Docela dobrý je i bělomech. Nebývá přemokřený po zálivce jako sphagnum. Ono co to znamená vydatná zálivka v létě? Má se přeci řídit vlhkostí substrátu a ne poučkou dvakrát denně, nebo jednou týdně. Nejzdravější kořeny mají vždy epifyticky pěstované kytky, dále pak v různých mezistupních mezi květníkem a kůrou, takže košíky, baly v pletivu a td. Je to vzdušné, rychle to osychá, tudíž i kořeny rychle osychají. Tučná kultura u stanhopejí funguje jen tehdy, když se nezničí všechny kořeny, většinou ale v tom skoro permanentně vlhkém substrátu nějaké kořeny přežívají a zásobují rostlinu. Hlášku, že nějaký australský pěstitel to má v čistém koňském hnoji a rostou mu perfektně, bych moc nebral vážně. Na Zárubových kytkách jde vidět, jak krásné a funkční kořeny umí vytvořit. To už je pak spíše substrát z kořenů, s příměsí mechu:-) Jsem si ale jistý, že podobného efektu lze docílit i s kůrou. Výhodou takových kořenů je, že jsou funkční a rychle dosytí případný deficit v pahlízách, který je pak spíše záležitostí četnosti zálivky, nikoliv však trvalého stresu a strádání ve vlhkém substrátu.
I stanhopeje nesnáší trvalé vlhko. Je nesmysl je přirovnávat k cymbídiím, jak jsem kdesi četl.
Záruba: co zkusit i něco navázat? Pak už to bude jako v přírodě:-)
Posílám foto trsu S. reichenbachiana, který fotila známá v Denveru.
| Přílohy: |
|
stanhopea.jpg [ 93.14 KiB | Zobrazeno 4246 krát ] |
|
stanhopea 2.jpg [ 99.7 KiB | Zobrazeno 4246 krát ] |
Souhlasím s Vámi, že v kůrovém substrátu mohou narůst zrovna takové kořeny jako mě v mechu. Důležité je pouze to, aby se v koši střídalo sucho a mokro v určitých kratších časových intervalech. V čem je rostlina zasazená zas tak důležité není, když substrátu přizpůsobíme zálivku.