aorty) a nikdo neví, jak dlouho to vydrží) by to asi dopadlo hůř, nevím, jestli bude manželka ochotná obvolávat kamarády pěstitele - ke kytkám má nulový vztah a spíš by byla ráda, kdyby najednou všechny zmizely.
spíš skončí asi kytky na hnoji. Ale asi jí zkusím nechat na nástěnce telefonní čísla

je pravda, že sbírka je pro živé a je pravda, že vzácné druhy by se měly zachovat v institucích, které jsou schopny je udržet přes několik generací. na drouhou sranu v institucích se střídají různí správci sbírek, někdy lepší, jindy horší. existují případy, kdy se zachovala nějaká vzácnost právě v soukromých rukách. nakonec naše vlastní paměť - třeba rodiny - nesahá moc hluboko do minulosti, takže dejme tomu za 150 let bude každému asi jedno, že tady někdo pěstoval orchideje... ani nemluvě, co bude za 300 let... kytky tady byly miliony let před námi. doufám, že to všechno nevyrabujeme a nějaké orchideje na zemi zůstanou

No tak to bylo opravdu štěstíčko. Kdyby se to takhle povedlo, tak by to byla paráda. Ale není to jen o orchidejích. Kolem skleníku mám okrasnou zahradu. kde mám i venkovní orchideje, vzácnější druhy zakrslých jehličnanů a klečí včetně takových špíčků jako Cercis canadensis, Albízia julibrisin, Pawlovnia, Cornus cousa chinensis několik druhů, Cedr a pod. Bohužel toto přestěhovat ani darovat nejde. Už vidím až klepnu brkama jak nový majitel startuje motorovku aby udělal místo na bazén.

O této věci jsem také přemýšlel a také mám důvod.V roce 2000 jsem se znovu narodil.Momentálně je to tak,že snad by si vše co mám vzal syn a pokud né ,tak snad má tolik rozumu,že by ten zbytek rozpustil buď mezi známé nebo odnesl do botanické.

Vida, jsem věděla že víc hlav víc ví - tedy aspoň z víc úhlů se na to můžem podívat. To s těma botanickýma zahradama jsem tak nějak tušila, před pár lety jsem byla nucena výrazně zmenšit svou knihovnu a tak jsem cca 200 knih vzala a donesla do knihovny jako dar, byla jsem přesvědčená, že budou rádi - chyba, sice si to vzali ale s takovýma kecama a šklebama, že jsem se cítila stejně mizerně, jako bych je spálila . Je to divnej přístup těchto, vpodstatě státních, vzdělávacích organizací. Takže se ten můj pocit ohledně botanických jen potvrdil.
Přístup Míry se mi líbí, asi se budu snažit ho vzít za svůj a zkombinovat ho (jen pro svý svědomí) s "číslama na nástěnce", jak to napsal Petr (popsanej příběh mě potěšil - snad se najde časem víc lidí jako ředitel botanický v Praze).
No a Roman - tomu říkám výhra, že se syn postará , asi začnu víc zpracovávat i toho svýho (sice má teď dost starostí sám se sebou, ale jistý náznaky zelenýho genu vykazuje ), zatím ho zaujaly jen MR a já cvičně přihodila ještě jednu masdeválku. Pro vodu na kytičky si domů chodí poctivě, tak možná...

Řešil jsem podobnou záležitost, ne sice s orchidejemi, ale s trvalkami na zahradě, kde jsem měl také několik, jak píše Míra, "špíčků", které jsem vesměs vypěstoval ze semen, např. dřípatky, bělozářky, koniklece, třemdavy,rhododendrony, lýkovce a jiné zajímavé rostliny a dřeviny. Pro zdravotní omezení jsme se rozhodli zahradu prodat a protože mi nebylo lhostejné, kdo ji koupí a co s těmi "kráskami" bude, snažil jsem se aspoň některé rostliny rozdat známým, o kterých vím, že je dovedou ocenit.Něco jsem stihl na podzim, zbytek jsem chtěl rozdat na jaře. Situace se nakonec vyvinula tak, že se prodej chalupy a zahrady uskutečnil během této zimy, takovým tempem, že to vlastně vyřešil život za mne.

Mně to tedy přijde docela depresivní téma ...je to můj názor. Teď si těch kytiček prostě užívám a myslím až budu stárnout, (ne že bych nestárla )tak postupně kytky rozdám atd. ale nechce se mi v 56 letech přemýšlet jak to s nimi dopadne, vždyť ani nikdo neví jak to dopadne s námi samotnými ....asi je to tím , že nemám žádnou sbírku velké hodnoty , ale nechme to osudu a těšme se z přítomnosti, musela jsem to napsat

Hezký večer. Sáákryš takový téma a mě málem uniklo. Já bych v tom problem taky neviděl. Podle mě dobře vedenou a pěknou sbírku vždycky někdo rád odkoupí či přijme jako dar. A myslím, že včetně nejrozličnějších botanických sbírek. Když ale vzpomenu na stav některých z nich nevím, jestli to zajistí pokračování. Proti panu Studničkovi bych zase takový optimista nebyl. Vždycky jde především o lidi. Zatím nás to drží při životním optimismu, tak si to nekažme. Já to mám už vyřešené se svou zahradou. Bude tam buď zahradnictví a nebo obecní park. Bez odborné péče tam nebudou holt stovky druhů co teď, zbydou jen ty nejodolnejší, co si udělají místo, ale zase tam budou mohutné stromy a každý, kdo si tam sedne, si na mě dozajista vzpomene. Já dokonce vyřešil už i úplný konec. Nechám se zpopelnit a za zpěvu písně Tak už ho vezou... mě dívky nahoře bez rozhodí po zahradě. Už to domlouvám se svými synovečky A kdo ví ? Třeba jeden z nich bude po strejčkovi.

Jó zahradníku ty máš výhodu.Máš to za plotem

Tak tohle mne docela rozveselilo Ty dívčinky nahoře bez. Ještě by měly mít na hlavě věnce z lučního kvítí. Ale budete to mít pěkný

Jo jo. Já to už jednou, po focení, se dvěma slečnama zkoušel. Od té doby jsem za největšího zvrhlíka ve vsi. Nikdo nevěřil, že to byla secvičná Holky za soumraku tančily v trávě,fakt je, že úplně bez, já jim nalejval a zpíval toho Starýho Bláhu. Ale vážně. Myslím, že to všechno jsou zbytečný starosti. Tak hlavu vzhůru přátelé.