Pojem druh zavedl pan Linné alias Lineus v 18. století, aby udělal pořádek v biologickém názvosloví. Snažil se vytvořit druhy na základě společných, nikoliv rozdílných charakteristik exemplářů. Přitom zjistil, že mezi jednotlivými skupinami podobných jedinců existují mezery i při výrazné podobnosti. Zavedl proto binomiální charakterizaci, kdy rod je skupina podobných druhů, kde je na prvním místě název rodu, na druhém pak název oddělené skupiny podobných jedinců jako druh. Podmínkou pro stanovení druhu pak byl jeho popis, nejprve jakýkoliv, později latinský v odborné literatuře. V současnosti je součástí platného popisu i uložení konzervovaného zástupce druhu ve sbírce druhů vědecké instituce. V moderním pojetí je navíc požadavek i na uveřejnění lokality, čili místa výskytu. Naopak se zčásti upouští od latinského znění popisu. Za název druhu je v náročnějším případu uvedeno i jméno autora popisu.
Chápání druhu se silně změnilo s objevem zákonitostí dědičnosti a existence evoluce. Dnes víme, že druhy se během doby vyvíjejí a mění a že druhy jsou vlastně škatulky pro organizmy v různém stadiu evoluce. Jsou s tím samozřejmě problémy, někdy stačí změna jediného genu změnit vzhled tak, že je mutant popsán jako nový druh, např. Phalaenopsis speciosa. Touha systematiků zvěčnit své jméno u nového druhu je pochopitelně silná. Opravdu spolehlivé kriterium je nekřižitelnost nebo sterilita kříženců, pokud mezi dvěma skupinami netečou geny, je věc jasná. Příklad existuje u kaktusů, nově objevená lokalita Astrophytum myriostigma vypadala přesně jako ostatní, ale rostliny se navzájem nekřížily. Nezbylo, než popsat nový druh A. coahuilense.
Horší problém je, když existují skupiny hodně navzájem podobných rostlin, které jsou územně rozdělené. Tak byly původní variety z různých ostrovů přejmenovány na Phalaenopsis violacea a P. bellina. Když je ovšem takových oddělených skupin víc, je nově zaveden termín druhový komplex. Příklad najdete na mapě komplexu Phalaenopsis amabilis, která je v článku o botanických Phalaenopsisech. Jenže pak řada lidí ohrnuje nos nad Dendrobiem biggibem, kdy tvrdí, že jsou to spatlaniny. Jenže tahle kytka se vyskytuje na jediném kopci u australského města Cooktown, je vděčná, pěkná, dlouhokvetoucí a v Australii dlouho pěstovaná. Samozřejmě pěstitelé nahromadili sbírku mutant, které se květem liší. Od fialových po bílé nebo bílé s tmavým středem. Podobný druh v Australii není a dovoz je zakázaný.
Takže vzniká otázka, co je botanický druh a co kříženec. První generace kříženců je jakž takž stejnorodá, v druhé generaci dochází k rozsáhlému štěpení v mnoha znacích. U druhů se širokým územním rozšířením můžeme počítat se značnou variabilitou znaků, někdy se ovšem u druhů vyštěpí skryté varianty. Varieta se užívá pro vice znaků a odlišné naleziště. Když jde o jeden znak, je vhodné použít termín forma nebo mutanta. Když si u odlišné rostliny nejsme jistí, nezbývá než se orientovat podle většího počtu semenáčků z další generace. Komerce je ovšem ochotná k odlišné rostlině přilepit další jméno bez ohledu na to, zda jde o křížence nebo šlechtěnce.