Je hezké uvádět, že je to bez rašeliny, což dnes v ČR ještě stále není dostatečně trendy, nicméně je to produkt, který není tzv. z místních zdrojů, který se musí odněkud někam převážet a to na velké vzdálenosti, který něco stojí a na jeho výrobu je též potřeba energie. Podle fotky to vypadá na směs seramisu, lávy, pemzy a kdo ví čeho ještě všeho. Ano pro spoustu kytek se jedná o fajnový materiál, který má nesporné pozitivní vlastnosti, ale má i své nevýhody. Jednou z nevýhod je dle mého krom výše zmíněných i fakt, že tyto granule jsou porézní, tedy vlhkost uchovávají uvnitř ve své struktuře. To je samozřejmě někdy jistou výhodou a simuluje to vlastnosti půdních agregátů, ale i nevýhodou, vzhledem k srážení různých solí z hnojiv, nebo ze zálivkové vody, které již pak tak snadno nevyplavíte.
Bude to vypadat asi amatérsky, ale mě se osvědčila obyčejná, kamenná drť, tedy pískovcová drť. Kolem nás je pískovec matečnou horninou, takže si jej roztluču kladivem na kousky různé velikosti, od větších, které dávám dospod květníku co by drenáž, až po menší, kterými vyplním květník. Na vrch obvykle dávám něco organiky, jako mech, buk. listí, jemnější kůru. Tato vrstva se postará o udržení vlhkosti uvnitř drtě. Díky separačním sítům si můžete vyrobit drť různé hrubosti a samozřejmě jde pak hlavně o to čím zaléváte. Kytky se v tom těžko přelejí! Samozřejmě vzlínavost vody odspodu je daleko nižší než u té směsi granulí a je třeba zalévat vrchem.

Podle mě je důležitý zeolit ve směsi. Je to iontoměnič, na rozdíl od pískovce nebo keramzitu tlumí pH a váže hnojivo. Kanuma je taky druh zeolitu, a v Colomi rostou i citlivé druhý (též zeolit)