Jo, mám ji rád . Dají se najít líp vybarvené klony, já mám bohužel jen takovéhle světlejší, ale aspoň něco .
T.

Pyrolirion arvense - střední a jižní Peru. Květ má skoro 12 cm v průměru.
T.

Kvetou zmijovce, ve skleníku se nedá moc dlouho pracovat .
T.

Ale vlastně to tak nevadí, stejně po covidu nic necítím . Na druhou stranu kvetou i siningie, sice nevoní (což by bylo jedno ), ale ty barvy...
T.

Tommy: perfektní. Na eichlerii vzpomínám, ten jsem měl v Liberci nejradši. Podpěty taky famózní.

No však je to ten od tebe . Ale je normálně zakletej: mám pořád jen velkou "původní" hlízu; několikrát už udělala offset, ale nikdy se mi nepovedlo dceřinou hlízku pěstovat déle než rok nebo dva, pak se vždycky odporoučí. Řízkovat list nemá smysl, je to africký druh, a ty nekoření. Takže pořád trnu a doufám, že ho konečně trochu namnožím . Pamatuji se, jak jsem ho před mnoha lety poprvé viděl v těch výstavních vitrínách nahoře, ještě tam s ním byl A. lewallei - ten jsem měl už třikrát a vždycky ho zahluším... Ten Agapetes serpens, co jsem sem dával asi měsíc zpátky, je taky řízek od tebe .
T.

Tommy - Sinningie super ! Ja obnovujem "chov" mikro a mini Sinningii. Na fotke S. pusilla.
S. muscicola mi zašla a získať semená nie je ľahké - málo kto je pestuje ...

cheron: pěkná S. pusilla. Tu moc neumím, přesychá mi to.
Jedna vzpomínková ze začátku letošního února . Spolu s Moraea aristata (ta ovšem letos vynechala, tak jednu z předloňska) asi moje nejoblíbenější jihoafrická cibule.
T.

Tommy: tak tohle si vážně nepamatuji. Asi stárnu. Jinak mě eichlerák chytil virus a po asi dvou letech papa.

Po Novém roce ve skleníku pořád něco kvete, zalévat není moc potřeba, vzhledem k teplotám kolem 10 stupňů všechno vysychá pomalu.
Opět kvete Canarina canariensis, endemit Kanárských ostrovů. Vyséval jsem kdysi semena od jednoho místního prodejce, docela dobře to klíčilo. Kytka je prý háklivá na poškození kořenů, takže jsem výsev přesadil jen jednou a hooodně opatrně - udělal jsem dva květníky, jeden menší, jeden větší. Kupodivu v tom menším rostliny raší dřív a první kvetla jedna kytka z menšího hrnku, teď už kvetou pravidelně oba. Pod zemí jsou dužnaté, nepravidelně tvarované kořeny, ze kterých na podzim raší liánovitá nadzemní část; na jaře kytka zase zatáhne a půl roku se člověk kouká na prázdný květináč. Zatím jsem nezkoušel opylování, možná příští rok.
Pak ještě spolehlivá Lapeirousia oreogena a Oxalis versicolor, u kterého jsou hezčí pruhovaná poupata, než otevřené bílé květy. Obě z jižní Afriky.
T.